Výživné za neplatiče zatáhne erár

Neplatíte výživné? Zaplatí se z rozpočtu. A na vás nastoupí vymahači. I když asi zisky z vymáhání budou nulové, a náklady na zálohové výživné tři čtvrtě miliardy, je to přesně to místo, kde se má stát angažovat a třeba i pustit chlup, když nic jiného udělat neumí.

Loni dali Michaele Marksové a jejímu návrhu na zavedení takzvaného zálohového (nebo zálohovaného – používají se oba přívlastky) výživného košem. Uplynul rok a paní ministryně se chystá předložit vládě věcný záměr zákona o zálohovém výživném. Zřejmě nijak výrazně odlišný.

V zásadě jde stále o to, že pokud dítě strádá kvůli tomu, že na něj rodič neposílá výživné, stát by mu vyplatil jakousi zálohu na výživné – a sám by pak alimenty z neplatiče zkoušel vymoci.

Jen to zasyčí

Pro dotažení a přijetí návrhu jsou minimálně dva silné argumenty – vláda se například v programovém prohlášení zavázala takový instrument vytvořit (i když by na to některé koaliční partaje zřejmě radši zapomněly) a, především je tu prostě dost dětí, které vinou rodiče, který jim upírá výživné, zažívají autentickou chudobu.

A návrh – jak se na ministerstvo sociálních věcí sluší – míří jen na chudé rodiny. Zálohové výživné v maximální výši 2500 korun může dostat jen dítě, jehož rodinné torzo nemá příjmy větší než 2,7násobek životního minima. Pro „rodinu“ o jednom rodiči a jednom předškolákovi je životní minimum 4880 korun. Hranice čistého příjmu, pod kterou by tedy bylo možné o peníze zažádat. Je 13 176 korun. Schválně si z toho odečtěte náklady na bydlení a každodenní provoz – moc na vyskakování nezbude. Dva a půl tisíce navíc by v takovém rozpočtu zasyčelo jak kapka na rozpálené plotně.

Mimochodem – pokud se vám částka dva a půl tisíce zdá nepříliš vysoká, vězte, že není vycucaná z prstu. Tak vysoké se u nás v průměru platí alimenty. Dlužno ještě podotknout, že je to maximální možná výše, se kterou ministryně Marksová počítá, přiznávat se může i suma nižší.

Háčků má celá ta věc řadu.

Výchova k nezodpovědnosti, čisté náklady a žádné zisky

Když vymáhání vezme do svých rukou stát, přesněji Úřad práce (kdože? Úřad práce?!), znamená to, že přebírá nejen pohledávku za dlužníkem, ale i zodpovědnost. Což samozřejmě vede k tomu, že lidé jsou míň a míň odpovědní sami za sebe. On už to někdo... Markéta Adamová, kritička zálohového výživného z TOP 09 správně podotýká, že jen zhruba čtvrtina těch, kteří by mohli a v zájmu dítěte měli žalovat druhého rodiče kvůli neplacení výživného, věc opravdu k soudu žene.

Jenže – ono je to vcelku pochopitelné: obyčejný člověk má ze soudu strach, navíc jde o soud s bývalým partnerem, tedy asi dvojnásob nepříjemnou věc, připočtěte pověstnou rychlost rozsuzování – a to všechno jen k tomu, aby vám pak exekutor řekl, že není kde brát, protože ten váš ex je sice moula, ale aby neměl oficiálně žádný příjem a majetek, to si ohlídat umí. Ať už to znamená, že vydělává načerno, nebo že pro jistotu nevydělává nic.

Nabízí se sice celá řada víc či míň specializovaných firem, které tvrdí, že alimenty vybojují, jenže i ty v první řadě a s plnou vervou půjdou po případech, které jim dokážou přinést procenta z vymoženého.

Další věc je, že to bude stát peníze. Když se odhadovaly roční náklady, byly vyčísleny na sedm set milionů ročně. V tom nejhorším případě, že stát nic dlužníků nevytluče. Připusťme, že to je velmi pravděpodobná varianta. Kde se něco vytlouct dá, tam se člověk soudí nebo – vše vyřeší trh – s vytloukáním pomůže specialista. Takže na stát zbudou ty případy, ve kterých se nic nevymůže. A pokud přece jenom z někoho něco málo, hned se to málo bezpečně utopí v nákladech na vymáhání z těch ostatních. Jde tedy prakticky o novou sociální dávku, nulové příjmy, jen výdaje. To návrhu vyčítá opozice. A nakonec vzdor dohodám i koalice, konkrétně ANO.

Jenže kdo už jiný má sociální dávku dostat, když ne dítě, které žije samo s mámou? (Oba páni otcové samoživitelé jistě prominou.) Že si měla dát pozor, s kým si dítě pořizuje? Tak asi ano, co já vím. Ale výživné je odjakživa určené dítěti, ne mámě nebo tátovi, které si nevybralo. Ministryně Marksová krčí rameny – snad to budu parafrázovat dobře – my to na našem ministerstvu jinak než jako sociální dávku neumíme, už jsme holt takové ministerstvo. Neodstraňujeme příčinu, ale následky – dobrá, budeme rádi, když někdo půjde po té příčině. Než to bude, pomůžeme zmírnit to nejhorší...