Absolutní tvrdost při posuzování trestných činů se prostě někdy hodí a jindy ne

Život tropí hlouposti a nyní nám dokazuje, jak je ošemetné uvažovat vždy v mezích: padni komu padni, úplatky jsou trestné, a to za všech okolností, oznamovat trestnou činnost je věc nanejvýš záslužná. Na začátku předestírám, že nijak nehodnotím jednání, které se dostalo na veřejnost, a rozhodně neschvaluji trestní jednání spočívající v úplatkářství.

Je to nádhera, oblíbený trenér masově oblíbeného sportu těsně před národním vrcholem zábavy – mistrovstvím světa v hokeji – je přichycen při činu, o kterém všichni mravokárci i hospodský národ bez uzardění tvrdí, že je největším zlem – tedy při braní úplatku.

Politiky by vyzývali k odstoupení, veřejné funkcionáře k rezignaci, všichni by nadávali na špínu. Rozhořčení státní zástupci by nám v televizi oznamovali, jak budeme postupovat tvrdě a rázně. Mnohokrát jsme to přece v poslední době viděli. Tak si kladu otázku, jestli policie Vladimíra Růžičku z úplatkářství obviní, jak rychle ho z něj obviní a zdali ho vezme do vazby. Vždyť přece úplatek půl milionu korun je sakra závažná trestná činnost.

Důkazy se zdají více než zjevné, stačí vyslechnout dva svědky pro podání vysvětlení a Vladimíra Růžičku odvézt z tréninku reprezentace rovnou do pankrácké věznice. Důvod – ovlivňování svědků (ve světle obecně sdílených pravd a mediální masáže) je přece stejné jako u ostatních korupčníků, politiků a jiné havěti. Když tady kvůli hysterické milence padla vláda a zatýkalo se, až se hory zelenaly, tak proč nezatknout jednoho hokejového trenéra? No a ten pán, který to nahrál a umístil na internet, to je přece hrdina jako předcházející hrdinové z ministerstva životního prostředí, různých fondů a podobných institucí.

Najednou před mistrovstvím světa v hokeji vidíme, jak je ošemetné vynášet jednoduché soudy nad čímkoliv, jak je smělé tvrdit, že je něco nemravné, že je něco protiprávní a pošetilé, či konat v souladu s veřejnou poptávkou, uvažovat na základě osobních preferencí a dávat průchod hlasu lidu.

Nabízí se též možnost věci hodnotit střízlivě a zamyslet se nad tím, zdali ti, kdo projevují chladnou hlavu, čirou náhodou nemají pravdu. Posuďme ve světle toho, co se stalo, úvahy těch právníků, kteří mají k otázce podplácení střízlivý postoj, posuďme v tomto světle rozhodování Nejvyššího či Ústavního soudu o otázkách fungování věcí veřejných. Prozatím se věci jeví tak, že trenér Růžička jednal na hraně či za hranou zákona. Pan oznamovatel je ale pěkný vykuk, a protože ho trenér Růžička naštval, nechal si věc na „nejméně vhodnou dobu“.

Orgány činné v trestním řízení stojí před záludnou otázkou, jak rychle vyšetřovat a jak hodnotit jednání pana trenéra a jestli mu sdělit případně obvinění obratem, tedy ještě před mistrovstvím světa. O vazbě pro trenéra Růžičku by se také přemýšlet dalo. Ten má teď z ostudy kabát a jako obhájce jsem schopen se velmi dobře vcítit do toho, v jaké situaci se nachází. Rozhodně mu není co závidět. Nicméně stále zde zůstává otázka shora vyřčená. Kdy zavřou trenéra Růžičku? V čem je tento „jeho“ udavač špatný a jiní udavači dobří? Proč není konáno s absolutní tvrdostí jako v jiných veřejně prezentovaných případech? To jsou paradoxy.

Autor je advokát

LN, 30.4.2015