Kdyby se slavný bajkař Ezop dožil našich časů a prošel se soudními síněmi, zajásal by: v českém trestním řízení se odehrávají často až neuvěřitelné příběhy. Pro bajkaře jsou žírnou pastvou, neb z každého z nich lze vytěžit hned několik životních ponaučení najednou.

Jako příklad uvedu příběh, jehož vyprávění budu prokládat vytěženými moralitami. Začal v r.2005 a bude pustošit osudy některých účastníků doživotně. Tehdy se ani ne čtrnáctiletá Linda Kučerová při prázdninovém výletu nečekaně potkala s málem již zapomenutým kamarádem z raného dětství, devatenáctiletým Pavlem Zmetkem. Dívka byla rozbolestněná, vzpamatovávala se z nečekaného úmrtí otce. Hledala útěchu v mladíkově náruči, ale když toho patřičně zneužil, vyděsila se a svěřila se lékaři. Ten ji sice po vyšetření uklidnil, ale vyrozuměl policii.

Pavel se dostal rychle před soud. V soudní síni dával svým chováním najevo, že vlastně o nic nejde. Lindě a její mamince Ireně tvrdil, že se mu celkem nic nemůže stát, protože s panem soudcem chodí na pivo do místní krčmy, jsou kamarádi a v předvečer hlavního líčení se spolu opili. Vyprávění působilo věrohodně, protože jeho tvář nesla stopy nočního hýření. O mladíkovi je známo, že se rád vytahuje vyprávěním neskutečných příběhů, nicméně Irena měla dojem, že obžalovaný se soudcem na sebe během řízení mrkali, šklíbili se na sebe a dobře se bavili ztrapněním Lindy.

Poučení č. 1: Pivo sbližuje a jeho účinkům neodolá ani soudcovská důstojnost.

V závěrečné řeči se obžalovaný kál, drmolil cosi o lítosti a sliboval, že už nikdy nic takového neudělá. Soud ho za upřímnou lítost odměnil trestem odnětí svobody na jeden rok s podmíněným odkladem na 18 měsíců.

Poučení č. 2: Jsi-li zmetek, před soudem lži jak můžeš, uvěří ti a vyděláš.

Vše bylo ale jinak. Linda se do Pavla zamilovala, jejich románek pokračoval a v den soudního líčení již byla těhotná. Přesto po vypršení zkušební lhůty soud rozhodl, že se Pavel osvědčil, neboť mu nebylo před jejím vypršením sděleno obvinění. Při nejmenším intervenující státní zástupce musel vědět, že proti Pavlovi probíhá trestní řízení pro otěhotnění mladistvé, které nutně skončí před trestním senátem, ale proti výroku soudu se neodvolal.

Poučení č. 3: U české justice často vítězí forma nad obsahem a spravedlnost pláče.

Brzy po soudním líčení přišla Linda za mámou s dojemnou historkou o utrpení nebožáka Pavla, kterého druh jeho matky surově mlátí. Pavel prý musí kvůli tomu odejít z domu a rodného místa. Mohl by dostat práci v Praze, ale nemá zde kde bydlet. Prosila, aby ho máma přijala do jejich domácnosti, v které beztak chybí muž. Ač je to neuvěřitelné, Irena nedokázala odolat loudění dcery, kterou litovala kvůli osiření, uvěřila Pavlovu slibu, že se Lindy již nikdy nedotkne a ubytovala ho. Poskytovala mu pak mateřskou péči, takže ji začal oslovovat "mámo". "Děti" se k sobě navenek chovaly jako děti, stopy mileneckého vztahu se neprojevovaly, Irena věřila Pavlovu slibu, v domácnosti vládla všestranná spokojenost.

Poučení č. 4: Mateřská láska ve spojení s naivní důvěřivostí je nebezpečná třaskavina.

Ač je to k nevíře, Linda dlouho utajovala těhotenství. Jako prvnímu se svěřila Pavlovi, když už byla ve třetím měsíci, ale před matkou a také ve škole svůj stav skrývala až do povinné lékařské prohlídky patnáctiletých. Za několik dní po ní, dva dny po svých patnáctých narozeninách, při těžkém porodu přivedla na svět krásnou holčičku Valerii. Teprve v té chvíli Irena pochopila, že Pavel zneužil její hloupé důvěřivosti a pohostinnosti.

