PRÁVO: Naposledy, doufejme
Kurdskému podnikateli Yektovi Uzunogluovi lze jen blahopřát, neboť se mu podařilo to, o co téměř třináct let za věru obtížných podmínek usiloval: pražský městský soud ho včera zprostil obžaloby. Blahopřát lze i předsedkyni senátu Felicii Hruškové a jejím kolegům. Prokousat se obsáhlým spisem nebyla žádná legrace, a vyčíst z něj pravdu bylo takřka nemožné; tak zpackané přípravné řízení, jaké předvedly v případě Uzunoglu policejní a justiční orgány, se skutečně nevidí často.
Méně už ovšem lze blahopřát občanům naší země, ve které se tento odpuzující případ odehrál. Nejen proto, že nevinný člověk strávil dva a půl roku ve vazbě a že se to, co se přihodilo panu Uzunogluovi, může (či doufejme mohlo) přihodit ledaskomu. To, co bylo na případu nejděsivější - zřejmé zaujetí vyšetřujících policistů, strašlivé právní chyby a nečinnost dozorujícího prokurátora - to vše jako by vyšumělo bez povšimnutí. Opravdu si to těžko lze vyložit jinak, než že se všechny ty prohřešky proti trestnímu řádu děly záměrně - anebo že prokuratura a státní zastupitelství o případ vůbec nedbaly. Pokud se příslušní ministři spokojí větou - konec dobrý, všechno dobré, pak je naopak mnohé velice špatně.
LN, 1.8.2007
