I jako právník z Brna jsem zachytil aktuální aktivitu starostů významných pražských městských částí, konkrétně jde o Prahu 1, 2 a 5, kteří chtějí obnovení zákonné možnosti obcí vykázat osoby opakovaně páchající přestupky ze svého území.

Tento požadavek odůvodňují tím, že tak chtějí účinněji bojovat především s narkomany a osobami bez domova, kteří se u nich v prestižních městských obvodech dopouštějí závadného přestupkového jednání.

Jelikož nejde v posledních letech o osamělou aktivitu, s obdobnými požadavky přišli dříve i další regionální politici, dovolím se k návrhu stručně vyjádřit. A to kriticky.

Avšak pěkně popořadě. Již pár let, konkrétně od poloviny roku 2017, je v účinnosti nový přestupkový zákon. Jedna z věcí, jež se přepracovala, je fakt, že města/obce již nemohou darebákům páchajícím přestupky ukládat zákaz pobytu u nich v obci.

Tato skutečnost se dlouhodobě nelíbí některým politikům, avšak pozor, rozhodně nejde jen o nějaké extremisty z okraje politického spektra, viz výše zmínění seriózní pražští konšelé.

Ergo kladívko na první dobrou vypadá úsilí o návrat tohoto institutu relativně racionálně. Nicméně jako právní pedagog musím poukázat na několik velkých nedostatků, které toto v principu populistické řešení v sobě ukrývá.

Je dobré si uvědomit, že není možné zakázat pobyt v obci osobě, která v ní má trvalý pobyt. Ostatně to nešlo ani před červencem 2017. Každý musí přece někde fyzicky pobývat. Zákaz by se tak mohl logicky týkat jen přespolních přestupců. Většinu přestupků ovšem, dle statistik, páchají „našinci“. Dojíždějících „opakovaných přestupců“ nebylo a není zase tolik. Sečteno: mnoho problémů by to opravdu neřešilo.

Dodejme, že zde teď přirozeně neřešíme, že je někdo ve vězení (tedy mimo území svého města), to je následek trestněprávní sankce, nikoliv přestupkové.

Ctěme ústavu

Další políček oslabující ideu zákazu pobytu pro osoby páchající přestupky je fakt, že navrhovaný zákaz by se rovněž v souladu s doktrínou a judikaturou vyšších soudů nemohl týkat mladistvých pachatelů. Koneckonců patnácti- až osmnáctileté výtečníky a výtečnice nebylo možno z obce vykázat ani do roku 2017.

Přemýšlivější čtenář se možná zeptá, proč byl v roce 2017 tento institut vlastně zrušen?

Problém byla protiústavní povaha této sankce. A jak ví i snaživější studenti a studentky prvních ročníků právnických fakult, jak je něco v rozporu s ústavou, tak to je opravdu velký průšvih.

In medias res: Správní úřady nemohou omezovat ústavní právo na svobodu pohybu. To může realizovat pouze a jenom nezávislý soud, nikoliv přestupková komise nebo dokonce městský strážník na ulici. A to byl právě ten nejvýznačnější důvod, proč se ze zákona citovaný institut tehdy vypustil.

Poněkolikáté oprašovaný návrh na obnovu zákazu pobytu sice vypadá pěkně, nicméně reálně nic moc neřeší. Nádavkem je protiústavní. Zastávám silný odborný názor, že by citovaný zákaz pobytu závadných osob měl být ponechán výlučně v odvětví práva trestního. Není tedy dobrý nápad vracet ho do práva přestupkového, jak po něm nyní volá „jedničková, dvojková a pětková pražská radnice“. Koneckonců, i v letech 2013 až 2017, když byl předmětný pobytový zákaz prvkem našeho správního práva trestního, se v praxi málo používal.

I zde platí okřídlené a stále pravdivé, že nutno řešit zejména správně-trestní příčiny, nikoliv až negativní důsledky. Proč mám ten neodbytný pocit, že s blížícími se komunálními volbami, které budou již za necelý rok, bude po tomto protiústavním nástroji volat stále více komunálních politiků?

A rozhodně nepůjde jen o radní (či kandidáty na radnice) za SPD, Volný blok, Národní demokracii nebo Trikolóru, kterých je ostatně celorepublikově, v porovnání s jinými stranami a různými sdruženími nezávislých (nestraníků) pro město/obec, nemnoho.

Autor je právník a publicista

 LN, 4,11,2021