Za komunistického režimu bylo právo nástrojem politiky a jak režim procházel různými fázemi, mluvilo se o jeho právní politice či o politice strany. O politickém právu nebylo třeba mluvit, právo v tomto režimu muselo být vždy politické. Dnes máme právo a politiku. Podle ústavy máme i právní stát, v kterém má být právo nad politikou. A když se přece spojí – pak máme "právopolitiku". Taková je kauza Mostecké uhelné společnosti procházející našimi dvěma ministerstvy a státním zastupitelstvím.

Pospíšil, Rampula, Kalousek. Tři jména a tři důvody, které mohly vést k neuvěřitelné větě v dopisu vrchního státního zástupce Rampuly adresovaného ministrovi Kalouskovi: "…Vrchní státní zastupitelství v Praze nemá přesné informace o právní úpravě postavení poškozeného ve švýcarském trestním řízení a ani je v rámci právní pomoci nemá možnost zjistit."Prvním důvodem je naprostá indolence nebo jakási momentální porucha myšlení, druhým důvodem účast na zločinném spolčení a třetím důvodem ona "právopolitika". Prostě politický zájem. Koho? No comment! Státní zástupce nemůže nevědět, že se stačí podívat na Google a najít si švýcarský trestní řád (Strafprozessverfahren). Záležitost dvou, tří minut. Pokud by to skutečně nevěděl, tak nemůže být státním zástupcem, ba ani advokátním koncipientem a dokonce ani studentem právnické fakulty. Je pro státní zástupce z Vrchního státního zastupitelství dostatečné kárné řízení? A jak postihnout ministra spravedlnosti a ministra financí? Trestně? A jak nás, jejich lid? Ponechat to Bohu, jak zpívá Tomáš Klus: "Za co Pane Bože, za co, trestáš tento prostý lid…?"

V zemi, v které orgán státní žaloby mající monopol na trestní stíhání před soudem - strážce zákonnosti, její arbiter criminalis – je ve stavu vnitřní války, je už možné opravdu všechno. A také je. Ale pozor, ne jen ke škodě, ale i k užitku. Sotva byla odkloněna aféra ministra Kocourka, máme zde skandál s dalším odklonem, tentokráte na Panenské ostrovy, kam se měly odklánět haléřky z jízdenek z MHD. To je skutečně zajímavé – koho by napadlo, že když si koupí jízdenku do metra, tak že si připlácí i na zeměpisnou výuku. Už žádné tunely, žádná terra inkognita, ale British Virgin Islands! Hodně o nich vím, figurují v jedné mé kauze. Dnes už je normální, že společnost tam sídlící koupí od České spořitelny pohledávku vzniklou na základě falešného podpisu a žaluje směšných sto tisíc u českého soudu. Jednou sto tisíc sem, jednou sto tisíc tam, nějaké melouny to také hodí. Kde jsou ty doby, kdy mladý a nadějný politik Stanislav Gross jezdil do takových destinací na dovolenou. Dnes si i já dopisuji s obchodním rejstříkem v hlavním městě Road Town a těším se, až tam soud nařídí výjezdní zasedání. Poznám trochu Karibik, kde jsem ještě nebyl, ostrovy a ostrůvky, které při své druhé cestě do Ameriky objevil Kryštof Kolumbus a nazval je Ostrovy sv. Uršuly. A sv. Uršula nebo jiná panna, je skutečně ve státním znaku a i na vlajce. Jen Ostrov sv. Tristana neexistuje, jen tristní stav státního zastupitelství a justice, třebaže rytíř Tristan, který miloval Izoldu, existoval.

To je na těchto exotických kauzách nejlepší, naučíte se, co jste v zeměpise na škole neměli – kdo by dříve učil o nějakých tečkách v Karibském moři a k tomu ještě něco z dějepisu a starých bájí? Bude ovšem nutné, aby byla zavedena výuka zeměpisu i na právnické fakulty, protože znalosti z obecné školy nemohou již právníkům dávno stačit. U českých soudů se dnes běžně soudí společnosti i z takových destinací, kam turisté nelétají a supervýletní lodě neplují. Stačí si koupit atlas a cestovat s lupou po mapě. Některé jsou malé, maličké, vždyť většina z padesáti Britských Panenských ostrůvků na mapě ani vyznačena není. To taková Panama, odkud mám další kauzu, je vlastně za rohem. Dokonce tak blízko, že jsem si mohl díky pomoci známého, který tam zrovna jel, zjistit, že uvedená obchodní společnost tam vůbec nesídlí, ani cedulku na uvedené adrese nemá a že její výpis z rejstříku pravým výpisem není.

Ale za to cestování a hlavně poznávání to stojí. Onen zmíněný tristní stav má ještě další výhodu. Korupčních multimilionářů a miliardářů u nás stále přibývá. Nebude trvat dlouho a každý druhý Čech bude moci plout ve své jachtě po Karibiku a hledat Ostrovy sv. Tristana a když ztroskotá, tak najde jiného Čecha, který jej na nich uvítá. Korupce budiž pochválena.

Tomáš Klus zpívá špatně, hudba by mohla zůstat, ale slova by měla znít: "za co, Pane Bože, za co, nechals si nás tak odměnit?"

28.1.2012