Obliba komentářů Václava Klause ml. je potvrzením jeho vlastního přesvědčení, že má české školství velký problém.

Každé pondělí si můžete na Novinkách přečíst nové zoufání Václava Klause ml. nad školskou politikou – a každé pondělí v něm najít podobné faktoidy. Tedy tvrzení, která působí sice věrohodně a přesvědčivě, ale buď se nedají doložit, nebo je dokonce lze snadno vyvrátit.

Ukážeme si to cestou pozpátku po jeho nejvyhraněnějších letošních komentářích:

V textu Co má umět deváťák? Klaus tento týden přesvědčuje, že nás školství stojí „hodně“ peněz, a přitom „nikdo neřeší například jednoduchou otázku: Co má umět deváťák?“ Místo toho prý „máme ve školství roztodivné rámcové vzdělávací programy, kde se neustále mele o jakýchsi kompetencích“.

Zmíněných 140 miliard korun ročně je opravdu o dost víc, než kolik stojí kelímek vlašáku a tři rohlíky. Pokud ale částku porovnáme s tím, s čím jediným dává její srovnání smysl, tedy s výdaji na školství v jiných zemích OECD, je to naopak málo. Češi investují do vzdělání 4 procenta HDP. Francouzi a Holanďané 4,9 procenta, což by v našem případě znamenalo 171 miliard korun. Finové 5,7 procenta, takže bychom je dorovnali 200 miliardami. Klausem často kritizovaní Norové posílají do školství dokonce 6,5 procenta HDP, což by v Česku bylo 227 miliard korun.

Školství nás tedy vychází levně. Což není dobrá zpráva, ale to teď nechejme být.

Jak je to s těmi rámcovými programy? Kdyby Václav Klaus ml. odkazoval na svoje zdroje, mohli byste si v plném znění programů ihned ověřit, že „mletí o jakýchsi kompetencích“ je ve skutečnosti přesné pojmenovávání toho, co by měl umět deváťák nebo maturant. „Jednoduchý text píše bez chyb,“ navrhuje Klaus takový reálný cíl pro deváťáky. Žák by měl „napsat správně a přehledně jednoduchá sdělení“, stojí v programu, kterému se komentátor vysmívá.

Absurdní. Jenže kdyby měl Klause zastavit první rozpor v jeho úvahách, většinu svých sloupků by nemohl dopsat.

A nejhorší jsou neomarxisti. Ty potvory vám vlezou všude...

V březnovém textu Co přichází poštou aneb Ideologie na školách nejvíc zaráží Klausovo odvážné, ale blíže neupřesněné prohlášení, že na školách vládne identická míra nesvobody jako před revolucí. Zajímavé: pokud školy na své žáky a jejich rodiny schovávají kádrové posudky podle toho, jak oddaní jsou zmiňované ideologii environmentalismu, a na jejich základě rozhodují o jejich budoucím osudu, pak by to měl Klaus leaknout naplno. Zalepily mu ústa Norské fondy, nebo Bilderberg?

Viníci mizérie: neomarxisti, neomarxisti a ještě jednou neomarxisti. „Dle neomarxistů ve školách není hlavní učení,“ definuje je Klaus v zamyšlení K čemu jsou školy? Ano, tím se neomarxisti odlišují od konzervativců, podle kterých nepatří do škol výchova k jakýmkoliv hodnotám, ale jen holá fakta vybraná losováním, aby se ideologie neukryla ani v jejich výběru. Na budovu staré školy ve Sněžném na Vysočině patrně nenapsal heslo V těchto síních dozvídá se robě, čím povinno Bohu, vlasti a sobě vlastenecký kantor, ale neomarxista placený Georgem Sorosem.

...i do ODS a Conservative Party

Klausův boj s neomarxisty začíná být komický ve chvíli, kdy inkluzi postižených žáků označuje za neomarxistický experiment. Tedy například ve fejetonu Inkluze novorozenců. Současné kolo neomarxistického pokusu totiž zahájil Klasův stranický šéf Petr Fiala v roce 2012 jako ministr školství, než se z něj později stal Miloš Zeman s modrým nátěrem. Ve Velké Británii zavedla inkluzivní vzdělávání vláda Margaret Thatcherové. Neomarxistky tak rafinované, že ji prokoukl jenom Klaus.

Pro inkluzi kromě levicových argumentů existují i pravicové: tolik nenáviděná novela školského zákona rozšiřuje rodinám znevýhodněných dětí možnosti volby a posiluje rovnost příležitostí. Což jsou ideály, ke kterým se ODS hlásila, než se začala přetahovat s Tomiem Okamurou o hlasy deprivantů.

Pondělní sloupky člena expertního týmu ODS pro školství nakonec přece jen přinášejí nepopíratelnou varovnou zprávu o stavu českých škol. Ty totiž produkují tisíce absolventů, kteří jeho komentáře čtou a bez jakéhokoliv pokusu o kritické zhodnocení informací a argumentů je šíří dál. Navrhuji proto rozšířit rámcový vzdělávací program pro základní školy o tento cíl: „Žák by měl rozeznat faktoidy v komentářích Václava Klause ml.“