21.1.2020 | Svátek má Běla


RADAR: Desatero pro naši diskusi o radaru

28.5.2007

Otázky bezpečnosti státu patří vždy k těm nejzávažnějším. Ve všech svobodných zemích na světě, které samy rozhodují o způsobu, jakým zajistí bezpečnost svého území, se proto na toto téma vedou vážné diskuse. Jsou v nich posuzovány jednotlivé typy bezpečnostních rizik a obranné prostředky, které jsou alternativně k dispozici na obranu proti hrozbám z nich plynoucím. Jednotliví aktéři těchto debat kladou proti sobě různé argumenty, rozdílné pohledy na bezpečnostní otázky a navrhují odlišné způsoby, jimiž lze hrozbám čelit. Vždy se vyjadřují i různí vojenští specialisté. Konečné slovo však mají občané - obvykle prostřednictvím politiků, kteří k tomu disponují jejich mandátem.
Dne 19. ledna 2007 obdržela ČR od USA oficiální žádost o zahájení jednání ohledně umístění radaru jako prvku americké protiraketové obrany na našem území. Dne 28. března 2007 schválila vláda zahájení jednání se Spojenými státy o možnosti umístění radarové stanice protiraketové obrany na území České republiky. Pro naši diskusi na toto téma nabízím desatero zásad, které chce usnadnit orientaci v naší dnešní rozpravě a nabídnout to, na co bychom neměli v zápalu boje zapomenout.

1. Legitimním stanoviskem ČR je ANO i NE
Ve svobodné a demokratické diskusi si jsou všichni její účastníci rovni a nelze ji omezovat jen na případ, kdy je zřejmé, že jejím výstupem bude nějaký daný, konkrétně požadovaný výsledek. Nikomu nelze upírat právo předkládat své argumenty, svůj pohled na věc. Pokud bychom tento nejzákladnější princip zpochybnili, pak by nemělo smysl pořádat řádný demokratický schvalovací proces založený na veřejné diskusi, neboť by stačilo pouhé schválení této žádosti výkonnou mocí.

2. Zásadní politické rozhodnutí
Na jakoukoli aroganci či silová řešení jsme právem citliví, protože nezapomínáme, že teprve čas ukáže, co vede k úspěchu a prosperitě a co k zaostávání a úpadku. Naše poválečná zkušenost nám ukázala, že ti, kdo se prohlašují za jediné hlasatele pokroku, univerzálního dobra či pravdy, nebo kdo se odvolávají na své utrpení v minulém režimu či na skutečné či domnělé zásluhy na pádu bývalé totalitní moci, mohou po její porážce přinášet své zemi nesvobodu, úpadek či chaos. Půjde o závažné politické rozhodnutí, jehož následky budeme muset nést i tehdy, pokud se nám dnes zdá vhodnější příliš neriskovat, nejít s kůží na trh a počkat, až jak všechno dopadne.

3. Referendum je možnost, nikoli nutnost
Podle Ústavy ČR je nutné pro souhlas ČR s umístěním radarové stanice USA schválení příslušné mezinárodní smlouvy oběma komorami našeho Parlamentu. Ti, kteří požadují, aby o této otázce rozhodli lidé v referendu, by neměli zpochybňovat dnešní legitimitu procedury parlamentního schvalování v případě, že by se jim ústavní zákon o jednorázovém či obecném referendu nepodařilo prosadit. Nevzdávejme se debaty o této žádosti USA ve prospěch zástupného problému prosazování obecného referenda.

4. Diskuse je naší vnitrostátní záležitostí
Žádost USA je nabídkou zapojení do budoucího obranného systému učiněnou České republice. O přijetí tohoto návrhu rozhodují podle Ústavy ČR obě komory Parlamentu ČR. Ratifikace každé mezinárodní smlouvy je ale vždy čistě vnitřní záležitostí ČR. V této věci jsou nepřijatelné jakékoli zásahy do vnitřních věcí České republiky, které se navíc týkají citlivých bezpečnostních otázek. I velvyslanec USA v ČR Richard Graber opakovaně zdůraznil, že jde výlučně o naše svobodné rozhodnutí.

