PRÁVO: No a co? No nic!
Dnes se však člověk bojí otevřít noviny, horké je to už všude kolem nás. Mezi sebou již neválčí jen policejní složky a jednotliví policisté, ale už i složky státního zastupitelství a jednotliví státní zástupci. Prostě válka orgánů trestního řízení je v plném proudu. Samozřejmě to nejvíce poslouží těm, proti kterým by měly bojovat především. Kriminalitě a kriminálníkům!
Přidržíme-li se policejní terminologie, vystavěly si orgány trestního řízení v posledních letech mnoho pomníků, ze kterých jsou kauzy Hučín a Uzunoglu největší. Pro jejich výšku by se však nemělo zapomínat na stovky a tisíce pomníčků symbolizujících případy nespravedlivě stíhaných či dokonce nespravedlivě odsouzených. Proč se tak děje? O tom začali diskutovat i členové VONS vycházející z iniciativy Václava Havla o potřebě obnovit činnost tohoto výboru nebo založit podobnou iniciativu. Za ni lze považovat již její první projev – omluvný dopis Františka Janoucha a Libuše Šilhanové MUDr. Yektovi Uzunoglu podepsaný dalšími 57 osobnostmi z okruhu disentu a obhájců lidských práv. V ČR však na rozdíl od Chicaga 20. let nejde už jen o sjezd milovníků italské opery, jako je tomu ve shora zmíněném filmu, ale o stále reprizovanou thrillerovou operu „Prodaná spravedlnost“.
O její úspěch je vystaráno, vždyť jsou na programu její další díly. Poté, co Stanislav Gross klidně před zkoprnělým národem a protikorupční policií vypral první korupční miliony, napsal Martin Komárek v MF Dnes: „V zemi, kde je možné, aby neúspěšný premiér zlegalizoval za dva roky po svém trapném pádu sto miliónů korun, je možné úplně všechno." I to, že nevinného drží 2,5 roku ve vazbě a 13 let stíhají. Při takovýchto kauzách se mi vždy vybaví slavný Jiránkův kreslený vtip z roku 1968 (je to ještě vtip?), jak si podávají ruku dva aparátníci a jeden říká: „Gratuluji, soudruhu tajemníku, kdybychom vás tehdy nezavřeli, tak jsme vás dnes nemohli rehabilitovat." Stanislav Gross může být klidný. Na Boží mlýny jistě nevěří a desítkám odcházejících policistů, kteří mají v databázích plno údajů včetně čísel jistých kont, může na rozloučenou zamávat. A my se vám, pane doktore Uzunoglu, omlouváme také. Nevíme sice, kdo všechno tu naši „Prodanou spravedlnost“ složil, ale víme jistě, že je naše a nikdo nám ji již nevezme. Pan doktor Pithart se omluvil sám a slíbil, že bude usilovat, aby z kauzy Uzunoglu byly vyvozeny systémové důsledky. Nebudou, pane doktore, vsadím se, že nebudou. Doba, kdy jste jako první a poslední politik začátkem 90. let odmítl úplatek za privatizaci mlékáren, je dávno pryč. Karel Kryl nebyl jen zpívající legenda, ale i vizionář – jen s malou parafrází můžeme napsat - „zástup kacířů jásá, že prvním z rytířů je Veličenstvo Korupce“.
Poté, co policejní vyšetřovatel Jaroslav Hruška odešel z policie do „neziskovky“ chránit kulturní a přírodní dědictví, což má podle něj „větší smysl než se snažit zavřít kriminální živly, které se stejně snaží spíše zavřít nás“, jak uvedl, je pro velkou kriminalitu vymalováno. Asi proto jej následují i desítky dalších elitních kriminalistů ze dvou nejexponovanějších odborů - pro odhalování organizovaného zločinu a protikorupčního.
