Rektor UK Václav Hampl poskytl velký rozhovor Novinkám.cz, v kterém se mimo jiné dotkl i "citlivého" tématu rušení humanitních kateder. Pan rektor mimo jiné tvrdí: "Jsem ale pevně přesvědčen, že je to ve skutečnosti především problém nižších stupňů školství – toho, jak jsou na středních školách lidé připraveni a namotivováni pro studium těchto oborů. Začít zkoušet napravovat tento problém na úrovni VŠ tím, že bychom zavírali humanitní katedry, je cesta do pekel, protože lidi kvůli tomu stejně nepůjdou studovat to, co studovat nechtějí, co neodpovídá jejich talentu nebo na co si netroufají. Představa, že někdo děkuje bohu, že ještě nebyla obnovena povinná maturita z matematiky, jakžtakž absolvuje střední školu se strašnými známkami z matematiky a fyziky a že ho administrativními kroky donutíme, aby šel studovat jaderné inženýrství, je absurdní nesmysl."

Pan rektor postavil problém tak říkajíc "na hlavu". Viní střední školy z toho, že "nedostatečně" připravují studenty na studium přírodních věd, a konstruuje jakýsi obludný případ "nucení" potenciálního vysokoškolského studenta s nulovým zájmem o přírodní vědy studovat právě tento typ studia. Problém přitom vůbec není v tom, zda máme někoho "nutit" či poněkud eufemisticky řečeno "motivovat" ke studiu přírodních věd.

Je zcela logickým faktem, že schopnost studenta studovat přírodní vědy souvisí s tím, jak je schopen používat matematiku, chemii či fyziku. Že bychom studenta neschopného chápat vyšší matematiku či fyziku "motivovali" studovat přírodní vědy, je holý nesmysl. Pan rektor ale zamlčuje jednu, zdaleka nejdůležitější otázku. Máme na to, abychom z vysokých škol produkovali tak ohromné množství absolventů humanitních oborů, navíc s nejistou možností uplatnění na trhu práce? Navíc, omezení studia humanitních věd "rušením kateder" na škole typu University Karlovy je pitomost dvojnásobná.

Co vidím jako podstatné, je zamezení toho, aby se laciné tituly Mgr. a Bc. rozdávaly na obskurních typech VŠ nebo za úplatky (skutečné či virtuální). Těmi virtuálními míním právě ten typ úplatku, kdy požadavky školy na znalosti a schopnosti studenta klesají limitně k nule a škola ho nechává procházet, protože potřebuje platbu z MŠMT na studentovu hlavu. A tento problém je doslova alfou a omegou českého vysokého učení. Kromě škol se slabým programem a nízkými požadavky na znalosti obecně se i na vysokých školách tradičních a zavedených, právě jako UK, ČVUT atd. udržují při životě studenti, kteří na to jednoduše nemají, ale škola je z ekonomických důvodů potřebuje.

Tam je jádro pudla. A mimochodem, poplatky za studium by mohly alespoň částečně některé obecně neschopné studenty od studia na VŠ odradit. Už to by byl první pozitivní výsledek. Pokud se tedy shodneme, že problémem českého vysokého učení je kvalita (nízká) a z ní vyplývající kvantita (množství absolventů, kteří dosahují sotva středoškolských znalostí), vykročíme k řešení problému správným směrem. Obávám se však, že právě vedoucí představitelé vysokých škol zvyklí na velké dotace na studenta od státu nemají tu správnou motivaci takto uvažovat.