5. Důkazní břemeno je na žadateli změny
Ten, kdo dnešní změnu požaduje, musí dokazovat, proč by přijetí právě jeho návrhu (zde například vybudování radarové stanice USA) bylo dobré a blahodárné pro ty, jejichž souhlas s takovou změnou požaduje. Provedení změn, kterou žádost USA zahrnuje, není samozřejmé, automatické, nárokovatelné. Severoatlantická smlouva, jejíž smluvní stranou se Česká republika stala 12. března 1999, ani vnitřní pravidla, která nejvyšší představitelé zemí NATO přijali, ani žádná jiná smlouva nás k přijetí této dnešní bilaterální žádosti USA nenutí.

6. Dnes je řeč o této žádosti USA
Předmětem této diskuse nejsou obecné bezpečnostní trendy či úvahy o potřebnosti čelit hrozbám plynoucím z rozšiřování raketové techniky a zbraní hromadného ničení. Dnes diskutujeme o jedné konkrétní žádosti USA směřované k České republice. Nejde o hodnocení vojensky-strategického účinku systému missile defence (protiraketové obrany) vyvinutého Spojenými státy a předmětem této konkrétní diskuse není ani to, zda někdy v budoucnu má či nemá NATO v rámci kolektivní obrany disponovat systémem srovnatelným s tímto americkým. Dnes jde primárně o zapojení nebo nezapojení naší země do tohoto konkrétního projektu na základě naší bilaterální dohody s USA.

7. Jde o meritum věci, nikoli o diskutující
V demokratické diskusi nesmí být nikdo osobně napadán ani nijak hanoben. Bez ohledu na to, zda bude pro, nebo proti zapojení ČR do tohoto projektu USA. Jako občané ČR jsme si v našem veřejném prostoru a v domácí veřejné diskusi rovni. Výsměch není argumentem. Úcta k druhému člověku začíná respektem k jeho názorům, které jsou výrazně odlišné od těch mých. Každý má dnes ústavně zaručeno právo na zachování osobní cti, dobré pověsti a ochranu svého jména a právo vyjadřovat a rozšiřovat své názory a ideje. Věnujme se tedy jednotlivým argumentům pro, nebo proti přijetí této žádosti USA a nesklouzněme do osobních útoků.

8. Nepřipusťme rozdělení společnosti
Čeká-li nás závažná diskuse na toto téma a uvědomujeme-li si, že z dlouhodobého hlediska je naše politická reprezentace rozdělena na zhruba stejně velké části v situaci, kdy veřejné mínění se dlouhodobě vyjadřuje k tomuto projektu spíše odmítavě, hrozí vznik nového rozdělení české společnosti v natolik závažné otázce, jakou je způsob zajištění naší obrany před dnešními bezpečnostními hrozbami. Otázka úzké spolupráce s vojenskou mocností na bilaterálním základě může dále výrazně polarizovat českou společnost. Otázky naší obrany před dnešními hrozbami tak místo toho, aby nás sjednotily, mohou naopak vnést do dnes již ostatně velmi polarizované české společnosti novou nesmiřitelnost a nové příkopy.

9. Legitimní celá škála názorů
Přiznejme stejnou váhu postojům vyhraněným i méně vyhraněným. Nedopusťme zploštění a redukci celé diskuse jen na souboj těch, kdo jsou jednoznačně pro radar s těmi, kteří jsou jednoznačně proti němu. Všichni musejí být vyslyšeni. Každý občan, poslanec i senátor má nezadatelné právo formulovat a klást své vlastní otázky, svá pro a proti. Je jen na něm, jaké argumenty bude považovat za důležitější a jaký konečný názor nakonec zaujme. V otázkách národní bezpečnosti by se neměla žádná skupina pokoušet o převálcování ostatních.

10. Jsme partneři, ne učitelé a žáci
Česká republika sdílí všechna zásadní bezpečnostní rizika s kterýmkoli dalším členem NATO. Nejsme nějakou obzvlášť rizikovou zemí, zatímco ty jiné, zejména evropští členové NATO, by byly z bezpečnostních rizik vyjmuty. ČR dobře plní své závazky a získala si tím respekt svých spojenců. Představitelé ČR nejsou v diskusi o této žádosti USA žákem, reprezentanti Spojených států nejsou učiteli, a neplatí to ani naopak. Legitimita amerických orgánů je odvozena od projevů politické vůle lidu USA, nikoli občanů České republiky. A k přistoupení na takový návrh, jakým je žádost o umístění radaru USA, nalézají svobodné a vyspělé země argumenty obvykle jiného typu, než jakým je uspokojení svého spojence.


Autor je poradcem prezidenta republiky

Vyšlo v časopisu Euro, 2007/21








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.