Jejich odchod je pochopitelný; poté, co jsme si v MF DNES přečetli o přátelství šéfa bezpečnosti (!) v NBÚ Hejla s bývalým capo di tutti capi české mafie Mrázkem, (jejichž odposlechnuté hovory státní zastupitelství nepovažovalo za důkaz o trestné činnosti), o jeho přátelství s exšéfem poradců Zemana Šloufem, o jeho schůzkách se soc. demokratickými politiky Svobodou, Palasem, Škromachem, o stycích Paroubka s podezřelým principálem Kočkou, dospěli zřejmě ke stejnému názoru jako Hruška. Zavírat se bude opačně než plánovali. Při spolupráci některých elitních advokátů, některých státních zástupců a některých soudců - to je i přirozené. No a kdo četl kolující policejní odposlechy bývalého ministra vnitra a premiéra Grosse s jeho fámulem, mlátičkou Přibylem, a slyšel o tajemném osudu Jakuba Konečného, který podepsal směnku pro ČSSD, tak je mu jasné, že v této zemi je opravdu už možné všechno. Co to „všechno“ obnáší, obsahuje kniha Jaroslava Kmenty „Kmotr Mrázek“, která v těchto dnech vyšla. Policie, která není schopna (nebo nesmí) vyšetřit desítky podnikatelských vražd, stát, ve kterém neexistuje trest smrti a přece se v něm konají veřejné a neveřejné popravy a objasňuje se jen tolik procent trestných činů, které v jiných státech představují neobjasněné trestné činy – takový stát čeká osud Říma. Ten, jak známo, zničila korupce, zneužívání moci, nedbání práva a spravedlnosti.
Při vědomí, že Stanislava Grosse, nedávného exšéfa všech policajtů a vyšetřovatelů, nelze stíhat, nemá smysl nadále vyšetřovat „vyšší“ kriminalitu. Ostatně i Václav Havel v LN dne 10.11. 2007 řekl, že čím kdo je výše, tím méně se vyšetřuje a soudí. Proto je třeba zcela změnit trestní politiku. Stíhat by se měli jen kapsáři, pachatelé drobné kriminality, popřípadě i vloupání do bytů a vyjímečně i vraždy, pokud ovšem nejsou spojené s částkami přes milion korun. Kde jsou miliony, od toho ruce pryč. Ostatně praxe je už stejně taková.Taková redukce postihu kriminality se ovšem musí legislativně upravit, nejlépe stanovením finanční hranice, od které budou pachatelé nedotknutelní. Jinak hrozí nebezpečí svévole, protože by mohli být stíháni pachatelé, kteří by měli být již chráněni „imunitou vyšší škody“. Korupce i organizovaný zločin by pak zmizely, protože bychom se o nich nedozvěděli, když by je neměl kdo vyšetřovat.
Tato nová legislativní úprava by zaručila větší míru spravedlnosti v „nižších sférách“ kriminality, která by se stala kriminalitou obecnou a jedinou. Tím by se dosáhlo také zlepšení statistiky úspěšnosti při odhalování trestných činů. Nová úprava by přivedla ČR mezi státy s nízkou kriminalitou a přivodila sice redukovanou, ale přece jen právní jistotu! Proto by vytvoření nového typu „omezeného právního státu“ bylo nejen přínosem teorii státu a práva, ale v praxi významně přispělo k omezení kriminality a upozornilo na význam ČR v procesu evropské integrace, neboť by jistě vedlo k napodobení v některých (později možná ve všech) státech EU. Bez autority Stanislava Grosse, právníka a zkušeného politika, je však tato nová legislativní úprava těžko proveditelná, a proto je jeho návrat - bez ohledu na nějaké složení vlády na základě výsledků voleb - nezbytný.
O Stanislavu Grossovi se tvrdí, že jeho vzdělání není hluboké. Není to pravda. Svým posledním výhodným obchodem zavedl do trestního procesu nový pojem – „fait accompli“. Tento francouzský výraz znamená - postavit někoho před hotovou věc. A jestliže se to udělá veřejně a před zraky médií, pak je „legalita“ takového jednání nezpochybnitelná. Stejně jako když manželka přistihne manžela in flagranti s milenkou. Po jejich rychlém obléknutí už může následovat jejich otázka: „No a co?“ Analogicky odpověděl Jiří Paroubek na otázku, jestli si myslí, zda-li by Gross měl takové štěstí s akciemi, kdyby nepůsobil předtím v politice: „Pan Gross prostě koupil a prodal.“ No a co? No NIC.
