Roman Smetana, řidič autobusu poškozoval předvolební reklamy politických stran. Stanul za to před soudem.

Na úvod musím napsat, že postup politické strany, která dá na předvolební kampaň stamiliony a žaluje člověka o náhradu škody ve výši zlomku promile celkově vynaložené částky, je trapný. Navíc když spousta reklamního materiálu přijde vniveč, mohla nad takovou škodou mávnout rukou tak, jako jiné strany.

Řidič autobusu Roman Smetana poškozoval předvolební reklamy různých politických stran, přičemž největší škodu způsobil občanským demokratům. Sám se přiznal, že poškodil nejméně třicet reklam, a vzniklá škoda byla vyčíslena na patnáct tisíc korun.

Případ skončil u soudu a celá anabáze Romana Smetany byla popsána vcelku detailně. Když už došlo k soudnímu jednání, musí se postupovat podle platných zákonů a to je něco, co není odpůrcům ODS po chuti. Z vandala je těmito lidmi dělán národní hrdina, vězeň svědomí, politická oběť a je jimi tvrzeno, že ODS posílá lidi do vězení.

Dále jsou zastávány některými lidmi postoje, že předvolební reklama je vlastně veřejným místem pro diskusi a každý může na takovou reklamu vyjádřit svůj vlastní názor. Takový postoj je ale zcela mimo realitu. Předvolební reklama je majetkem politické strany a je umístěna na pronajatých prostorách.

Zkrátka bez ohledu na to, že politické strany z větší části získávají peníze na svůj provoz podle zákonných podmínek z veřejných financí, tyto finance se stávají majetkem strany a nikdo nemá právo majetek strany, byť se jedná jen o předvolební reklamu, poškozovat.

Nechme promluvit platné zákony:

§ 228 trestního zákoníku, Poškození cizí věc

1) Kdo zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

2) Stejně bude potrestán, kdo poškodí cizí věc tím, že ji postříká, pomaluje či popíše barvou nebo jinou látkou.

Vzhledem k tomu, že Roman Smetana svým konáním způsobil škodu vyšší než 5000 korun, mohl podle platného zákona za svůj čin dostat až jeden rok nepodmíněně. Náhrada škody je zcela přirozenou součástí trestu. Soud vyhodnotil jeho čin jako málo společensky nebezpečný a udělil mu alternativní trest v podobě jednoho sta hodin veřejně prospěšných prací.

Roman Smetana tedy nedostal ani podmíněný trest. Choval se jako puberťák a místo co by ve svém věku uznal, že spáchal hloupost, začal případ ještě víc hrotit. Proti rozsudku se neodvolal, námitku pro podjatost soudu nepodal a jen oznámil, že trest nevykoná.

Soudu tedy nezbylo nic jiného než postupovat dále podle platných zákonů:

§ 61 trestního zákoníku, Přeměna trestu domácího vězení

2) Jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život, vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává, může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek

a) za podmínek § 60 odst. 1 v trest domácího vězení a pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, stanovit náhradní trest odnětí svobody, který nesmí být přísnější nežli trest, který by pachateli hrozil v případě přeměny trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den domácího vězení, nebo

b) v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody.

Roman Smetana si za přeměnu trestu ze sta hodin veřejně prospěšných prací na sto dní vězení může sám. Probační služba mu u soudu domlouvala, ale řidič autobusu je ochoten hnát vše do extrému. "Do vězení nenastoupím, bude na mne muset vydat zatykač a nechat mne zadržet," řekl.

Nikdo mu nebere právo na jeho názor. Může veřejně hlásat, co chce, neporuší-li platný zákon. Mezi svobodu vyjadřování ale nepatří ničení cizího majetku. Za to musí vždy následovat trest. Roman Smetana je obyčejný vandal, který svým konáním způsobil škodu, žádný národní hrdina a to bych napsal, i kdyby jej zažalovali představitelé levicových stran.

Nikdo mě nemůže podezřívat ze sympatií k levicovým stranám, jejich politiku považuji za škodlivou pro tuto zem, ale v životě by mě nenapadlo jít ničit něčí předvolební reklamy. Ano, máme svobodu vyjadřování a mámo Listinou práv zaručenou svobodu projevu, ale toutéž listinou je zajištěno právo vlastnit majetek.

Pokud někdo cizí majetek ničí nebo poškozuje, vztahují se na něj platné zákony, a způsobí-li větší škodu, pak se na něj vztahuje trestní právo. Nejde o žádný politický proces, nikdo nesoudí Smetanovy názory, ale jeho trestný čin poškozování cizí věci.

Říkám si, zda mu stojí za to, aby kvůli své hlouposti přišel o zaměstnání a strávil ve vězení ještě delší dobu, než kolik má stanoveno dnes. Možná to nevnímá, možná se považuje za oběť systému, ale chová se jako méně inteligencí obdařený jedinec. Co dodat? Kdo chce kam...

Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora