(Pacta sunt servanda)

Církve budou od příštího roku hradit daň z peněžitých náhrad, které dostávají od státu za majetek nevydaný v restitucích. Novelu poslanců KSČM, jež zdanění zavádí, podepsal i prezident Miloš Zeman. Zdanění náhrad ale ještě může zrušit Ústavní soud.

Lze namítnout, že se jedná o zpětnou účinnost práva. Fakticky se zpětnou účinnosti jsou změněny smlouvy bez souhlasu jedné smluvní strany a k jejímu neprospěchu.

V porušování staré zásady římského práva, že smlouvy mají být zachovávány (pacta sunt servanda) má Česká republika již svoji tradici. Již před 25 lety k 1.6.1994 byly provedeny změny a doplňky zákoníku práce. Současně různí „odborníci“, zejména z Ministerstva práce a sociálních věcí a Českomoravské komory odborových svazů (!), dávali posudky, že dříve platně sjednané smluvní odstupné v kolektivních smlouvách bylo zákonem zrušeno. Pro vysvětlení problematiky: Smluvní odstupné je v kolektivních smlouvách sjednáváno v rozsahu několika měsíčních výdělku zaměstnance a náleží zaměstnanci při rozvázání pracovního poměru ze stanovených důvodů (například když je pracovní poměr rozvázán z důvodů zrušení pracovního místa). Toto smluvní odstupné, které mělo sloužit zaměstnancům především k překlenutí obtížného období nezaměstnanosti nebo k zahájení živnostenského podnikání, bylo údajně u pracovních poměrů rozvázaných po 1.6.1994 zcela bezvýjimečně zrušeno. Takto desetitisíce zaměstnanců přišly o svůj nárok na velké finanční částky. Výjimku činilo jen šest zaměstnanců Sigmy Hodonín, kteří včas podali soudní žalobu.

Základním problémem v našem případě bylo, že vůbec nedošlo ke změně chápání práva oproti době totalitní diktatury, i když od 17.11.1989 uplynulo téměř pět let. Totalitní stát vyžadoval plnění a respektování vůle vládnoucí nomenklatury. Z tohoto vyplývala nutnost respektovat převrácenou stupnici právních norem a mnohdy opominout právo. Výklad ministerských úředníků byl více než právo. (Odpovídal vůli vládnoucí KSČ, proto výklad mohl opomenout právo.) Pouze po plném respektování výkladu mohl soud přihlédnout k zákonu. Ústava zakotvovala na poli lidských práv dobře míněné úmysly, které nemusely být dodržovány nebo respektovány. Soudci sice po roce 1989 dostali definitivu, ale staré návyky a myšlení bylo mnohdy těžké měnit.

V této souvislosti je třeba zmínit, že na podporu protiústavního stanoviska MPSV vystoupil tehdy v deníku Práce i bývalý vedoucí právního odboru ÚRO a ČMKOS JUDr. J.J. Obsahem jeho příspěvku bylo, že smluvní odstupné je bezpochyby zrušeno. Opačné názory jsou zavádějící, zcela pomýlené a bludné. Správnost svých závěrů si pan vedoucí ověřoval na několika konzultacích se soudci. V odpovědi bylo konstatováno, že v právním státě soudci rozhodují případy po podání žaloby a proběhlém soudním řízení. Je třeba jednoznačně odmítnout praxi totalitního státu, kdy soudci byli k disposici různým funkcionářům i mimo soudní řízení a soudní síň. (Takto respektovali vedoucí úlohu KSČ.) Pan vedoucí byl vyzván, ať sdělí jména soudců, se kterými proběhly konzultace „potvrzující“ jeho názor. Přinejmenším v případných soudních sporech bude třeba vznést námitku podjatosti. Poté pan vedoucí mlčel jako pařez.

V roce 1994 žalobci u prvoinstančního okresního soudu argumentovali zejména zásadou, že smlouvy musejí být dodrženy: Tato zásada vyplývá již z Evropské úmluvy o lidských právech a svobodách. Proto žádné odstupné nemohlo být rušeno. Je zajímavé, jak se s touto argumentací vypořádal předseda senátu. Šlo z jeho strany o uplatnění přísloví „já o voze, ty o koze“. Předseda se choval tak, jako by argumentace ze strany žalobců vůbec neexistovala. Prostě vůbec nepociťoval povinnost se s touto argumentací vypořádat nebo alespoň se o její existenci zmínit. Opsal komentář nějakého ministerského úředníka, že smluvní odstupné bylo změnami a doplňky zákoníku práce zrušeno, a konec.

Po zamítavém rozsudku prvoinstančního soudu následovalo odvolání. Odvolací soud odvolání zamítl. Zajímavé je, že před zamítnutím odvolání krajský vydal usnesení, ve kterém zcela zamítá expertízu z oboru logika od univerzitního profesora PhDr. Pavla Materny, DrSc. o plném souladu ujednání o smluvním odstupném se zákoníkem práce. Logika je vědou o správném a logickém myšlení. Její aparát je obdobou matematiky. Rozbor šlo neakceptovat jen při zjištění chyby v použitém logickém kalkulu. Vlastně zcela neodůvodněným zamítnutím logické expertízy zároveň soud vyslovil zákaz myslet a argumentovat. Soudce neomlouvá ani fakt, že neměli logiku na fakultě nebo na VUMLu. (Dva členové senátu byli členy KSČ.)

Teprve v roce 1999 Ústavní soud rozhodl, že žádné smluvní odstupné nebylo zrušeno. Přitom nebylo třeba nic rušit z novely zákoníku práce pro rozpor s ústavním řádem České republiky. Ze strany prvoinstančního a odvolacího soudu šlo o upřednostnění chybného a protiústavního výkladu před právem. Bohužel z desítek tisíc postižených zaměstnanců dostalo smluvní odstupné jen šest bývalých zaměstnanců Sigmy Hodonín (i s úrokem z prodlení). U ostatních se nárok promlčel.

Zásada smlouvy mají být dodržovány (pacta sunt servanda) je součásti ústavního řádu ČR a má přednost před zákonem.