Článek na zpravodajském serveru Lidovky.cz z 12. 6. 2011 informoval o alarmující přeplněnosti českých věznic, a to v některých případech až o třetinu. Kvůli nelidským podmínkám prý hrozí, že dojde ke vzpouře trestanců. V přepočtu vězněných osob na 100 000 obyvatel Česká republika s 208 vězni převyšuje cca dvakrát evropský průměr. V Evropě je na 100 000 obyvatel více vězňů jen snad na Slovensku (272), v Bělorusku (385) a v Rusku, které se počtem 598 vězňů již blíží USA (748), což jsou počty vězňů ve srovnání s evropskými poměry (např. Finsko 60, Německo 87, Rakousko 103 a Itálie 111) obrovské.

Nicméně nejen geografická blízkost, nýbrž i blízkost kulturní a historická by svědčily jednoznačně pro to, aby v Česku počet vězňů odpovídal spíše poměrům v Rakousku, než aby uvedené hodnoty převyšoval dvojnásobně.

Dvacet procent odsouzených jde dle citované zprávy na vrub neplatičům výživného, což je svým způsobem absurditou – ve věznici jsou možnosti vykonávat pracovní činnost malé, a tak vězněním neplatiče jeho dluh na výživném jen narůstá. Těm, kteří jsou informováni o tom, jaké případy se trestně stíhají, je známo, že se za mřížemi v čím dál větším počtu ocitají pachatelé drobných krádeží. Často jde o bezdomovce, kteří se pro své dluhy nemohou ubytovat u svých příbuzných, aby je nevystavili riziku exekuce. Takoví lidé se pak zákonitě po každém propuštění z výkonu trestu rychle ocitají nad propastí a je jen otázkou času, kdy se do vězení vrátí. Vězení se tak plní „zločinci“, kteří nikdy nekradli jinde než v různých nákupních centrech, kde se snaží přes pokladny přenést zboží, nejčastěji potraviny, alkohol či věci, které lze rychle směnit za hotovost. Párkrát se jim to podaří, brzy jsou ale chyceni a jsou tak pravidelnými obyvateli českých věznic. Navíc jde o skupinu, která stále výrazně narůstá. Pro bezdomovce moc východisek ani není. Mnohdy je to kolotoč – krádeže, prodej kradeného, nákup alkoholu nebo drog, vězení…

Také některé případy mohou vzbudit podiv nad tím, že vedly k uložení nepodmíněného trestu. Například mediálně známý případ občanského aktivisty za práva otců Jiřího Fialy, odsouzeného za incidenty s justiční stráží v soudní budově k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce jednoho roku. Není divu, že odsouzený to bere jako nespravedlnost a držel 43 dní na protest proti těmto praktikám hladovku, která jej přivedla až na hranici života a smrti.

Ať se to vezme jakkoli, počet vězněných osob v Česku by měl vyburcovat odpovědné orgány k rychlému úsilí, jež by směřovalo k nápravě tohoto stavu. Jinak je zde skutečně našlápnuto směrem k vězeňským poměrům panujícím v Bělorusku.

Již dlouho se uvažuje o alternativních formách trestu odnětí svobody (domácí vězení, elektronické náramky pro kontrolu odsouzených). To bychom ale nesměli být v Česku, aby se kolem zakázky za dvě miliardy nevyrojila od samého počátku kupa podezření na korupci, na přípravu zadání „na míru“ pro určitou firmu atd. Nemluvě o osobách motajících se kolem této věci a nechvalně známých z jiných afér a trestních kauz.

Plnění věznic neplatiči výživného a drobnými zlodějíčky kontrastuje s tím, jak se u nás často postupuje v některých jiných případech. Z poslední doby například případ údajného podplácení odvolaného šéfa Státního fondu životního prostředí Libora Michálka ze strany bývalého ministra životního prostředí Pavla Drobila, odložený policií na pokyn dozorové státní zástupkyně. Liší-li se názor kriminalistů a státní zástupkyně tak diametrálně, pak se skutečně nelze zbavit podezření, že za intervencí státní zástupkyně musí být nějaké zájmy. Je zvláštní, že v případech drobných zlodějíčků za ně u policie státní zástupci neorodují a že se tak děje zrovna v případě souvisejícím se tendrem na poradenskou firmu za 80 milionů korun.

Na renesanční radnici v Prachaticích jsou v přízemí obrazy podle Helbeinova Tance smrti. Na jednom úplatný soudce bere peníze od boháče, který není v právu, a chudák, kterému je právo odpíráno, lomí zoufale rukama. Avšak smrt s přesýpacími hodinami připomíná, že se brzy bude soudce zodpovídat. K obrazu je nápis:

Bohatý chytrec vida zlé, vyhne se
Chudý před se jda, v škodu uvalí se.
Právem každý nevinný bývá dáven,
Skrz dary vinný bývá pomsty zbaven.
Právo pavučině se přirovnává,
Jíž brouk proráží, muška v ní zůstává.

Druhý obraz ukazuje soudce přijímacího úplatky od boháče. Za soudcem číhá smrt a sahá po něm. K tomu nápis:

Kdož pro dary křivě soudíš chudého,
Vytrhnu tě z soudu i z lidu mého.
Nemůžete práva osudu zbýti,
Jehož což živo jest, nemůž ujíti.

Jedno české přísloví říká, že žádný strom neroste do nebe. I když zde by se možná lépe hodilo ono poněkud drsnější pořekadlo o praseti, na které se vaří voda. Ty čtyři sta let staré říkanky našich moudrých předků ostatně nic jiného neříkají.

Autor je advokát