PRÁVO: Zruší Ústavní soud usnesení Sněmovny?
Důvodem stížnosti je podle právních zástupců stěžovatele údajně skutečnost, že bylo Sněmovnou přijato usnesení, kterým se konstatuje porušení smlouvy, a tím byl, podle stěžovatelů v rozporu s Ústavou, rozřešen obchodní spor, k čemuž má oprávnění pouze nezávislý soud. J. Kalvoda, který je spolu s kanadským právníkem R. Amsterdamem zástupcem stěžovatelů, uvedl, že nejpodstatnější je asi to, že „státní moc je dle Ústavy striktně a bez výjimky oddělena“ a Poslanecká sněmovna si prý „osobila právo vyslovit stanovisko, že byl v konkrétním případě porušen smluvní závazek“. To prý „odporuje základům právního státu a především dělbě moci“.
Stěžovatelé mají pravdu v tom, že o tom, zda shora uvedené společnosti v tomto složitém případě porušily či neporušily zákon a zda došlo nebo nedošlo k porušení smluvních závazků, opravdu může rozhodnout pouze nezávislý soud, a usnesení Poslanecké sněmovny na tom nic nemění. Je politickou deklarací bez relevantního právního významu, k ničemu nikoho nezavazuje. Ale zakázat Parlamentu, aby se vyjadřoval ke skutečnostem a událostem, pokud to považuje za vhodné, tedy odebrat mu podle stěžovatelů „právo vyslovit stanovisko“, v demokratickém státě možné není. Pravomoc soudů není nikterak dotčena a jejich rozhodnutí není usnesením Poslanecké sněmovny nikterak determinováno, o žádném obchodním sporu Poslanecká sněmovna nerozhodla. Proč by je měl Ústavní soud rušit, prostě nechápu, zejména, když to podle Ústavy ani učinit nemůže.
Podle čl. 87 odst. 1 Ústavy rozhoduje Ústavní soud o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů, pokud jsou v rozporu s Ústavou, a o zrušení jiných právních předpisů, pokud jsou v rozporu s ústavním pořádkem republiky. Usnesení Poslanecké sněmovny není ani zákonem, ani jiným právním předpisem, a pravomoc Ústavního soudu se k nim vyjadřovat nebo dokonce je rušit z textu Ústavy rozhodně odvodit nelze.
J. Kalvoda by měl však především poučit svého kanadského kolegu, že nejsme v USA a že u nás, podobně jako v jiných parlamentních republikách, není státní moc „striktně a bez výjimky oddělena“, neboť jediným orgánem, který získává prostřednictvím svobodných voleb originální a přímou legitimitu od lidu, který je jediným nositelem moci ve státě, je Parlament. Jen jeho zákonodárná činnost může být korigována Ústavním soudem, nikoliv však jeho jiná, zejména politická usnesení a vyjádření. Do této pravomoci nikdo, ani Ústavní soud, zasahovat nemůže a rušit taková rozhodnutí už vůbec ne!
Autor je poslanec za ČSSD