Alexandr Mitrofanov se vyjádřil v pořadu Události, komentáře dne 16.7.2008, že kauza Jiřího Čunka je špatně napsaný kus se špatnými herci, kteří hrají mizerně, a měla by proto co nejdříve skončit. Pokud přijmeme jeho pohled, nabízí se otázka, kolik obecenstvo zaplatilo a ještě zaplatí na vstupném na tuto špatnou zábavu, která navzdory jeho přání bude kazit ovzduší nejméně do příštích parlamentních voleb.

Nejsnáze odpoví sám sobě Karel Schwarzenberg, který ví, kolik mu agentura Kroll fakturovala za vypracování auditu. Může pouze přemýšlet, zda vydal peníze účelně a zda mají pravdu kritici, kteří tvrdí, že dodané množství muziky mohl jinde pořídit za podstatně méně peněz. Ale současně si může s uspokojením říci, že k finančním výlohám nemusí přičíst poškození prestiže, ač se našlo dost dobráků, kteří při každé odchylce od předpokládaného vývoje věcí se snažili zpochybňovat jeho charakterovou pevnost. Dopadl tedy poměrně dobře.

Mirek Topolánek by nakonec také mohl nechat ekonomům aspoň přibližně spočítat, kolik zaplatili daňoví poplatníci za čas, který ministři jeho vlády a on sám věnovali jednáním vyvolaným Čunkovou aférou, tedy záležitosti, s jejímž placením voliči určitě nepočítali, když dávali hlas vládním stranám. Jenže finanční ztráty jsou to nejméně podstatné, z čeho by ho měla bolet hlava. Daleko důležitější je pokles důvěry k vládě, k němu osobně a některým ministrům zvlášť. A měl by ho naplňovat obavami pokles voličských preferencí ODS a zvyšující se šance ČSSD na volební vítězství. Ponechání Jiřího Čunka ve vládě v době, kdy čelil obvinění, a jeho záchrana před reálnou hrozbou obžaloby měly být cenou za udržení jednoty vládní koalice a prosazení jejího volebního programu. Stále více ale hrozí, že se ukáže, že cena byla zaplacena zbytečně. Opakované mediální propírání informací o vývoji kauzy totiž vyvolává strašidlo volební porážky stran vládní koalice s následným zrušením aspoň části draze zaplacených reforem vítěznou opozicí. Vklad energie a peněz vložených do překonávání následků kauzy Jiřího Čunka by tak přišel vniveč.

Musíme přitom počítat s tím, že hra dosud neskončila. Námět auditu Krollových detektivů sice brzy vyšumí, ale zájem o pozadí trestního stíhání Jiřího Čunka záhy znova oživí pokračování soudního řízení proti Romanu Vaškůjovi a Petrovi Smiřákovi, kteří se měli pokusit podplatit Marcelu Urbanovou, aby dále neškodila svému bývalému nadřízenému. Postupem času se pak stane zdrojem čerstvých podnětů k sledování případu Jiřího Čunka trestní stíhání Marcely Urbanové pro podezření z tr. č. křivého svědectví. Problémy Jiřího Čunka budou dodávat opozici střelivo k ostřelování vládní koalice až do voleb. Obrátí se tak proti ní pomstychtivost Jiřího Čunka, neubrzděná jeho obhájcem Eduardem Brunou. Premiér při hledání správného postoje k aféře svého vicepremiéra nedbal taoistické moudrosti, podle které nemá smysl o cokoli usilovat: vše, co jsme si usilovně vydupali ze země, se nakonec obrátí proti nám.

Podobné starosti o zaplacení za podporu Jiřího Čunka poklesem voličských preferencí by měli mít lidovci, neboť část jejich voličů nebude chtít volit stranu s „profláklým“ předsedou v čele. V menší míře mohou doplatit i zelení, a to na nedůslednost, s kterou sice řinčeli zbraněmi, ale ve chvíli, kdy Jiří Čunek odmítl odejít z vlády, si to stejně vždy znova v poslední chvíli rozmysleli a zůstali přibití na svých ministerských křeslech. Rýsuje se tak katastrofický povolební scénář: účinky nepopulárních opatření v sociální oblasti, pokračující rozviřování zájmu o aféru Jiřího Čunka a rozhádanost zelených mohou způsobit, že v poslanecké sněmovně zůstanou jen obě velké strany a komunisté, kteří se stanou nepostradatelným partnerem do takové míry, že budou prakticky rozhodovat o základních cílech vládní politiky a jejich naplňování.

