Každý přece ví, že nejhorší, co se může stát fanynce slavné bigbítové kapely, je ranní zděšení, když děvenka zjistí, že se po koncertě na hotelu probudila vedle basáka. Kdyby se vyspala aspoň s někým důležitým z té kapely!

No, evidentně to neplatí úplně stoprocentně, protože právě vypukl v Tennessee skandál, který naznačuje, že to někdy může být jinak. Zpěvák jedné tamní kapely se v opilosti přiznal, že kolegovi basákovi po celé měsíce přimíchával do jídla léky s estrogenem. Tím chtěl dosáhnout toho, že basák začne vypadat zženštile, takže zpěvák bude mít šanci odloudit mu jeho babu. Načež zpěváka vyhodili z kapely.

No, to zní jak zpráva z Marsu. Cože? Zpěvák že potřebuje diskvalifikovat basáka, aby získal jeho šťabajznu? To k přebrání baby nestačí sám fakt, že jeden je samotný mistr zpěvák, zatímco ten druhý jen pouhý basák? To ten zpěvák neuměl zabodovat jinak? Pořádně zaklít, vypít na ex flašku bourbonu nebo aspoň rozkopat v lese prašivky? Co to je za zpěváka? Co to je za chlapa, když mu může konkurovat nějaký basák?

Ale ono je to ještě horší. To není zpráva z Marsu, ale z nějakého temného středověku. V dnešní pokrokové liberální době přece není mužnost u mužů žádnou předností a zženštilost hendikepem. Mužný muž se - viděno dnešníma progresivníma očima - podobá spíše gorilímu samci. Současný moderní muž zaboduje právě svou jemností, zženštilými gesty, pocukrovanou mluvou a pitoreskním oděvem. Mužnost se dnes oceňuje naopak jen u žen. Ideálem jsou chlapandy, které působí dojmem, že zabíjejí telata holou pěstí.

Když se dnes někdo podívá na svět médií, šoubyznysu, ba dokonce už i politiky, tak vidí, že testosteron je coby plus chápán už daleko spíše právě u žen než u mužů. To je dobrá zpráva. Chvíli to vypadalo, že testosteron úplně vyjde z módy, ale chlapandy mu pomůžou přežít. A vůbec, co to máte pořád s tím rozlišováním pohlaví. Pohlaví je přece věcí volby. Tedy, abych nebyl špatně pochopen, ne že si budeme volit partnera či partnerku podle anatomie jejich pohlavních orgánů. Budeme si volit, čím jsme! Každé ráno. Středověk přece skončil.

Ale stejně mi ten basák vrtá hlavou. Každý přece ví, co probíhá hlavou při závěrečné písni koncertu jednotlivým členům rockové kapely:

Kytarista: teď jim na závěr vysmahnu takové sólo, že se z toho všichni podělají.
Pianista: to jsem zvědav, kolik to dneska hodí.
Zpěvák: támhle ta brunetka, po té půjdu, ta bude moje.
Bubeník: já mám takovou žízeň! Za chvilku zahodím paličky a běžím na bar.
Basák: cédé, décé… safra, jak to bylo.

Psáno pro Deník.to