Rozzuřená „dáma“ se nedala přesvědčit, že označením „Kleopatra“ ji ta druhá možná subjektivně urazila, ale že samo jméno Kleopatra je dost těžko považovat za urážku. Uražená prohlašovala, že jí je celkem jedno, kdo to byla Kleopatra, ale ta druhá se jí snažila evidentně urazit a že to si ona líbit nenechá. Toho že ona nemá zapotřebí, aby ji nějaká taková vláčela v pomluvách.

Ovšem, klient si přeje žalovat, bude se žalovat. A soud bude soudit. I zasedl soud (prosím o prominutí právní puristy, když se budu někde odchylovat od správného oslovování atd. páč nejsem právník). I soudce se při soudním jednání zeptal, zda dotyčná žalovaná skutečně nazvala stranu žalující “Kleopatrou“. Žalovaná to hrdě přiznala .

Ovšem co teď s tím. Dvě zatnuté pavlačové dámy v ohnivém souboji a jedno je jisté. Jedna i druhá považuje oslovení „vy Kleopatro“ za smrtelnou urážku. Už se zdálo, že soud bude muset konstatovat, že oslovení Kleopatro není prostě urážkou, když tu advokáta zastupujícího stranu žalující napadla spásná myšlenka:

„Paní žalovaná,„ otázal se žalované, dámy typu žižkovská pavlačová domovnice, „kdo to byla vlastně ta Kleopatra?“ Matróna poučená svým advokátem, že má vyhráno, popustila uzdu svému temperamentu (a duševní úrovni) a pravila: „No to nevim, ale určitě to nebyla žádná slušná ženská!„

A bylo vymalováno. Na základě vlastního prohlášení, že „Kleopatra nebyla žádná slušná ženská“, uznal soud oslovení „vy Kleopatro“ za urážku. A měl pravdu.

Na tuto historku jsem si vzpomněl, když se houfně probíralo a probírá vyjádření JUDr. Benešové o tom, že druhá strana jsou „justiční mafiáni“. Protože i skutečně malé dítě chápe, že paní Benešová chtěla co nejvíce urazit své politické a právní nepřátele, zvláště pak JUDr. Veseckou. Podle mnoha a mnoha vyjádření paní Benešové pro tisk, rozhlas i televizi chtěla dotyčná skutečně všem sdělit, že Vesecká a spol. jsou „Kleopatry, co nejsou žádné slušné ženské“. Soudce Cepl žalobu zamítl a byl všemi, včetně JUDr. Václava Vlka označen za člověka, která v zásadě postupoval správně.

Mám, jako myslím značná část veřejnosti, naprosto opačný názor. Já se přitom opírám o slova jednoho z koryfejů naší právní obce, který při promoci jednoho příbuzného na právníka prohlásil, že by smyslem práce všech právníků mělo být, aby „právo“ bylo co nejblíže k „spravedlnosti“.

Tady tedy rozhodně nebylo. Slova paní Benešové byla pronesena jako záměrná a dobře promyšlená urážka druhé strany a všechny ty řeči a výslechy, které nechal pan soudce Cepl proběhnut v soudní síni a sledovat veřejnost – což je čin chvályhodný - jsou jen slovními a právními tanečky, které mají zakrýt skutečnost. To zda bylo nebo nebylo jednání těch či oněch v případě katarského prince a v případu Čuňek takové či onaké, nemá mít v takovém soudním jednání žádné místo.

Jde o to, zda paní Benešová skutečně chtěla urazit a ponížit druhou stranu a nebo ne. Je nad slunce jasné a ona to ani nezapírá, že chtěla. Tak měl soudce konat. A odsoudit ji.

Dlouhý a poněkud, alespoň pro mne, nechutný výklad (zkoušky z práva jsem nakonec absolvoval na jiné škole) a páně soudcovy řeči v novinách o tom, zda je slovo „mafie“ urážlivé a nebo ne, a motat do toho Masarykovu protirakouskou „Mafii“, je nedůstojné soudce a práva. Označit někoho za mafiána, tím více právníka, je pohanění a zneuctění velice závažné. Protože pokud je napadeno právo a jeho výkonné orgány a projde to beztrestně, je to se společností zlé. Jak říkali staří Římané: „Právo musí být dodrženo, i kdyby měl svět zhynout!“ A měli pravdu. Bez práva není civilizovaný svět, je jen hrůza a bezpráví.

Přesto rozsudek zněl, že se jedna Kleopatra, přesto že druhou záměrně urazila, nemusí omlouvat. Šílené rozhodnutí! Co k tomu soudce Cepla vedlo? Jeho přesvědčení? A nebo organizovaná mediální masáž a evidentně dlouhodobě cíleně řízené útoky proti některým politikům a hlavně proti výkonu práva ve společnosti? Je skutečně o správnosti svého rozsudku přesvědčen?

Pan soudce, zdá se, poněkud asi zapomněl, že soudní spravedlnost má být slepá proto, aby nemohla rozeznat ani pohlaví, ani víru, ani společenské postavení těch, kteří stojí před soudní stolicí. To je „slepá“ ve smyslu, že nikoho neprotežuje ani nezavrhuje a posuzuje jen fakta. Co mimo toho neutrálního a jedině právně správného pohledu jest, proti Právu a Spravedlnosti jest. To je úloha soudu. To věděl a geniálně vložil do Zákona židovský král Šalamoun. Mimo jiné i proto, aby to dodržovali, jsou soudci tak mimořádně placeni a vybaveni tak mimořádnými pravomocemi.

Domnívám se, že to, zda soudy, policie a státní zastupitelství jednali v něčem protiprávně, neměl soudce Cepl vůbec brát ve sporu o urážku v úvahu. To nebylo předmětem sporu. Soud měl pouze rozhodnout, zda se jedna „Kleopatra“ dopustila urážky druhé „Kleopatry“. A to zcela jistě dopustila. Takže o čem je vlastně řeč? (Tím myslím dlouhé zdůvodnění rozsudku) .

Pokud takovouto věc nechápe jeden z údajně nejtalentovanějších soudců naší republiky, tak to je to s naší justici skutečně špatné. Právo, přátelé právníci, není jen o paragrafech. Ale také a hlavně o spravedlnosti. Právo bez spravedlnosti je bezpráví .

JUDr. Benešové asi vůbec nedochází, co vlastně svým výrokem rozpoutala. A to i v případě, že by příště byla ona staronovou Nejvyšší státní zástupkyní. A nebo hlavně v tom případě.