Krutou daň zaplatily za kauzu Jiřího Čunka orgány činné v trestním řízení, jejichž důvěryhodnost v očích veřejnosti značně utrpěla. Audit agentury Kroll prokázal shodně se závěry státního zástupce Arifa Salichova, že policii se přes veškeré úsilí nepodařilo nalézt jednoznačné důkazy, že Jiří Čunek skutečně přijal půl milionu korun od firmy H&B Real. Věříme-li na zásadu, že obžalovanému musí být vina prokázána nezpochybnitelným způsobem, a k ní přidáme respekt k zásadě presumpce neviny a k pravidlu „in dubio pro reo“, dojdeme snadno k závěru, že 4.6.2007 šéfovi lidovců by za normálních okolností nehrozilo odsouzení o nic více ani méně než běžnému občanovi obžalovanému na základě hubených výsledků vyšetřování. Podezření na něm sice ulpívá dále, ale jeho usvědčení je téměř nemožné.

Tím více ovšem vystrkuje růžky otázka po smyslu zásahu Renaty Vesecké & spol. do jeho trestního stíhání. Ukazuje se, že zákrok byl nejen protiprávní, ale i zbytečný. Jeho jediným nezpochybnitelným účinkem byla záchrana Jiřího Čunka před nezbytností postavit se před soud, pokud by ho ovšem Radim Obst skutečně obžaloval, což nevíme. Chápu, že před trestním senátem si obvykle ani nevinný není jist svým osudem, znervózní a podléhá stresu, takže vyhnout se tomuto nemilému zážitku je úlevné. Ale obžalovaných, jejichž usvědčení je málo pravděpodobné nebo nemožné, jsou určitě desítky, ne-li stovky ročně a nezbývá jim, než trpět až do úspěšného konce, žádná diosa ex machina se nad nimi nesmiluje.

Srovnejme si v tomto ohledu příběh o záchraně Jiřího Čunka s osudem bývalé ministryně zdravotnictví Marie Součkové, kterou nalézací soud zprostil viny již třikrát, ale státní zástupce se proti zprošťujícímu rozsudku stále znova odvolává a následně odvolací soud vrací věc do nového prvostupňového řízení. Takové zacházení s obžalovanou má účinky psychického týrání. Nikdo se ale nad ní neslituje a neusměrní buď státního zástupce, aby přestal prosazovat patrně nedosti přesvědčivou obžalobu, nebo předsedu odvolacího senátu, aby věc ukončil vlastním dokazováním a rozsudkem. Ještě více se od Čunkova případu liší kauza bývalého ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, který na rozdíl od šéfa lidovců ihned po zahájení policejního vyšetřování resignoval, aby nezatěžoval vládu svými potížemi. Po přípravném řízení mu byla v únoru r. 2006 doručena nesmyslná obžaloba. V r. 2007 byl nečekaně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Vrchní soud šílený prvostupňový rozsudek zrušil a zprostil ho obžaloby.

Stejná Renata Vesecká, která je odpovědná za záchranu Jiřího Čunka a občas mluví o tom, že státní zástupci by měli chránit občany před obtěžováním zbytečným trestním řízením, v únoru r. 2008 podala dovolání proti zprošťujícímu rozsudku. Nejvyšší soud ČR o něm dosud nejednal. Roky běží a napětí ze života v nejistotě dále ničí kdysi slibného mladého politika, který za svým působením zanechal pomník v podobě internetového portálu veřejné správy, jenž je aspoň občas užitečný každému českému uživateli internetu. Pro podezíravé neinformované připomínám, že Vladimír Mlynář nebyl obžalován ani odsouzen za to, že by se obohatil nebo obohacení jinému umožnil.

Na pozadí zmíněných příkladů nelze zásahu Renaty Vesecké & spol. do kauzy Jiřího Čunka rozumět jinak než jako vzkazu, že před našimi orgány činnými v trestním řízení si nemůže být nikdo z nás jistý a ani veřejné řízení před nezávislým soudem není zárukou spolehlivé ochrany neoprávněně obžalovaného před nespravedlivým rozsudkem. Dále obsahuje vzkaz o vědomí beztrestnosti protiprávního jednání vykonaného na politickou objednávku.

