Definici podvodu známe asi všichni. Je to trestný čin, kdy někdo zneužije něčí nevědomosti nebo důvěřivosti k vlastnímu obohacení nebo prospěchu, resp. někoho za tímto účelem uvede v omyl. Typicky se jedná o vylákání peněz pod nějakou záminkou... Doposud jsem myslel, že náš zákon tento trestný čin zná a umí jej i trestat. Zkušenost s našimi soudy mne však přesvědčila, že soudy nejen tento trestný čin nemusí potrestat, ale naopak mohou být samy zneužity ke spáchání podvodu a tímto jej i legalizují!

Moje bývalá družka a matka našeho dítěte (R.P. z Olomouce) mne lživě přesvědčila o nutnosti podepsat směnku na 960 tisíc, aby byla naše dcera finančně zajištěna pro případ, že by se se mnou něco stalo při mé cestě v zahraničí. Směnka měla být splatná pouze v případě mého úmrtí, což jsme oba dohodli a dokonce i svědci o této podmínce věděli.

Po mém odchodu ze společné domácnosti milá paní R.P. uplatnila směnku na stejnou sumu, ale bez uvedené podmínky splatnosti, s mojí parafou a s dopsanou podmínkou „bez protestu“. Dala mi ji patrně podepsat (parafovat) spolu s jinými papíry. Směnku sice uplatnila asi až po půl roce po uvedené lhůtě, ale to soudu a soudci (KS v Ostravě, pob. Olomouc, soudce Mgr. J.B) vůbec nevadilo a nejenže ji uznal za platnou, ale dokonce jí i přiznal veškeré platby, na které podle našeho zákona vůbec neměla nárok (prémie, úrok z prodlení, které R.P. nikdy neuplatnila).

Soudci jsem sice neustále tvrdil, že podmínka splatnosti, kterou jsme při podpisu dohodli, nebyla naplněna, podpis je pouze parafou a v případě, že směnku přizná, uplatňuji vzájemný zápočet pohledávek (uvedeno i jako kauzální námitka), ale nebylo mi to vůbec nic platné. Mnou navržené svědky odmítl, důkazy vzájemného dluhu také a rozhodl o nutnosti směnku a veškeré poplatky a navýšení zaplatit vydáním směnečného příkazu. Odvolal jsem se k Vrchnímu soudu a chtěl prokázat pravdu. Měl jsem v rukách dokonce písemné čestné prohlášení svědka o existenci podmínky uplatnění směnky k soudnímu jednání. Požádal jsem soud o odročení kvůli zdravotní indispozici, ale Vrchní soud v Olomouci moji žádost ignoroval a dokonce rozhodl v mojí nepřítomnosti v můj neprospěch bez možnosti prokázat podvod ze strany R. P. Poslal jsem dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně a ten mi asi po dvou letech odpověděl, že je vše rozhodnuto v pořádku...

Policie ČR také neshledala „okolnosti nasvědčující spáchání trestného činu“ a také proti tomuto jsem se ohradil u Okresního státního zastupitelství v Olomouci.

Vypadá to jako nepravdivý a nespravedlivý příběh, který se v naší, jakoby demokratické a vyspělé, společnosti nemůže udát... Jak rád bych se mýlil, ale realita je úplně jiná! Bohužel!

Je to zlovůle našich úřadů, které proti veškerým důkazům i proti platným zákonům rozhodují ve prospěch lží a podvodu. Je jedno, jestli je to ze známosti s advokáty, z rádoby soucitu s matkou-samoživitelkou nebo pouhým schováváním se za paragrafy a soudcovskou nesrozumitelnou rétoriku. Výsledek je vždy stejný. Trestný čin podvodu je soudem zcela legalizován. Lhář, podvodník a zloděj vyhrává a může se smát. Soudci mají o jeden případ na stolu méně, možná shrábnou i nějakou odměnu za svoje „ne zrovna korektní“ rozhodnutí a nevinný to nakonec zaplatí i s úroky, aby si pamatoval, že pravda, spravedlnost a zákony jsou pro obyčejné lidi jen jako strašák. V realitě jsou to pouze pusté a prázdné pojmy... Bohužel.