Neustále odněkud zaznívají nejen hlasy o nutnosti být lépe zaplacen za učitelskou práci, ale i ty, které jsou nad mrzký peníz povzneseny. Oba tyto názory prezentují nejlépe učitelé sami.

Mnozí učitelé se loni radostně vrhali na rozpracování RVP (Rámcové vzdělávací programy) patrně z čirého nadšení, nechtíce za to ani padesátník odměny. Učitel je totiž takový nadšený obrozenec, který „dělá svou práci rád“. Pak, nazýván sockou, hledá tiše další obživu po večerech, aby si mohl další den radostně zaučit ve třídě, povětšinou ovládané rozjívenci, kteří dobře vědí, že mu nezbývá, než respektovat jejich mladou osobnost. Ale obdivuhodnou a silnou osobností je spíš ten, kdo učí rád a s nadšením. Ve společnosti, která si stanovila měřítkem všeho úspěch, a úspěchu se rovnají v této společnosti peníze, nemáte jako učitel totiž ani malou naději na to, že na vás spoluobčané budou pohlížet s minimální úctou, a tak je trvalé nadšení pro tento obor hodno svatozáře.

Plat učitele opravdu není nic moc. Jako nejhorší hodnotím existující platový strop, a je pak lhostejné, že tu a tam může učitel dostat příjemné osobní ohodnocení, které ovšem závisí na řediteli. Škoda, že neprošel návrh, že učitel by nemusel být vysokoškolský vzdělanec, hned by odpadla nutnost psát o platech středoškoláků na pozici učitele. Člověk si nyní musí rozhodnout, zdá jít do školství s alternativou přivydělávat si po odpolednách a večerech jinak, nebo být v jiné, lepší práci do večera a mít plat tzv. pěkný. Tvrzení, že do škol a učitelům samým přece přicházejí peníze z evropských fondů, je fikce. Ze zkušenosti mohu doložit, že učitel, který z vlastní aktivity či pod nátlakem vytvoří Projekt, z něhož pak škole a dalším podílejícím se kolegům plynou finance, nedělá nic jiného, než zmíněný Projekt hlídá, píše zprávy, telefonuje, žadoní u ředitele, organizuje, a protože kromě toho musí i učit, posléze se nervově zhroutí.

A feminizace ve škole? Učitel kromě toho, že vede dokumentaci o žácích a jejich klasifikaci a pochopitelně opravuje písemky a testy, drží dozory, kontroluje přezouvání, hlídá absence žáků, kteří se mnohdy vesele a s požehnáním zákona omlouvají sami, vyrábí zprávy o exkurzích atd. Veškerý nutný pedantismus, který tato práce vyžaduje, amatérská práce navíc (zahrát si na účetní v případě školní exkurze apod.), to není nic, co by lákalo do škol muže. Muž pobývající ve škole cítí vědomě i podvědomě svou výlučnost a přijímá veškeré případné výhody a úlevy s pocitem „buďte rádi, že mě tu máte“. Převaha žen v oboru je tudíž neodvratitelný jev, protože jen ten, kdo se neodváží vzbouřit, ten, kdo plní tiše a pokorně všechny hlouposti, s nimiž přijde ministerstvo a jiné nadřízené úřady, a má po odpolednách někdy i čas na vlastní děti, takový člověk je tím pravým pracovníkem ve škole. Všichni to vědí, ale každý blouzní o malé prestiži z důvodu malých peněz. Jakou prestiž bychom chtěli mít s takovouto náplní práce a jaké peníze, že?

SOŠ obchodní, Plzeň