Mnoho bylo napsáno o tom, že konkurence vzniká působením tržních sil, které se projevují vznikem podnikatelských nápadů a jejich realizací, soutěží o přízeň zákazníků a mimochodem neexistencí překážek podnikání. Ačkoliv podmínku volného vstupu do odvětví zmiňuji jako poslední, mezi předpoklady pro vznik konkurence jí náleží místo klíčové. Je tomu tak proto, že o podmínkách vstupu na trh rozhodují zpravidla státní instituce (úřady, a nejčastěji ty, které mají na starost konkurenci). Zatímco podnikatelské záměry, jejich realizace a marketingové aktivity patří do sféry soukromého podnikání, rozhodování o tom, co a komu povolit, patří čistě do sféry rozhodování úředníků.

Jeden takový povedený krok směrem k rozvoji konkurence učinil před pár měsíci Český telekomunikační úřad (ČTÚ), podle kterého již není na českém trhu místo pro dalšího mobilního operátora sítě GSM, a proto úřad na konci loňského roku (15. prosince 2008) rozhodl, že nevypíše tendr na volné kmitočty v pásmu 900 MHz (názor idnes.cz). Namísto toho hodlá přidělit tyto frekvence třem stávajícím mobilním operátorům. Úřad takto rozhodl s odkazem na rozhodnutí Vlády ČR, která stanovila počet licencí GSM na tři. Takováto regulace je ale naprosto v rozporu s rozvojem konkurenčního prostředí, kterého se snaží regulátoři v odvětví elektronických komunikací (od doby liberalizace daného sektoru) dosáhnout všemožnými regulačními praktikami. Jediný, komu hraje dané opatření do karet, jsou současní operátoři, jejichž pozici úřad takto posiluje, zatímco potenciálním konkurentům zůstávají dveře na trh uzavřeny.

Tímto krokem se úřad dopustil zásadního pochybení ve své regulačně-konkurenční činnosti. Uzamčení trhu je signálem pro stávající podnikatele, že se nemusí obávat nové konkurence, nemusí se bát, že zákazníci odejdou za lepšími a levnějšími službami. ČTÚ předem odmítl možnost vyššího stupně hospodářské soutěže na trhu, a tím poškodil nejen potenciální zájemce o vstup na trh, ale především spotřebitele mobilních služeb. Uzavřením trhu se ztrácí jeden ze zásadních parametrů trhu, tedy jeho dynamika (ta není definovaná počtem nabízejících, ale závisí na jejich tržním chování). Zablokováním vstupu na trh chrání úřad zavedené operátory před konkurencí, čímž mimoděk snižuje jejich motivaci (potřebu) inovovat, rozvíjet nové služby, snižovat ceny.

Jen stěží lze porozumět logice myšlení úředníků, když úřad, který by měl dohlížet na rozvoj konkurence, při výskytu takovéto příležitosti k rozšíření řad operátorů o nové tržní subjekty couvne a intenzivnější konkurenci nepřipustí. Důvody jsou irelevantní, úřad nemůže posuzovat podnikatelské záměry, úřad toto neumí. Není zde od toho, aby soudil, zda ten či onen subjekt je schopen něco dělat nebo není, to určují zákazníci a ti stejně jako další podnikatelé nedostali šanci rozhodnout. Je smutné a zarážející, že úřad nedal příležitost ani spotřebitelům.

Naproti tomu obdobný regulátor ve Velké Británii došel k rozhodnutí, že nabídne možnost vstoupit na trh dalšímu operátorovi a tendr na frekvence vypíše. Jaký to rozdíl oproti českému a maďarskému regulátorovi! Můžeme se směle ptát, k čemu takový úřad slouží (proč ho platíme ze svých daní). Na jedné straně vytváří nesmyslné regulace na konkurenčních trzích a na straně druhé cíleně brání vstupu konkurence na trh.

Centrum pro studium konkurence, Liberální institut