Také Jiří Čunek platí za nevyžádanou popularitu. Trestní oznámení ohrozilo jeho postavení ve vysoké politice. I když se směl vrátit do ministerské funkce a Arif Salichov jeho trestní stíhání zastavil, nemůže s absolutní jistotou věřit, že tažení proti němu skončilo. Ostatně podezření z něho úplně nesmylo ani spojené úsilí Arifa Salichova a detektivů agentury Kroll. Je nesporné, že nejen běžní občané, ale i část odborné veřejnosti přijala zásah Renaty Vesecké & spol. do jeho kauzy s nelibostí. Opakovaně se objevují náznaky snah o obnovení trestního řízení. Pokračuje úsilí o proniknutí do útrob Čunkova trestního spisu, které je zčásti úspěšné: postupně se dovídáme dílčí zprávy o jeho obsahu. Shoda usnesení státního zástupce Arifa Salichova a obsahu auditu detektivů agentury Kroll ve věci neexistence dostatečných důkazů o přijetí peněz od firmy H&B Real by mohla Jiřího Čunka uspokojit, neboť naznačuje, že se nemusí obávat odsouzení, i kdyby se nakonec přece jen dostal před nezávislý soud (skutečně nezávislý, nikoli jen dle slov).

Věc má ale stinnou stránku: při každé události v jeho současném životě se zvedá zájem o jeho minulost a společenské zázemí a jeho obraz ve výsledcích opakovaných zkoumání se postupně pokrývá stále dalšími šedými skvrnami. Některé informace dokonce nasvědčují možnosti, že by mohl být šéf lidovců stíhán pro krácení daní, kdyby jeho trestní odpovědnost neodumřela s odstupem času. Jednou možná Jiří Čunek pochopí, že by pro něho bylo lepší, kdyby se včas stáhl z vysoké politiky.

Na spory s Jiřím Čunkem a nedostatečně objasněnou účast při vyvolání jeho trestního stíhání doplácí také jeho bývalá sekretářka Marcela Urbanová. Jiří Čunek nechal v září r. 2006 uveřejnit v místním tisku dva dopisy, jeden od ní, druhý od jejího právního zástupce. V místních poměrech malého města poškodil její společenské postavení na mnoho let. Čelila také policejnímu vyšetřování pro podezření z tr. č. pomluvy a vydírání, vyvolanému jeho trestním oznámením, a obdobné řízení vyvolala proti němu. Obě oznámení byla policií odložena s tím, že se nařčené trestné činy nestaly. Její e-mailová schránka byla vystavena útoku hackera, jímž podvržené e-maily byly použity ke zpochybnění vyšetřování vedeného proti Jiřímu Čunkovi. Pachatele se nepodařilo usvědčit, protože čirou náhodou v kritické době měl poskytovatel připojení k internetu technickou poruchu na serveru a nemohl policii sdělit, odkud hackerovy e-maily přicházely.

Závažnou provokaci proti ní měl uskutečnit obž. Roman Vaškůj s Petrem Smiřákem, kteří ji chtěli znevěrohodnit nabízením úplatku za stažení výpovědi proti Jiřímu Čunkovi. Věc se nyní projednává před soudem a v průběhu dokazování vyvstalo vážné podezření, že obžalovaní a pan vicepremiér byli ve spojení (čímž nechci říci, že je prokázáno, že si Jiří Čunek tuto pochybnou službu objednal). A konečně na ni Jiří Čunek prostřednictvím svého obhájce Eduarda Bruny podal trestní oznámení pro podezření z tr.č. křivého svědectví. Je zajímavé, že o takovém trestním oznámení uvažoval i Arif Salichov, který nakonec od úmyslu upustil: patrně si uvědomil, co by následovalo. Marcela Urbanová se totiž nemůže hájit jinak než vyvracením závěrů Arifa Salichova, a k tomu bude muset dostat k disposici Čunkův spis z přípravného řízení.

Poučení z osudu Jana Kubiceho vede k domněnce, že svůj podíl na ceně za záchranu Jiřího Čunka nakonec navzdory politické ochraně zaplatí i Renata Vesecká a další státní zástupci, kteří se na tomto kousku podíleli. Její zákrok popudil nejen část veřejnosti, ale i ty státní zástupce, kteří se jím cítí pohaněni. Jejich hněv působí jako velký kámen vhozený do rybníka: kruhy se šíří po hladině. To je ale jen domněnka, předjímání vývoje je obtížné. Nicméně mě zaráží samozřejmost, s jakou Jiří Čunek přijímá oběť svých záchranců a spokojen se svým momentálním a možná jen přechodným vítězstvím nečiní nic pro to, aby došlo k nápravě stavu orgánů činných v trestním řízení.

člen spolku Šalamoun