10.12.2019 | Svátek má Julie


PRÁVO: Úvaha nad jedním rozsudkem

30.6.2016

Kdo chodí či jezdí po malebné (ale nelegální – jak příznačné) městské cyklostezce z Berouna do Srbska podél Berounky, může jednu chvíli zahlédnout hromadu obrovské nelegální skládky - hned poté, co projede okolo starého statku s pasoucími se koňmi. Tato největší nelegální skládka nebezpečného a jedovatého odpadu v České republice, navíc oficiálně neregistrovaná a uprostřed CHKO Český kras, patří městu Berounu.

Dlouho to vypadalo, že obrovská jedovatá nelegální městská skládka na neizolovaném krasovém podloží nikomu nevadí, a už vůbec ne státním a městským úředníkům z orgánů ochrany přírody. Město Beroun ve své aroganci tuto černou skládku ale v 90. letech minulého století rozšířilo svévolně i na soukromé pozemky. A světe div se, majitel jednoho z nich se nedal. A soudil se a soudil o vyklizení. Více jak 25 let! Až nakonec sekyra udeřila a v prosinci 2014 okresní soud v Berouně vydal rozsudek v kauze Šebela versus město Beroun. Rozsudek Berounu nařizuje odstranit do dvou let desetitisíce tun odpadů z pozemku pana Šebely Na Lištici, které tam v letech 1991 až 1996 nechalo město protiprávně navézt.

Po menší bouřce názorů v Berouně, kdy vedení města muselo veřejně přiznat, poprvé po 25 letech, že tato kauza existuje, odkopli od sebe zastupitelé odpovědnost ještě naposledy tím, že kauzu předali k odvolacímu soudu.

A nyní, jak se říká, hra skončila. Dne 28.6.2016 krajský soud Středočeského kraje rozsudek okresního soudu - potvrdil. Vážení občané města, zastupitelé města Berouna, úředníci orgánů ochrany přírody, pane ministře Brabče, pane předsedo výboru pro životní prostředí parlamentu PhDr. Böhnischi, nezvoní Vám v uších? Pročpak jste to nechali zajít tak daleko?? Vy všichni jste informace měli, a včas.

Protože jde o velmi zásadní rozsudek a má pro všechny občany města Berouna tři zásadní dopady.

Za prvé – připouští poprvé v tomto státě zdrcující dopad na ekonomiku tak velkého sídelního útvaru, jako je okresní město Beroun a na jeho občany na desetiletí dopředu.

Za druhé – úředně potvrzuje nezákonné a nemorální jednání řady úředníků a zastupitelů města Berouna v uplynulém čtvrtstoletí, z nichž někteří na městském úřadě pracují nebo jsou zastupiteli i dnes.

Za třetí – nastoluje otázku, jak je možné, že prokazatelné porušování práva, vyhlášek a zákonů včetně barbarského a lhostejného nakládání s přírodou ze strany vedení a úředníků města Berouna nechávalo a nechává celé čtvrtstoletí všechny ostatní odpovědné zastupitele, úředníky a instituce tohoto státu v klidu?

Přímým reálným ekonomickým důsledkem rozsudku v okamžiku, až se stane vykonatelným, bude úhrada odtěžení minimálně části největší černé skládky v ČR a nového uskladnění odpadu, ale i uvedení vyklizeného pozemku do původního stavu - na účet města Berouna. Odborná studie, kterou si zadalo samo město Beroun v roce 2010 a je uložena v soudním spise, konstatuje pro tento případ nutnost odtěžit 242 tisíc tun odpadů. Označuje je jako „komunální odpad“ a počítá s náklady 367,5 mil. Kč. Ale podle rozborů odebraných vzorků ze sond ve skládce, provedených certifikovanou laboratoří soudní znalkyně na sanaci azbestu v roce 2013, leží na skládce odpad „nebezpečný“, promísený s vlákny azbestu spolu s těžkými kovy a jinými nebezpečnými a jedovatými látkami. Pokud proto narostou skutečné náklady na odstranění těchto odpadů dle zákonných postupů sanace azbestu reálně až 10krát, půjde již o 3,5 miliardy Kč! Kde na to město Beroun vezme?

Město Beroun, respektive jeho vedení se ale chová jako vždy v dané kauze - vysloveně alibisticky a vypadá to, že není schopno ani sebereflexe, ani minimálně hlubší analýzy toho, co rozsudek vůbec znamená. V denním tisku zaznělo z jeho strany spíše mnoho zbožných přání. Například představa, že město samo „dostane“ po rozsudku dotaci na sanaci nepovolené skládky, je zcela mimo realitu, pokud se město nedohodne s vlastníkem zavezeného pozemku. Veřejně prezentovaná představa vedení města, že se možná všechno naloží pomocí bagrů na náklaďáky (budou jich stovky) a za pár milionů se převeze (přes Lištici a celý Beroun, protože to jinudy nejde!) na Stašov, městskou skládku (se soukromými vlastníky, která ani nemá potřebnou kapacitu, ani povolení ukládat nebezpečný odpad), je nebezpečná iluze. Odpad se bude muset odstraňovat v zákonném režimu sanace azbestu, kdo by postupoval jinak, ohrozí zdraví lidí v Berouně např. rakovinotvornými vlákny azbestu a dopustí se tím velmi pravděpodobně trestného činu obecného ohrožení.

Co tedy bude naplnění rozsudku pro Beroun znamenat? V extrémním případě po desítky let neopraví nikdo ani metr obecní silnice a chodníku, nikdo neopraví školu, školku, hřiště, rozlučte se v Berouně s dotacemi na kulturu a sport, na hokej a fotbal, a co hůř, rozlučte se i se sociálními dávkami, které se vyplácejí z účtů města. Příjmy města po mnoho let, i za prodaný veškerý městský majetek (jestli ještě nějaký nezadlužený vůbec zbyl!), bude řadu let „utrácet“ jen exekutor sedící v prodané poloprázdné radnici po propuštění téměř všech jejích zaměstnanců. Platit bude jen účty za sanaci skládky.

A proto bylo poněkud skandální a předčasné prohlášení bývalé paní starostky Enderlové, že po nikom vzniklou škodu města z celé kauzy skládky nikdo vymáhat nebude. To je na trestní oznámení za neplnění povinností při správě cizího majetku! Majetek města Berouna totiž nepatří paní starostce, starostovi, ani zastupitelům. Patří občanům města Berouna, je to jejich majetek. Radní se o něj jen mají řádně starat, chránit ho a využívat ve prospěch všech obyvatel města Berouna, tak zní zákon o majetku obcí.

Druhý zásadní aspekt tohoto rozsudku by měl být pro zastupitele i občany města Berouna stejně znepokojující. Rozsudek totiž potvrzuje ostudnost a vědomé nezákonné jednání konkrétních úředníků a konkrétních členů vedení města, kteří odpad nechali navozit na pozemek pana Šebely na území CHKO proti jeho vůli a de facto načerno. Potvrzuje ale také skutečnost, že jejich následovníci to nedokázali přiznat a napravit.

Jak je možné, že od samého počátku sporu v roce 1991 až dodnes jednání a postupy konkrétních městských zastupitelů a úředníků v celé kauze zcela postrádaly morální, ekologický a zákonný přístup, který bychom právem především od zvolených zástupců občanů očekávali? Chcete příklad? Prosím.

Když v roce 2000 první nesmyslný soudní spor s panem Šebelou město definitivně i na dovolání prohrálo, tehdejší pan starosta zubař Besser veřejně prohlásil, že tedy pan Šebela má své pozemky, ale s tím, co na nich leží (tj. dle posudku desetitisíce tun nebezpečného odpadu ve vlastnictví města Berouna), ať si dělá, co chce, že město se necítí mít k němu jakékoli povinnosti. Toto skandální prohlášení dal i do novin.

V roce 1992, přesněji 27.5., tj. více jak rok po první písemné stížnosti pana Šebely, v níž protestoval proti zavážení svého pozemku – ovocného sadu - odpadem města, úředníci na MěÚ Beroun najednou zjistili, že obrovská městská skládka na Lištici nemá vůbec platné povolení a je ve skutečnosti uprostřed CHKO (sic!) desítky let načerno (sic!). Stavební kancelář městského úřadu jménem města Berouna proto urychleně formálně požádala o vydání dodatečného povolení, a týž den(!!!) ve správním řízení stavební úřad MěÚ Beroun jménem státu bez jakýchkoli zákonných lhůt a nutných vyjádření jiných zainteresovaných orgánů, a to i povinných vyjádření vlastníků sousedících nemovitostí (tj. i pana Šebely!), toto povolení vydal! Shodou „náhod“ to bylo tři dny před termínem, ke kterému vstupoval v platnost nový zákon, který takovouto manipulaci již nepovoloval.

Nejpozději v tom okamžiku úředníci města ale prokazatelně věděli, že část skládky na pozemcích pana Šebely zůstala dál černou skládkou, protože se tuto část skládky takto „legalizovat“ přeci jen neodvážili. Přesto město Beroun tuto černou skládku na cizím pozemku vědomě dál plnilo a zpoplatňovalo, přes další protesty pana Šebely, až do r.1996, kdy už se do ní skutečně nic dalšího nevešlo.

Podle platných předpisů každou skládku, která ukončí provoz, musí její původce co nejdříve sanovat na své náklady, a to ze zvláštního fondu, který musí předtím založit ve svém účetnictví z poplatků za ukládání odpadu. Město Beroun tento fond na sanaci skládky protiprávně nikdy nezřídilo a veškeré příjmy z provozu skládky nekontrolovaně utratilo!

Skládku město Beroun přestalo používat v roce 1996 až v okamžiku, kdy nasypaný svah skládky cca 30 metrů nad osmimetrovou betonovou zdí pod úhlem cca 75 stupňů začal přepadávat z jedněch neoprávněně zavezených pozemků poškozeného pana Šebely na jeho další pozemky. Skládku nikdy město nesanovalo a odvolávalo se lživě na pana Šebelu, že sanaci brání. Přitom s ním prokazatelně o sanaci nikdy ani nejednalo! Toto odkládání sanace skládky je znakem vrcholné neodpovědnosti vedení města Berouna a pohrdání svými občany, zvláště když existuje řada indicií, jak skládka dodnes otravuje spodní vody a okolní přírodní prostředí vůbec. Mimochodem, na to by měly vedení města upozornit hlavně odbor životního prostředí MěÚ Beroun, odbor výstavby tamtéž, případně hygiena v Berouně a vedení CHKO v Karlštejně jako dotčené orgány státní správy, které zatím dělají jen mrtvého brouka.

Výše uvedené příklady pohrdání zákony a občany vedením a úředníky města Berouna jsou alarmujícím zjištěním pro občany, kteří zastupitele města Berouna volí, je to také ale alarmující pro zastupitele, kteří nezvládají usměrnit a kontrolovat činnost svých „městských“ správních orgánů.

Symptomatické je, že město Beroun dodnes panu Šebelovi za užívání jeho pozemku nedalo ani korunu, i když od roku 1995 všichni prokazatelně vědí, že pozemek je jeho a město ho užívá neoprávněně. Co si pak lze myslet o vyjádření dnes už bývalé starostky Endrlové (z funkce utekla), která požadavky pana Šebely na vyplacení náhrady za ušlé nájemné dokonce veřejně označila za přemrštěné a nemorální? Takže podle bývalé starostky je morální, že město mohlo cizí pozemek proti vůli majitele ničit, 25 let zdarma užívat jako nepřiznanou skládku nebezpečného odpadu, ukládat na něj odpad dokonce v rozporu se zákonem a vlastním správním rozhodnutím, a hlavně vybírat za ukládání odpadů příslušné poplatky? A když se oficiálně přijde na to, že město užívá cizí majetek bez jakékoli smlouvy a proti vůli majitele, podle paní starostky je nemorální za to zaplatit majiteli pozemku přiměřeně tomu, co město kořistěním z tohoto majetku získalo? Takhle by chtěl podnikat kdekdo.

Často je z radnice Berouna slyšet názor, že pan Šebela svou žalobou město vydírá a ve skutečnosti mu skládka nevadí. Není většího pokrytectví, než toto prohlašovat. Vždyť to bylo samo vedení města Berouna, které místo dohody hnalo už v roce 1992 pana Šebelu zfalšovanou kupní smlouvou k soudu, aby se s ním nemuselo dohodnout. A horečně naváželo na jeho pozemky odpady ještě rok po tom, co tento první soud v roce 1995 prohrálo. Hromadilo odpady v 30metrové vrstvě bez jakéhokoli zabezpečení a izolace dna i boků skládky (v krasové oblasti!) naprosto bez skrupulí cca 300 metrů od domu, kde dodnes pan Šebela bydlí. Naváželo odpady, které znalci po jejich laboratorních rozborech opakovaně označili za nebezpečné a jedovaté. Naváželo odpady, třeba desítky tisíc tun tekutých kalů z likvidované výroby azbestových desek a šablon, nebo galvanizační kaly z výroby gramodesek, které prokazatelně prosákly do krasového podloží neizolované skládky, jen cca kilometr a půl od strategické podzemní zásobárny pitné vody pro Prahu pod obcí Srbsko. Přesto se v letech 1995 až 2004 snažil pan Šebela o nějakou dohodu, což lze na rozdíl od opačného tvrzení města prokázat. Všichni tehdejší zastupitelé jej ale odmítli. Není divu, že panu Šebelovi došla trpělivost a po devíti letech marné snahy podal žalobou o vyklizení svého pozemku, která teď dopadá na město jako obrovský problém. Vedení města Berouna mu jinou možnost ve své aroganci nedalo.