Poučení č. 5: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění

Linda jméno otce neudala, protože bylo jasné, že by Pavel musel vykonat podmíněně odložený trest a dostal by se znova před soud, u něhož by ho jako recidivistu čekal poměrně vysoký trest. K rozhodnutí ochránit ho před následky jeho neodpovědnosti ji přivedlo vědomí obtížné existenční situace, do které se její rodina dostala narozením Valerie. Neměla dokončenou základní školní docházku a chtěla studovat, k čemuž měla skvělé předpoklady. Péče o dítě by jí znemožnila přístup ke vzdělání. Na mateřskou dovolenou proto místo ní musela nastoupit nyní již babička Irena. Jediným zdrojem příjmů tříčlenné rodiny se tak staly sociální dávky, z nichž, jak známo, se žít nedá, byť si o tom ministr Nečas myslí něco jiného. Pohroma to je hlavně pro babičku-opatrovnici, která je na čtyři roky zbavena možnosti zajistit si slušnou životní úroveň výdělečnou prací.

Za těchto okolností se jevil výhodným "obchod" s novopečeným otcem: rodina mu poskytne ochranu před trestním stíháním a on se bude starat o své dítě a jeho matku. Z bytu se rychle odstěhoval, aby na něj zapomněli sousedé. S Lindou a Valerií se pak stýkal v bezpečné vzdálenosti od jejich bydliště, aby je spolu známí neviděli. Když pak dorazila policie vyšetřovat narození nemanželského dítěte mladistvé, od sousedů se dověděla ledacos, ale na existenci mladíka v bytě již skutečně všichni zapomněli. Linda tvrdila, že byla znásilněna neznámým mužem v parku a odmítla šířit se o podrobnostech. Základní školní docházku dokončila na dálku bez sebemenších potíží a byla přijata na střední školu. Soud svěřil miminko do péče babičce, která se ho skvěle ujala, takže vlastně má dvě matky, a na jeho rozvoji to je znát. Idylka ale neměla dlouhé trvání. Pavel po několika měsících zapomněl na vděčnost i hrozící nebezpečí, Lindu a miminko opustil, navázal novou známost a svou nemanželskou rodinu přestal podporovat.

Poučení č. 6: nikdy nevěř zmetkovi a pamatuj na platnost poučení č.4 a 5

Rodina pak proti němu podnikla právní kroky. Trestní oznámení putovalo na vyšší státní zastupitelství s požadavkem, aby podobně jako v případě vicepremiéra Jiřího Čunka použilo §25 tr.ř. per analogiam a svěřilo případ orgánům, příslušným podle místa bydliště poškozené rodiny. Podle §18 tr.ř. mělo totiž vyšetřování probíhat v místě bydliště Pavla Zmetka, z čehož by mladé matce a poručnici vyplývala nutnost cestovat s miminkem veřejnými dopravními prostředky k úkonům trestního řízení do vzdáleného místa. Příslušné státní zastupitelství ale nevyhovělo a vyřizující státní zástupce vyjádřil tupohlavě názor, že problém se vyřeší úhradou jízdného. Rozhodnutí nenapravila ani nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká, průkopnice používání §25 tr.ř. per analogiam ve prospěch prominentů. Nevinné nemluvně nemá stejná práva jako podezřelý vicepremiér.

Poučení č. 7: V demokratickém právním státu si jsou všichni občané před zákonem rovni. V Absurdistánu jsou ale někteří rovnější. Platilo to za totality, platí to i dnes. Z tohoto hlediska jsme si na náměstích klíči nic nevycinkali.

