Server iDnes.cz přinesl ve středu (15/4) článek doplněný videem nazvaný Policista v civilu zaklekl na dlažbě chodce, který šel na červenou. Kauza vyvolala následnou bohatou internetovou diskusi. Pozoruhodná je (ta situace) tím, že se může stát komukoli z nás.

Telegraficky k tomu, co se stalo. Dva muži šli na přechodu na červenou. Za nimi stál policista v civilu, který jim poněkud svérázným způsobem (údajně slovy: „Vy nemáte mozek, nebo jste slepí?“) vytkl jejich provinění a vyzval je, aby na místě vyčkali příjezdu policie, přičemž jim ukázal služební průkaz. Dál už na scéně pohotově pořízeného videa figuruje pouze jeden provinilec (druhý patrně pořizoval záznam), který uznal, že udělal chybu a byl ochoten zaplatit pokutu, nikoli ovšem čekat na příjezd policie. (Time is money.)

Jal se tedy pokračovat v chůzi, načež policista v civilu ho za použití chvatů srazil k zemi, kde ho nějaký čas držel. Muži spadly brýle; zda se poškodily, nebylo ze záznamu docela zřejmé. (Pokud by k tomu došlo, byl to pro chodce zásadní handicap.) Po chvíli policista v civilu muže uvolnil s tím, že musí počkat, než dorazí kolegové v uniformě.

Je to příběh tak trochu pro chytrou horákyni, ne-li přímo pro krále Šalomouna. Tedy pokud připustíme, že kromě příslušné právní normy (vyhlášky, dále jen „zákona“) je tu ještě cosi dalšího: zdravý rozum a „realita života“.

Čistě formálně vzato konal policista správně. Ti, jimž je adresován slogan „Pomáhat a chránit“ se dopustili porušení zákona – a policista z logiky věci musel konat. Dopadlo to jak to dopadlo. (Vsadím se, že po tomto konfliktu bude zase o dva fanoušky zmíněného sloganu méně.)

Přesto nám při pohledu na občana zakleknutého na silnici policistou nepřipadá, že vše bylo tak úplně košer. Jistě: muž neskončil na zemi primárně proto, že šel na červenou, ale z jiného důvodu. Kvůli neuposlechnutí výzvy „Jménem zákona a policie stůjte na místě!“ K výzvě by ovšem nedošlo, kdyby předtím na červenou nešel. Suma sumárum to tedy bylo kvůli tomu – ano, že šel na červenou.

A jako je zašmodrchán tento příběh v tomto bodě, je vlastně zašmodrchán celý. Kdybychom chtěli tento gordický uzel rozplést, museli bychom chtít po policistovi, aby překročil svůj stín (tedy aby nebyl důsledný). A to buď hned na přechodu, kdy přestupek obou chodců nemusel „řešit“ (což by nebyl takový problém, protože nikdo z procházejících nejspíš nevěděl, že jde o policistu), anebo později v podloubí Zelené Brány, kdyby muže nechal jít. Něco takového, že by ho nechal jít, nebylo v této fázi případu z prestižních důvodů ovšem možné, neboť policista v civilu by prohrál a utrpěl ostudu.

Viděno právně: policista, chtěl-li se přísně držet litery zákona, jinak jednat nemohl.

Viděno zdravým rozumem, jeví se to celé jako hodně přitažené za vlasy. Představa, že jdete na oběd a hrajete hlavní roli v tomto pouličním divadle a posléze skončíte v nemocnici, jak je v článku dále zmíněno, je něco jako noční můra. Zní to neuvěřitelně - a přece se to stalo. Pikantní je, že tak, jak se zachovali oba chodci, si dnes a denně počíná bezpočet lidí kolem nás. Což neuvádím na obranu těch dvou, ale jako prostý fakt.

Poučení z toho všeho?

Přestat chodit na obědy. Anebo nechodit na červenou.

I když ani to nám moc nepomůže. Stalo se mi několikrát, že jsem šel na zelenou, zhruba v polovině zebry naskočila červená (na dojití) a motoristé, kteří mezitím vyjeli z boční ulice na svojí zelenou po mě pořvávali a troubili, co dělám na přechodu, když svítí červená.

Jako na potvoru ale nikde v okolí žádný policista nikdy nebyl.