"Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno." Píše se v české ústavě. Před několika týdny v Senátu neprošla změna, aby stíhání bylo vyloučeno pouze po dobu trvání mandátu.

Nyní se hodlá horní komora parlamentu k tomuto návrhu vrátit. Motivací k tomu má být dění kolem poslance Davida Ratha. Ten byl chycen přímo při činu a nyní dlí ve vazební věznici. Jeho kolegové budou řešit, zda je jeho stíhání přípustné. Pokud by se rozhodli, že nikoli, bylo by v tuto chvíli navždy vyloučeno. To není pravděpodobné. Naopak poslanci Davida Ratha k trestnímu stíhání vydají.

Než se k tomu dopracují, zůstává sporné, zda vůbec a případně jakým způsobem lze Ratha stíhat. V ústavě se sice píše o tom, že pokud je chycen přímo při činu, stačí k zadržení zákonodárce souhlas předsedy příslušné komory. Není však úplně zřejmé, že to automaticky znamená, že může být stíhán ještě dříve než o tom v případě Ratha rozhodne sněmovna. Možná, že tento spor bude muset nakonec vyřešit Ústavní soud, protože i experti na ústavní právo si nejsou úplně jisti výkladem pasáží ústavy, které se týkají imunity.

Další problém vyvolává snaha Ratha účastnit se práce ve sněmovně. V ústavě se píše o tom, že poslanec vykonává svůj mandát osobně. Proto by Ratha jen obtížně mohl nahradit jeho právní zástupce. Takže si lze představit nejrůznější absurdity typu výjezdního zasedání mandátového a imunitního výboru, které by se konalo v návštěvní místnosti litoměřické vazební věznice. U společné schůze nic takového nepřipadá v úvahu. Patrně by na zasedání musel být eskortován a v jeho průběhu ostrahou hlídán. Z tohoto úhlu pohledu je tudíž jedno, zda nakonec projde omezení imunity zákonodárců jen po dobu výkonu jejich mandátu.

Rovněž by zmiňované problémy nevyřešila ani další úprava, o které se v poslední době uvažuje. Je jí zánik mandátu v případě pravomocného odsouzení. David Rath je zatím pouze obviněn ze spáchání trestného činu, což automaticky neznamená, že bude pravomocně odsouzen. A do té doby by mohl i v případě zmiňované změny vykonávat svůj mandát. Úprava by se spíše hodila v souvislosti s dalším působením Jaroslava Škárky. Ten si od soudu odnesl tříletý nepodmíněný trest. Pokud by ho potvrdil odvolací soud, putoval by do vězení. A v případě, že by si mandát ponechal, hrozily by podobné komplikace, jako nyní v případě ve vazbě sedícího Davida Ratha.

Takovéto problémy by zmizely v okamžiku, kdyby se zákonodárci, kteří se dostanou do konfliktu se zákonem, svého mandátu vzdali. Jak ukazuje realita, je podobný postup spíše výjimkou než zavedeným, byť nepsaným, pravidlem. V obecné rovině je problém v tom, že když se poslanec nebo senátor svého mandátu vzdá, může ho zpět získat pouze ve volbách. Totéž pochopitelně platí i v momentu, kdyby ho o něj připravila příslušná změna ústavy. A v souvislosti dejme tomu s trestním stíháním nelze vyloučit, že by na některé nepohodlné zákonodárce mohlo být účelově vykonstruováno stíhání, kterým by prakticky byli vytlačeni z parlamentu. V případě, že by se prokázala jejich nevinna, nemohli by se do poslaneckého či senátorského křesla posadit dříve než po volbách.

Proto není úplně jednoduché stanovit přísná pravidla. Tím spíš, že zahájení trestního stíhání zdaleka neznamená, že vyústí v pravomocné odsouzení konkrétního člověka. Mohla by se připravit taková úprava ústavy, která by výkon mandátu pozastavila a na místo stíhaného zákonodárce by nastoupil jeho náhradník. Ten by v případě prokázání nevinny stíhaného musel uvolnit post zpět svému předchůdci. I v této variantě by existovaly nejrůznější komplikace či přímo rozpory s platnou ústavou a rovněž by se dala zneužívat.

Místo složitého vymýšlení co nejpřesnějších pravidel by stačilo, kdyby v rámci morálky a politické kultury v zemi bylo automatické, že pokud se někdo dostane do problémů, v jakých se ocitl David Rath, rezignuje bez dlouhého přemýšlení na svůj mandát.