Po skončení dvoudenní konference, která se sešla ve Štrasburku u příležitosti 30. výročí přijetí Úmluvy o právech dítěte, oznámila Helena Válková (ANO), naše vládní zmocněnkyně pro lidská práva, že navrhne vládě zřízení postu dětského ombudsmana i u nás. O pozici dětského ombudsmana se v Česku mluví léta. Již v roce 2016 dokončila Rada vlády pro lidská práva analýzu, podle níž by se mohl této problematice věnovat nový zástupce ombudsmana. To by jistě veřejnost uvítala více, než zřizování nové, samostatné instituce.

Samozřejmě je na místě otázka, zda takovou instituci opravdu u nás potřebujeme. „Současná roztříštěnost systému ochrany dětí není dlouho udržitelná a je na místě zjednat nápravu,“ řekla zmocněnkyně, která je současně poslankyní vládního hnutí ANO. To je jistě pravda, ale stejně tak je u nás „roztříštěna“ úprava práv našich seniorů, jejichž stále se zhoršující situace např. v bydlení také zjednání nápravy vyžaduje, ale nikdo snad o zřízení seniorského ombudsmana neuvažuje. Je také pravdou, že ČR je jednou z posledních zemí EU bez dětského ombudsmana, ale dětský ombudsman existuje také v Norsku, ale to, co se o právech dítěte v této zemi dozvídáme, vzbuzuje pochybnost, zda již samotná instituce ombudsmana je zárukou zajištění dětských práv…

Problém této zamýšlené právní úpravy však spočívá podle mého názoru jinde. Za několik týdnů má Sněmovna volit nového zástupce veřejného ochránce práv, a to podle zák. č.349/1999, o veřejném ochránci práv. Tento zákon však nepočítá s tím, že by tento zástupce vykonával ještě nějakou jinou funkci. Jeho postavení je ostatně v zákoně upraveno velmi stručně, neboť může vykonávat jen to, co mu ze své pravomoci veřejný ochránce práv – ombudsman svěří. Stav, kdy by ombudsman pro děti byl zástupcem ombudsmana pro dospělé, nikde v žádném právním předpise upraven není.

Jistě není žádným velkým legislativním problémem upravit znění zákona o veřejném ochránci práv tak, aby obě funkce byly postaveny najisto a zajištěno jejich bezproblémové fungování. Nicméně jsem přesvědčen, že taková právní úprava by měla předcházet volbě zástupce veřejného ochránce práv podle dnešních právních předpisů.

Nemyslím si, že by již tak dost zkoušené autoritě veřejného ochránce práv – ombudsmana u nás prospělo, kdyby Sněmovna nyní zvolila zástupce, kterého bude za pár měsíců zase rušit a na jeho místo volit dětského ombudsmana. Nehledě již na to, že by bylo záhodno název instituce konečně legislativně sjednotit, resp. se rozhodnout, jak budeme tuto instituci i podle zákona nazývat. Aby nakonec dětský ombudsman nebyl zástupcem veřejného ochránce práv nebo naopak. Přehlednosti našeho právního řádu by to jistě neprospělo.