Kdo řídí auto opilý nebo zfetovaný, dopustil se trestného činu. Věc, která byla ke spáchání trestného činu použita, propadá státu. Není o čem diskutovat.

To je názor ministra vnitra Chovance, stejně jako ministryně spravedlnosti Válkové. Soudy mají sice i podle současné legislativní úpravy možnost vyslovit propadnutí věci, ovšem nikoli povinnost. Chovanec s Válkovou proto navrhují, aby vrchní státní žalobce uložil obecným pokynem všem státním zástupcům, aby toto opatření jako součást trestu požadovali ve všech případech opilosti za volantem. Soudy ani potom nemají povinnost žalobci vyhovět, ale měly by pak alespoň zdůvodnit, proč tak neučinily. Nebylo by jednodušší vtělit tento trest přímo do zákona?

Vrchní státní zástupce Pavel Zeman s ministerským návrhem nesouhlasí, plošné zabavování vozidel opilcům prý „není řešení“. To je oblíbená floskule všech uhýbačů před nepopulárním rozhodnutím, kteří nechtějí riskovat, že narazí na odpor mocnějších (ti si také občas rádi přihnou) nebo na nelibost u té části veřejnosti, která je ze stejného důvodu k alkoholu velmi tolerantní. Navenek se ovšem uvádějí zpravidla důvody zástupné, například takový, že chudáci policajti za chvíli nebudou vědět, kde zabavená auta skladovat, nebo že by mohl přijít o auto někdo, kdo ho nutně potřebuje k dojíždění na pracoviště. Posuzovat je prý nutno každý případ individuálně a zohlednit i minulost provinilce a nepříznivý dopad zabavení vozidla na jeho budoucnost. Prostě místo jasného pravidla, které by soudům odlehčilo od zdlouhavého a nákladného zvažování všech možných okolností, je nutné zaměstnávat (a platit!) armády znalců a advokátů, kteří nakonec nejspíš dojdou k závěru, že „zabavení vozidla není řešení“.

Kdyby to někdo dovedl vyčíslit, bylo by zajímavé, kolik jsme coby daňoví poplatníci zaplatili za dva a půl roku se vlekoucí proces páně Janouškův v platech vyšetřujícím orgánům, soudním znalcům, soudcům, jejich sekretářkám a dalšímu pomocnému personálu. Určitě bychom se všichni divili. Vyšlo by nás to mnohem levněji, kdyby legislativa kolem těchto případů neposkytovala tolik volnosti a trest byl vymezen taxativně přímo zákonem: řídil jsi opilý, zaplatíš tři měsíčních platy, tři měsíce odsedíš a přijdeš o auto. Způsobil jsi nehodu, zranil nebo zabil člověka? Dvojnásobná, pětinásobná nebo desetinásobná sazba. Ztratíš kvůli tomu práci, ožebračíš rodinu? S tím jsi přece musel počítat už při prvním hltu, než jsi usedl k řízení. Nikdo tě k tomu nenutil, bylo to tvé rozhodnutí, odpovědnost ti nikdo neodpáře.

Zadržení řidičského průkazu stejně jako zákazy řízení, jak dokazují opakované případy jejich porušování, nejsou dostatečně účinné. Opilec si klidně sedne k volantu i bez papírů, pokud mu auto zůstane. Jistě, místo zabaveného vozu si také může půjčit nebo koupit jiný, ale to už je mnohem složitější. Ponechat nezodpovědnému jedinci v rukou tak nebezpečnou zbraň, jakou je tuna železa a plastů s nádrží plnou vysoce hořlavé tekutiny, to je přímo trestuhodný hazard se zdravím a životem jeho i spoluobčanů. Pouze okamžité zabavení vozidla a umístění nebezpečného individua za mříže poskytuje jakous takous záruku, že si svůj kousek v nejbližší době nezopakuje a napříště si ho alespoň dvakrát rozmyslí.

Jednou ze zemí, kde se problém alkoholismu za volantem podařilo dramaticky zredukovat, je Švédsko. V devadesátých letech tam usoudili, že dopravní nehodovost v důsledku konzumace alkoholu je příliš vysoká, a změnili přípustný obsah alkoholu v krvi z 0,5 na 0,2 promile. Zároveň zavedli přísné tresty za řízení v opilosti, včetně nepodmíněného uvěznění, astronomických pokut a zabavení vozidla. Výsledkem bylo dramatické snížení nehodovosti a počtu obětí v důsledku opilosti za volantem. Změna v chování řidičů se tak vžila, že dnes by sotva někoho napadlo usednout za volant, když předtím vypil třeba jen jednu plechovku piva. Ukazuje to, že lidé na legislativní změny skutečně reagují a že vláda má ohromný potenciál, jak občany přivádět k odpovědnému chování. 4974 nehod s 45 mrtvými za rok 2012 na našich silnicích pod vlivem alkoholu je snad ještě málo?

Ministři Chovanec i Válková to vzali za správný konec a zaslouží si co nejširší podporu. Na silnicích by bylo mnohem bezpečněji, kdyby zákonodárci našli odvahu vyhlásit alkoholu a drogám za volantem nulovou toleranci, padni komu padni. Švédská zkušenost dokazuje, že to funguje. Nemyslíte, pane Zemane?