27.11.2022 | Svátek má Xenie


PROBLÉM: Co se sochami

3.11.2022

Normálně jsem proti vandalismu, chápu však opravdové české vlastence, kteří útočí na památníky Rudé armády. Touto formou protestují proti rusácké agresi vůči Ukrajině.

Já osobně bych do takových akcí nešel. Přece jenom v Rudé armádě nesloužili pouze Rusové, ale i příslušníci dalších národností tehdejšího SSSR, Ukrajinci, Gruzínci, Kazaši, Litevci, Lotyši, Estonci a další. Podle odborného webu Fronta.cz, byl podíl vojáků ruské národnosti v Rudé armádě na začátku roku 1945 necelých 62%, Ukrajinců pak byla více než pětina. A i většina těch Rusů byli obyčejní lidé, kteří bránili svoji zem proti hroznému nepříteli.

Dokáži však pochopit averzi, kterou u mnoha lidí vyvolal ruský vpád na Ukrajinu a zvěrstva rusáckými násilníky páchaná. Od člověka, který polil sochu rudoarmějce červenou barvou, jsem slyšel: „Jsme Češi, opravdoví vlastenci, nenávidíme rusácké vrahy, nesnášíme kolaboraci s Kremlem a nechceme být ruskými otroky a ruskou kolonii.“

Je nezpochybnitelnou skutečností, že útoky na památníky Rudé armády se v České republice množí. Nedávno někdo natřel sochu rudoarmějce v Litoměřicích červenou barvou a na podstavec namaloval pračku, jako symbol chmatáctví na Ukrajině, kde ruští vojáci ve velkém kradou všechno, co není pořádně připevněné. To považuji za docela vtipné. Před několika dny pak Krajský soud v Ústí nad Labem pravomocně rozhodl, že opakované potřísnění pomníku rudoarmějců v Lounech psími výkaly není trestným činem, ale pouhým přestupkem.

Starosta města, kde také došlo k polití „rudoarmějce“ červenou barvou, rovněž míní, že nejlepší by bylo tyto památníky odstranit. „Já fakt nemám peníze na to, abych to nechával čistit, to pro mě není důležité. Pro mě je důležité, aby se ve školách a domovech důchodců v zimě topilo, a děti a senioři nemrzli. To je pro mě prioritní, ne nějaká zbytečná socha. Já opravdu nemám peníze na to, abych ji zabezpečil. Dát tam kameru a nechat to sledovat? Zbytečné mrhání městskými penězi. Než by tam někdo z nějaké bezpečnostní agentury dorazil, tak je socha počmáraná třikrát. Policii nemá cenu volat, ta kvůli takové prkotině nepřijede. Maximálně Vám policajti řeknou, nafoťte to, ráno přijďte a sepíšeme to. Takže nejlepší by bylo tuhle sochu dát pryč. Většině lidí by nechyběla.“

Zlatá slova pana starosty. V Přibyslavi na Havlíčkobrodsku už také vedení města sochu rudoarmějce nechalo odstranit, aby předešlo dalším útokům. Stejně tak si počínají i v Polsku, kde památníky Rudé armády odstraňují ve velkém.

Je pravdou, že Rudá armáda nás zbavila nacismu, netvrdím osvobodila, protože slovo osvobodit, znamená dát někomu svobodu a to se u nás v květnu 1945 rozhodně nestalo. Tato ozbrojená složka zločinného Stalinova Sovětského svazu u nás pomohla zavést místo černé rudou diktaturu. Pravda, ta komunistická totalita nebyla tak hrozná jako ta nacistická, ale i ona má na svědomí zavražděné lidi.

Je rovněž fakt, že mnohé tyto památníky Rudé armády vznikly v sedmdesátých a osmdesátých letech za normalizace, ne jako poděkovaní za osvobození, ale jako výraz naši totální podřízenosti SSSR. Jejich umělecká hodnota je navíc často velmi slabá.

Vojenské hroby, v nichž jsou pohřbeni vojáci všech armád, tedy i té sovětské, jsou chráněné mezinárodními úmluvami a je třeba o ně řádně pečovat. Ale památníky rudoarmějců, které jsou čím dál tím častějším terčem útoků a vadí mnoha lidem, není třeba chránit. Praktickým a ideálním řešením by bylo jejich odstranění. Nebudou sochy, nebude problém.