Čas od času se stane, že je někdo rychlejší a napíše to za nás. Dokonce lépe. Za mě to napsal Ivan Brezina: kritické slovo k rozsudku nad Kesudisem. Jeho článek PRÁVO: Skandální rozsudek připomíná heydrichiádu vyšel na Neviditelném psu ve středu 2/9.

Připomeňme: Michal Kesudis se tím nejhanebnějším způsobem vyjádřil o smrti čtyř českých voláků v afghánské misi ISAF, které připravil o život sebevražedný terorista. Jeho akci nazval na facebooku „velkým úspěchem“ a dodal: „Jsem vděčný afghánským odbojářům, že nás těch šmejdů zbavili.“

Ivan Brezina s ním pochopitelně nesouhlasí. Dle něj se Kesudis „veřejně projevil jako ubohé prase“. Kesudisovo vyjádření je „šokující, hnusné, odporné a zvrácené“.

Tak o co tady jde? To vysvětluje Brezina v další větě: „Pokud v ČR nemáte právo se veřejně projevit jako ubohé prase, žijeme vůbec ve skutečné demokracii?“

To je zásadní otázka.

Kesudis to právo nemá. Za své výblitky (tak to nazývám zase já), které umístil na facebooku, byl podmíněné odsouzen (1 rok/30 měsíců). Čili: jako v tom starém vtipu - nejde jen o svobodu projevu, ale také o svobodu po projevu.

Nechci tu jinými slovy opakovat to, co napsal Ivan Brezina, jehož excelentní článek stojí za přečtení a zamyšlení. Přesně to jsem udělal já – a musím říci, že mám podvědomý strach.

Ano, ze slov Kesudise jsem byl šokován. Stejně tak ale z jeho stíhání a odsouzení: vždyť ten člověk udělal pouze to, co ve svobodné společnosti děláme všichni: VYJÁDŘIL NÁZOR. Menšinový (doufejme) názor hodný idiota. Jde o úsudek člověka, který si zaslouží nejhlubší pohrdání a morální opovržení. V očích slušných lidí se totálně zdiskreditoval a sám sebe pasoval na pablba. Tím by to ovšem mělo skončit.

Kvůli přenesení jeho skutku do trestněprávní roviny se nutně musíme zeptat, kde končí svoboda slova, jak široké jsou její mantinely. A kdo rozhodne o tom, co se ještě říkat smí a za už hrozí trest? Soud? Ale to je absurdní: není přece možné, principiálně ani reálně, každý výrok nechávat soudně přezkoumat. Tak jak to tedy s tou naší svobodou je?

Po kauze Kesudis jsem si řekl: za to jsme přece klíči nezvonili, aby státní moc trestala za vyjádření názoru! Byť sebezvrácenějšího. A pokud naše zákony něco takového umožňují, jsou to špatné zákony. A každé odsouzení člověka podle těchto zákonů zvětšuje moji skepsi a deziluzi z fungování naší polistopadové demokracie. Děsí mě prostý fakt, že v ČR může být člověk odsouzen za názor. Nikoli za čin, ale za pouhá slova.

Kdyby se Kesudis připojil k Talibanu, nikoli svojí nevymáchanou hubou, ale odjezdem do Afghánistánu, aby se zbraní v ruce bojoval proti našim vojákům, nechť je lapen, souzen a odsouzen. Ale za hloupé žvanění na sociální síti? Vždyť celá ta soudní mašinerie přispěla pouze k tomu, že se o Kesudisovi mluví víc, než si zaslouží. Nebýt tohoto aktivismu mocných proti svobodě slova, pes by po něm neštěkl. Přesně to by si zasloužil.

Mé obavy pramení z jednoduché úvahy, k níž mě inspiroval právě Brezina, když napsal, že Kesudis byl odsouzen za „schvalování atentátu“ na české vojáky. Já jsem opakovaně, a dnes to dělám znovu, vyjádřil podporu bombardování Pásma Gazy v létě 2014 během izraelské protiteroristické operace Protection Edge, jakož i během obdobné operace Cast Lead z přelomu let 2008/2009. Obě jsou ledaským vnímány jako genocida na palestinském obyvatelstvu a představitelé Palestinskoarabské samosprávy chtějí kvůli nim pohnat izraelské představitelé před Mezinárodní soudní tribunál jako válečné zločince. Mohu být za svůj postoj stíhán s obviněním, že jde o schvalování genocidy? Jistěže ne.

Zatím ne.

Donedávna jsem si totiž myslel, že za bláboly á la Kesudis také nelze ve svobodné společnosti nikoho stíhat. Jak krutě jsem se mýlil!

Proto varuji: Svoboda slova je příliš křehká hodnota na to, aby se s ní zacházelo tak, jako v kauze Kesudis.