Tupohlavost státních zástupců napravili policisté. Ztížili si práci tím, že všechny úkony, u nichž byla nutná přítomnost miminka, jeho maminky a babičky-opatrovnice nechali provést cestou dožádání. Usvědčení Pavla Zmetka z otcovství nečinilo potíže, protože jednak si uvědomil průkaznost svědeckého dokazování a doznal se, mimo to ho usvědčily genetické testy. Nakonec policisté a jejich dozorující státní zástupkyně našli právní kličku, která umožnila předání věci orgánům, příslušným dle místa bydliště poškozených. Linda zná sice místo a datum otěhotnění velmi přesně, a má pro své tvrzení nezpochybnitelné podpůrné důkazy, ale policie se přidržela zjištění možného data početí ve znaleckých posudcích ve velmi širokém časovém pásmu. Usoudila, že k němu hypoteticky mohlo dojít i v místě bydliště poškozených, a to jí umožnilo věc předat. Poškozené proti tomu neprotestovaly, neboť v daném okamžiku netušily, že může dojít k zneužití policejní vstřícnosti v jejich neprospěch.

Poučení č. 8: Slušní lidé se mohou vyskytovat i tam, kde by se podle vžitých předsudků neměli vyskytovat. Mezi policisty jich nápadně přibývá.

Mezitím soud přikázal Pavlu Zmetkovi předběžným opatřením, aby na dítě přispíval k rukám babičky-opatrovnice částkou 1.000 Kč/měs. Povedený tatínek se soudnímu rozhodnutí zasmál a od jeho vydání v listopadu r.2007 do dneška poslal výživné jen jednou. Trestnímu stíhání se postavila do cesty nečekaná formální překážka. Policisté z místního oddělení, jimž tato věc "napadla", si přečetli v Beckově komentovaném vydání trestního zákona, že otec, který není zapsán v matrice, se nedopouští trestné činnosti neplněním vyživovací povinnosti, stanovené předběžným opatřením soudu. Po různých konzultacích ale dozorující státní zástupkyně správně pochopila, že komentář není právní norma a na tento speciální případ se ani zmíněný výklad nevztahuje: rozhodující pro vznik vyživovací povinnosti je biologické otcovství, nikoli administrativní úkon zápisu do matriky. Trestní stíhání pro neplnění vyživovací povinnosti bylo přidáno k řízení pro pohlavní zneužívání.

Poučení č. 9: Když se chce přemýšlet, zdravý selský rozum může zabezpečit vítězství obsahu nad formou.

V závěrečné části přípravného řízení se pak začaly dít podivné věci, jejichž pravý význam poškozené pochopily až u soudu. Výstupy z policejního vyšetřování hodnotily právem jako krajně nepříznivé pro obviněného. Jednalo se o jasný případ speciální recidivy. Pokračováním v pohlavním styku s čtrnáctiletou dívkou v době, kdy čekal na rozsudek z předchozího řízení, prokázal vysokou míru neodpovědnosti. V dalším vývoji vztahu zneužil naivní důvěřivosti a pohostinnosti její matky. Rané těhotenství poznamená celý další Lindin život a hluboce zasáhlo do života babičky-opatrovnice nejméně na čtyři roky. Rodina "tří holek" byla uvržena do existenční tísně. Svou neodpovědnost Pavel Zmetek prokázal také rychlým opuštěním dítěte a jeho matky a nedbáním vyživovací povinnosti. Linda i její matka se v průběhu vyšetřování připojily k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody. V případě speciální recidivy se zpravidla ukládá trest v horní polovině rozpětí trestní sazby, která v tomto případě činí 2-8 let. Podmíněný trest by se vzhledem k přitěžujícím okolnostem nedal ani očekávat. Vše ale bylo nakonec jinak.

Trestní řízení ovládla prostřednictvím srdečného přátelství s dozorující státní zástupkyní obhájkyně ex-offo, původem čistokrevná příslušnice předlistopadové "rudé šlechty", bývalá soudkyně, která neblaze proslula poškozováním lidských práv obžalovaných v jednom z nejznámějších politických procesů v období normalizace. Byla vlastně nepřímou iniciátorkou vyhlášení Charty 77. Před soudní síní si troufla ujistit obžalovaného, že nemusí mít strach, vše bude v pořádku, vždyť je zde "naše paní státní zástupkyně".

