Poslance čeká schvalování návrhu zákona o euthanasii. Bylo o ní řečeno mnohé, že snad už nejde napsat nového. Přesto lze získat i nové náhledy

Paní Olga Pavlíková, blogerka, dala ve svém článku odkaz na obsáhlý článek jednoho z nejpovolanějších lidí v této tématice naší země. Marek Orko Vácha, přednosta Ústavu etiky a humanitních studií, evoluční biolog, spisovatel, katolický kněz. Především však bytostný intelektuál obdařený skvělou pamětí a schopností provádět syntézu poznatků vědy, ale i spirituality v této velmi ožehavé otázce. Současně byl zveřejněn rozhovor hlavní předkladatelky zákona MUDr. Věry Procházkové, lékařky ARO a poslankyně za hnutí ANO.

Paní poslankyně má bohaté zkušenosti s těžce nemocnými, umírajícími, kteří - jak píše - ji často žádali o ukončení života. Současně zažila i umírání své matky na rakovinu a lituje, že jí „nemohla pomoci“. Sděluje, že pro svůj návrh našla porozumění mezi Piráty a některými členy svého hnutí. Pamatuji z jejího vyjádření pro televizi DVTV, že by byly ustaveny komise, složené z devíti členů (právníci, lékaři, zástupci nemocnice a pacientské organizace).

K uvedeným dvěma odkazům mám několik připomínek.

1. V článku pana Marka Orko Váchy je uveden málo zmiňovaný fakt, že po schválení zákona dostane lékař do rukou neskutečnou moc. Moc rozhodnutí o smrti jednice. K tomu nemá z historického hlediska žádné právo. Je školen život zachraňovat, zlepšovat, nikoli jej ukončit. Pakliže se společnost rozhodne, že euthanasie bude legalizována, je třeba ustanovit novou profesi (novináři ji hned pojmenovali „kat“), jež bude k této činnosti oprávněna. Paní poslankyně ve svém článku uvádí, že zná lékaře, kteří by euthanasii provedli. Zodpovědně prohlašuji, že jsem rád, že můj profesní prostor podobné jedince nezná.

2: Paní poslankyně tvrdí, že vše bude podchyceno zákonem a výjimky nebudou možné. Zkušenosti z Belgie, kde zákon platí cca 17 let, jsou však odlišné. Retrospektivně bylo zjištěno, že lze doložit zhruba 1000 případů, kde nebyly dodrženy zákonné podmínky. Jinými slovy, důvodem předčasného ukončení života nemusel být jen tristní zdravotní stav nemocného. Chtěl bych znát jedince, jenž by tvrdil, že naše společnost je právně vyspělejší a naše zákony jsou dokonalejší než ty belgické.

3: Paní poslankyně uvádí, že se setkává s lidmi, kteří nemají pomoc takovou, jakou by měli mít. Což je samozřejmě argument pro nalézání optimálních řešení pro nemocné trpící bolestí fysickou i psychickou, ale nikoli hledat zkratku, jak se tomuto přemýšlení o lepší pomoci vyhnout.

4. Po „rozjezdu“ euthanasie se mohou najít lékaři, kteří - zaštítěni zákonem - v určitém okamžiku sáhnou k prostředku, aby svému nemocnému ukončili trápení. První krok na kluzkém svahu tak bude učiněn, ten další bude snazší a ten desátý už bude brán jako normativ. Jejich svědomí tak bude čisté a možná přestanou uvažovat v intencích, v nichž byli vyškoleni a k jejichž dodržování se zavázali.

5: Představa nesnesitelně trpících jedinců, kteří se svíjejí bolestí, je už přežitá. Dnešní rozvoj algosedace, mobilních hospiců i těch kamenných umožňuje téměř 100% možnost úlevy od bolesti a nalezení optimálního řešení situace. Jistě se najdou případy, které jsou výjimečné, ale na nich nelze postavit obecný zákon.

6: Profesor Vorlíček, náš přední onkolog, uvedl v jednom ze svých rozhovorů, že se na oddělení setkal za celou svou profesní kariéru se čtyřmi žádostmi o euthanasii, které byly po úpravě medikace zrušeny.

Nepřeji našim pacientům schválení tohoto zákona. Za jakýmsi příslibem „dobré smrti“ stojí celá řada nebezpečí, nenápadných nátlaků na staré lidi, že tak nějak ta jejich paliativní léčba stojí mnoho peněz a že by si to měli rozmyslet, že třeba jejich dům by lépe sloužil mladým atd. Nejde o sci-fi.

Zkušenost z Belgie je varovná. Máme možnost se z ní poučit a jejich chyby nepřipustit.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora