SNK Evropští demokraté se po řadě výher u českých soudů nad ministerstvem financí vedeném poslancem ČSSD Sobotkou ve věci nevyplacení peněz za získané mandáty v komunálních volbách v roce 2002 odhodlali k v dějinách České republiky velmi ojedinělému kroku. Ministr Sobotka, nerespektuje rozhodnutí soudů mnoha typů a instancí, straně nadále odmítá vyplatit 14 milionů Kč a podle SNK ED porušuje svobodnou politickou soutěž. Podle názoru vedení SNK ED také tuto stranu zásadně poškodil v nedávných parlamentních volbách.

SNK ED podává návrh na pozastavení činnosti České strany sociálně demokratické (ČSSD)

Návrh SNK Evropských demokratů pozastavit činnost ČSSD je po jejich dřívější plné podpoře iniciativy zákázat Komunistickou stranu Čech a Moravy za historicky zločinnou politiku proti lidu vlastní země i stálé nevyrovnání se s touto totalitní minulostí jasnou ukázkou vyhraněného a koncepčního programu SNK ED.

Jak jsme viděli z průběhu parlamentních voleb, v jednu chvíli dokonce předseda ČSSD Paroubek hovořil o úplném vítězství své strany. Z jeho argumentace bylo patrné, že své kalkulace neustále staví na součtu hlasů s Komunistickou stranou Čech a Moravy. Pak, když několik set voličů z ciziny (jistě z velké části tvořených bývalými nucenými emigranty), svými hlasy v Jihočeském kraji KSČM a ČSSD tento jejich jeden hlas z již oslavované 101 většiny v Parlamentu ČR opět vzalo, došli členové ČSSD k závěru, že volby pro ně vlastně skončily remízou 100:100. Kontinuální navazování na dějinnou vysokou jednotu sociálních demokratů a komunistů se právě v těchto volbách ukazovalo maximálně. Opět jsme mohli bohužel a možná zároveň pro naše další poučení naštěstí vidět, že historie se může vracet. Stačí několik set hlasů 58 let po “Vítězném únoru 1948“, aby hydra zvaná komunismus opět více zaryla své drápy do těla historicky již tak zkoušeného českého národa.

V situaci povolebního patu v Poslanecké sněmovně jsme slyšeli o mnoha jednáních, jak vzniklé nevládnutí v ČR řešit a co je jeho příčinou. Jen málo komentátorů však dostatečně zřetelně říká, že součástí tohoto stavu je i dvanáct procent hlasů komunistických poslanců, kteří jsou ve vedení jakékoliv moderní země zjevným anachronismem. Otevřeně s nimi komunikovat a jít případně i do koaličních jednání má tradičně žaludek, byť zkažený, jen ČSSD, které tak vždy zůstává rezerva 12 - 19 procent hlasů. Ty si pak může po každých volbách přičítat ke svému výsledku. Pro nekomunistické strany je toto zjevná nevýhoda, která se i sebelepší volební kampaní dohání jen těžko a která pak komplikuje fungování jakékoliv o komunisty a jejich názory se neopírající Poslanecké sněmovny.

Pojďme si však představit situaci, kdy by došlo k pozastavení a případnému následnému rozpuštění činnosti ČSSD za porušování zákona č. 424/1991 Sb., a to konkrétně § 4 písm. a) - porušování ústavy a zákonů. Toto ustanovení postihuje činnost, která se týká demokratických základů státu. Je nepřípustná činnost stran, které nejen pouze porušily (některý) zákon, ale těch které porušují zákony. V této formulaci je vyjádřen prvek trvalosti chování politické strany, která právě tímto opakovaným porušováním zákonů se chová způsobem ohrožujícím demokratické základy státu.

Z tohoto právního závěru lze především dovodit, že důvodem pozastavení činnosti strany může být porušování zákona v ustanovení § 18 odst. 1 - jen opakované jednání či opomenutí závažné povahy. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky již v roce 1999 ve svém stanovisku k otázce zákazu KSČ. A právě podmínku opakovaného porušování zákona v posledních letech naplňují představitelé ČSSD mající pod sebou i ministerstvo financí. Při pozastavení činnosti totiž mohou strana a hnutí činit pouze takové úkony, které jsou zaměřeny na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, avšak nejdéle po dobu jednoho roku (§ 14 odst. 2 zákona). Nedojde-li v této době ke sjednání nápravy, může dojít k podání návrhu na rozpuštění takové strany či hnutí.

Je zřejmé, že pozastavením či rozpuštěním ČSSD v případě, že by nadále nerespektovala rozhodnutí soudů, se v Poslanecké sněmovně uvolní prostor i pro zrušení Komunistické strany Čech a Moravy, kterému zatím srdnatě bránili především právě poslanci ČSSD. Pak bychom mohli očekávat, že ve vývoji České republiky uvidíme opravdu zajímavější situace, než věčnou symfonii Paroubka, Škromacha, Sobotky a Filipa v poslaneckých lavicích, vedoucí jen k současnému stále většímu zadlužování země a ekonomice opírající se především o rozšiřování počtu míst spojených s celodenním stáním u pásu.

Autor je členem SNK Evropští demokraté