Žalobkyně nejen, že se netajila osobním přátelstvím s obhájkyní, ačkoli jako státní zástupkyně demokratického a právního státu by ji neměla vůbec pustit do své blízkosti, a osobu tohoto druhu už vůbec ne, ale navíc učinila několik kroků, jež postavení obžalovaného proti předpokladům téměř úplně obrátily. První krok vlastně učinila již její předchůdkyně, která na dobu řízení zbavila Lindinu matku postavení zákonné zástupkyně a vnutila poškozené jako opatrovnici úřednici orgánu péče o dítě, která jí byla při soudním jednání užitečná asi tolik, jako mrtvému zimník. Mimo jiné nedokázala specifikovat nároky poškozené na náhradu škody, což pak soud použil jako záminku k jejich zamítnutí. Umožnila tím, aby byl z řízení vytlačen zmocněnec poškozených, který se o jejich věc staral od podání trestního oznámení až do návrhu policejního orgánu na obžalobu.

Po tomto prvním kroku ve prospěch obžalovaného došlo z neznámých důvodů ke změně v osobě žalobkyně. Následovalo zastavení trestního stíhání již přítelkyní obhájkyně pro tr. č. neplnění vyživovací povinnosti ze stejných důvodů, jež byly již v předchozím vývoji řízení jako nesmyslné vyvráceny. Tím byla obžalovanému poskytnuta značná výhoda, protože na pozadí neplacení tak malé částky výživného by sotva mohl blábolit cosi o lítosti a vyžebrávat si tak shovívavost soudu. Dalším krokem bylo vypracování obžaloby. V ní bez opory v dokazování především došlo k posunu v určení místa otěhotnění, a to tak, že původní úvaha policejního orgánu o jeho neurčitelnosti se změnila na pravděpodobnost otěhotnění v bydlišti poškozené, což ve zvráceném myšlení obhájkyně, žalobkyně i předsedkyně senátu mělo být významnou polehčující okolností.

Speciální recidivou jako přitěžující okolností se žalobkyně nezabývala, přešla ji zmínkou, že se obžalovaný ve zkušební lhůtě osvědčil. Upřela postavení poškozené babičce-opatrovnici. Do řízení před soudem v podstatě nezasahovala, snad jen tím, že poškozenou vykázala do lavic pro veřejnost, ač mezi ní a opatrovnicí byla volná židle. V závěrečné řeči pak s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem a lítosti obžalovaného navrhla uložení trestu ve spodní polovině rozpětí trestních sazeb. Když pak soud jejímu návrhu vyhověl až příliš, vzdala se práva na odvolání, čímž poskytla obžalovanému jistotu, že v budoucnosti mu nemůže být uložen přísnější trest.

Poškozené správně vytušily z výše uvedených kroků žalobkyně, že se chystá protiprávní záchranná akce ve prospěch obžalovaného. Podaly proto soudu písemné procesní návrhy, jimiž se chtěly domoci řádného zastupování před soudem svobodně zvoleným zmocněncem a přiznání postavení poškozené babičce-opatrovnici. Předsedkyně senátu se ale jejich návrhy vůbec nezabývala a v plném rozsahu vyšla vstříc přáním obhájkyně. Irenu ani zmocněnce poškozených k řízení nepředvolala, ačkoli na jednoduché řízení měla vyhrazený celý den a odročení nemusela plánovat. Když se dostavili bez vyzvání, vykázala je ze soudní síně s tím, že jsou svědci. K podání vysvětlení je ale nevyzvala a nakonec jim asi po dvou hodinách povolila návrat. Při rozhodování o výši trestu zrušila trestní příkaz jiného soudu za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem, jež ve skutečnosti měly obžalovanému přitížit, a k jeho lítosti, kterou zjevně nepociťuje, uložila trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na dobu třiceti měsíců. Poškozenou odkázala s nárokem na náhradu škody na civilní řízení. Ve skutečnosti uložila obžalovanému za zneužívání mladistvé, jež zanechalo strašlivé následky na životě jejím i její matky, mírnější trest než soud v r.2006 za "prosté" pohlavní zneužívání.

Poučení č. 10: Vstoupí-li do hry přátelství mezi příslušníky "justiční mafie", nestrannost žalobců a soudců prchá do říše pohádek a bájí, spravedlnost hořce pláče.