ŠKOLSTVÍ: A mně se chce něco říct!
Toto je typický příklad přístupu, který problém neřeší, ale naopak vnáší další, do již tak stále mizernějšího českého školství. Jestli si pan ministr skutečně myslí, že plošné testování zastaví propad znalostí českých žáků, tak nevím… A co je nejhorší, vůbec se nehovoří o zvýšení, ale o zastavení propadu znalostí.
Testy jsou koncipovány na minimální úroveň znalostí (nevěříte-li, ověřte si to na serveru rvp.cz), což je neskutečné a ukazuje se, že srovnávací zkoušky budou stejný nesmysl jako dvoustupňová maturita. Proč? Jednoduše řečeno, testy koncipované na ověření minimální znalostí ve výsledku ukážou pouze to, kolik žáků má tyto minimální znalosti – tj. úspěšně složili zkoušku. Bohužel nic neukážou o jejich skutečných znalostech, jen je rozdělí na ty skutečně podnormativní (v různém stupni) a normativní vůči minimálním znalostem. I u toho žáka, který zkoušku složí na 100 %, neukáže výsledek nic jiného, než že získal školní docházkou minimální znalosti.
Jestliže bych u maturity očekával, že bude jedna – buď mám maturitu, nebo nemám. (Nepřeceňujme její význam z pohledu praktického života. Více úrovní maturity je zbytečná komplikace, která ji naopak jako zkoušku hodnotově devalvuje.) Tak naopak od srovnávacích zkoušek bychom měli vyžadovat testování na jiné úrovni, a to takové, která umožní poznat skutečné znalosti žáků, nikoli zda splňují kýmsi vymyšlené minimum.
Pomineme-li všechny další výhrady k testování, jehož možnosti jsou limitovány, tak s tímto minimalistickým zadáním srovnávacích zkoušek, jde o vyhozené peníze. Pokud už je nezbytné testovat, testujme, ale proboha skutečné znalosti žáků, nikoli zda mají minimální. Vzdáleně to připomíná bolševika, který všechno průměroval a kdo splnil průměrné ukazatele, byl v pohodě.
Cílení na minimální znalosti je v rozporu s jedním z cílů těchto zkoušek, mimochodem skutečně trochu od věci, tedy s pozastavením propadu vzdělanosti našich dětí. Testování vzdělanost nezvýší anebo jen naoko, v momentě, kdy nějakou hlavu pomazanou napadne podle výsledků takto koncipovaných zkoušek hodnotit školy a učitele. Pak učitelé budou logicky připravovat žáky na úspěch ve zkouškách, nikoli učit. A jsme zase tam, kde jsme byli. (Laskavý a trpělivý čtenář nechť si doplní podle nátury sám.)
Dalším cílem je souběžný vznik přesnějších standardů za účelem evaluace. Evaluační a autoevaluační procesy v našem školství jsou vůbec další úžasná kapitola. Současné standardy jsou zjednodušeně dány klíčovými kompetencemi, které určují, co by měl žák umět. K tomu, co MŠMT prezentovalo, lze mít dvě zásadní výhrady. První směřuje k samotnému spíše nezpracování než zpracování standardů. Zběžným pohledem na publikované materiály lze bohužel usoudit, že autoři zpřesňujících standardů opsali v řadě případů výstupy RVP, jen je více rozčlenili. Přesněji, klíčové kompetence, které místo v jednom řádku rozepsali do dvou bodů. V čem je tedy rozdíl?
A druhá připomínka směřuje k nastavení požadovaných znalostí, pokud by tyto pseudostandardy byly akceptovány. Například v matematice má žák deváté třídy umět spočítat měřítko turistické mapy. To si snad dělají na ministerstvu legraci, měřítko je obyčejná trojčlenka, což je aritmetika, která bývala po počtech, pokud se nemýlím kolem 5. třídy. V 9. třídě jsme podle osnov bývali poněkud dále. Nezbývá než dodat sarkasticky: to nám vzdělanost poroste kvapem. Na co pak taková evaluace je! Další nesmysl pro již tak těžce zkoušené učitele i žáky. Pomalu by člověk navrhl, všechno zrušte, zmodernizujte osnovy a vraťte se k nim.
Co nám tedy tato akce asi přinese. Žáci určitě chytřejší nebudou. Pokud se bude chtít učitel či ředitel „zviditelnit“, bude žáky připravovat na testy. Vybere se firma, který bude testy provozovat, dobrý byznys stejně jako státní maturita. Další žumpa na peníze, která v této podobě mnoho užitku nepřinese. Zůstane jen nevyužitá příležitost. To, co bylo předloženo, je Cesta slepých ptáků a konečně by měl někdo pochopit, že ve škole se musí děti především učit, a to tak, aby si odnesly příslušné znalosti ve své hlavě. Takže v první řadě je třeba erudovaných učitelů a těm dát prostor pro učení (výukový proces, řečeno odborně) žáků – pochopí už na MŠMT význam tohoto slova? Zatím dělají vše pro další pokles vzdělanosti - a tady důrazně prosím nezaměňovat s informovaností. To, že někdo má informace, ještě neznamená, že je v daném oboru vzdělán! Ke vzdělání a znalostem vede tvrdá práce, povrchní informace lze získat v dnešní době rychle a snadno, ale to snad není cílem našeho školství. Bohužel to vypadá, že na MŠMT jsou informováni, nikoli vzděláni.
