Je tomu pár let, co anglický deník Guardian otiskl článek respektovaného bulharského sociologa Ivana Krasteva, v němž stálo, že „protesty ve střední Evropě nejsou výrazem toho, co Václav Havel nazval mocí bezmocných, ale výrazem frustrace“.

Myslel tím frustraci ze způsobů politiků, privilegovaných a bohatých, kteří svými mravy způsobili institucionální nihilismus, tedy odmítání a popírání i funkce médií, které tvoří pátou moc ve státě, protože mají občany informovat, bavit a mocné kontrolovat.

Kvůli podobným tendencím již v roce 1926 se zrodila po generální stávce v Anglii v hlavě Johna Reitha idea převést BBC z company na corporation, aby ji oddělil od vlivu vlády a byznysu. To se mu o rok později podařilo.

My jsme v poslední době bezmála po sto letech po Reithovi byli svědky opačného trendu, kdy se většina ve sněmovně pokusila přeměnit hlavně Českou televizi na vládní agenturu – to se jen díky obstrukcím opozice a strachu vládních stran z protestů nepodařilo. Proto hlavní úkol nové sněmovny bude vrátit veřejnoprávním médiím a jejich radám důstojnost.

Současná situace je taková, že v Radě ČT chybí z celkových patnácti členů šest. Nahrazeni musí být dámy a pánové Lipovská, Šarapatka, Váňa, Kratochvíl, Dědič a Kašparů. Naposledy přitom před volbami sněmovna odvolala Hanu Lipovskou, která mnohokrát prokázala, že nedodržovala předepsanou nezávislost a vystupovala v zájmu nejprve Institutu svobody a demokracie a později i za Volný blok.

Za něj dokonce kandidovala neúspěšně ve volbách. Problém dovolby byl v tom, že stará sněmovna vybrala nominanty pouze z těch uchazečů, kteří byli ochotni sloužit politickým uskupením usilujícím televizi ovládnout a odstranit ředitele.

Podle některých poslanců by nová sněmovna s výběrem nových uchazečů měla začít úplně od počátku, protože nedokončené body padají pod stůl. Proto by měly být vypsány nové lhůty pro nominace, uspořádáno nové slyšení a teprve pak by následovaly volby. Jiní navrhují dokonce odvolání všech radních, protože pokud žalobám na některé současné radní bude vyhověno, byla by zrušena všechna rozhodnutí, o kterých hlasovali.

A podobně ke změně může přispět rozsudek Nejvyššího soudu o tom, že vnučce Ferdinanda Peroutky náleží omluva za nepravdivý výrok prezidenta Miloše Zemana.

Když ho budeme poměřovat očima laické veřejnosti, může vést k tomu, že je možné shodný postup aplikovat i na ostatní osoby, které jsou veřejně činné, že tedy půjde žalovat a žádat omluvu na politicích, kteří vůči novinářům používají vulgární, dehonestující a lživá vyjádření, která nejsou přiměřenou kritikou. A redakce by se měly stejnou cestou, a nejen verbálními protesty, bránit i proti zákazům státních institucí, které odmítají některým médiím poskytovat informace – to odporuje zákonu o svobodném přístupu k informacím.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus

(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autor je novinář a spisovatel