Vážné zamyšlení nad stavem zákonnosti v našem státě a u kompetentních orgánů na Berounsku pak vyvolává třetí aspekt předmětného sporu. Nikdo ze státních i komunálních orgánů totiž nereagoval, když v průběhu soudních sporů byly prokazatelně získány indicie o možných trestných činech. Nikdo neřešil, že „někdo“ na městském úřadě vyhotovil falešnou kupní smlouvu, na základě které chtělo město de facto ukrást soukromý majetek značné hodnoty. Nikdo neřešil, když právní zástupkyně města předložila z pověření města do soudního spisu zfalšovaný, ale řádně katastrálním úřadem orazítkovaný výpis z listu vlastnictví, tj. zfalšovanou veřejnou listinu. Nikdo také neřešil, že konkrétní úředníci města, kteří dodnes ve vysokých pozicích na městském úřadě pracují, papírově legalizovali podstatnou část černé skládky na Lištici uprostřed CHKO, a to až po zahájení soudních sporů postupem obcházejícím zákon a ve flagrantním střetu zájmů. A mlčení či vykrucování jiných orgánů státní správy, které měly prokazatelně potřebné informace, tj. stavebního úřadu Beroun, odboru životního prostředí, hygieny, správy CHKO, inspekce životního prostředí atd., až po MŽP, je doslova alarmující.

Dalším často používaným falešným argumentem úředníků a zastupitelů Berouna je, že se s tak velkou skládkou už nic nedá dělat a je lepší ji nechat tak, jak je. Ale faktické řešení kupodivu existuje. Pro ně lze totiž využít a modifikovat existující projekt rozšíření existující skládky, který mimochodem opět bez vědomí a souhlasu pana Šebely na jeho pozemcích nechala v letech 1993-5 vyhotovit a zaplatit Stavební kancelář MěÚ Beroun. Projekt byl v té době zcela nereálný, neboť předpokládal zábor dalších soukromých pozemků pana Šebely v době, kdy se s ním město o jiné pozemky soudilo ( a prohrálo)! Dnes by ale mohl být základem k možnému rozumnému řešení přestavby a dodatečné izolace celé skládky, což na rozdíl od většiny zastupitelů Berouna pan Šebela pochopil a také v minulosti několikrát jako řešení nabízel. Byl ochoten své další pozemky poskytnout, samozřejmě že ne zdarma, ale v konečném důsledku by na tom vydělalo město i jeho občané. Několik zastupitelů Berouna to pochopilo a s panem Šebelou také z vlastní iniciativy o tom v minulosti jednalo. Nakonec ale zastupitelé jako celek nabídku pana Šebely na dohodu opět zamítli.

Proto kdo z vedení a úředníků města Berouna dnes prohlašuje, že s nakupenou skládkou Na Lištici už se dnes nedá nic dělat a je lepší ji nechat tak, jak je, úmyslně lže.

Celá kauza Lištické skládky je i lidsky velice smutná, neboť celých 26 let, více jak třetinu celého jeho dosavadního života, lhostejně a arogantně křivdí úředníci a vedení města jednomu svému občanovi, šikanují ho a prohlašují ho za „nepřítele“ města Berouna jen proto, že se nechce nechat okrást. Jestliže se tedy město Beroun nakonec v souvislosti s kauzou Lištické skládky dostane do finančního kolapsu, nebude na vině majitel pozemku, který pouze požaduje respekt ke svým majetkovým právům, ale berounští radní. I ti současní.

bývalý vedoucí odboru správy majetku MěÚ Beroun, občan města Berouna



OVĚŘENO: Jak obstály olejíčky Frei öl® v testu?
OVĚŘENO: Jak obstály olejíčky Frei öl® v testu?

Propadli jste pleťovým a tělovým olejům a hledáte inspiraci? Vyzkoušeli jsme olejíčky Frei öl®, které slibují tu nejlepší péči pro pokožku dospělých i našich nejmenších.






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.