“Bublina pana Altnera brzy splaskne,” prorokuje šéf ČSSD Jiří Paroubek. “Ve sporu s advokátem Altnerem došlo k zásadnímu zlomu!” Verdikt Městského soudu, který zamítl žalobu JUDr. Altnera proti ČSSD na zaplacení 72 milionů, je podle Jiřího Paroubka silným argumentem pro to, aby odvrátil od strany hrozbu konkurzu, který advokát navrhl.

Je to ovšem zase trochu jinak, jak je u výroků politiků této strany obvyklé. Musím panu Jiřímu Paroubkovi vysvětlit, když to neučinil jeho advokát, že Městský soud předmětnou žalobu zamítl jen proto, že žalobce nezaplatil milionový soudní poplatek, protože se dovolával toho, že jej žalovaný poškodil natolik, že zaplacení tak vysokého poplatku je pro něj neúnosné. Soud tedy věc neprojednával meritorně, tedy nejednal o obsahu žaloby – nároku JUDr. Altnera, ale jen o formálním předpokladu zahájení jednání, kterým je zaplacení soudního poplatku. Ten, kdo žaluje, by měl zaplatit soudní poplatek nebo zálohu na náklady řízení a jen výjimečně mu jeho zaplacení může soud prominout, zejména z důvodů sociálních nebo ekonomických. Tak tomu bylo v případě právě onoho konkursního řízení, kterým je ČSSD ohrožena nejvíce. Zde soud vyhověl odvolání JUDr. Altnera proti vyměření zálohy s odůvodněním, že „dlužník disponuje dostatečnými finančními prostředky, jež v případě prohlášení konkursu nepochybně postačí k úhradě jeho nákladů.“

Zamítnutí žaloby z důvodů formálních, tedy i pro nezaplacení poplatku, nenaplňuje právní zásadu „ne bis in idem“, podle které nemůže soud o věci jednat znovu. Protože, jak již uvedeno, vlastní obsah žaloby nebyl projednán, může být podána znovu. Škoda, že si pan Paroubek tyto informace neopatřil, než vyhlásil novou právní taktiku vůči žalobci Altnerovi – politiku bubliny.

Pan Paroubek jásá předčasně, i kdyby ale všechny české soudy odmítly nároky JUDr. Altnera, jsou zde ještě soudy evropské. Už u nich Česká republika lecos prohrála. Prohraje i každý spor, jehož základem bude žaloba věřitele vůči dlužníkovi, který neplní svůj závazek a povinnost dodržet smlouvu. ČSSD se prohlašuje za evropskou stranu, dokonce si ze svého evropanství udělala volební triumf proti „protievropské“ ODS. Ale s náměstkovskými manýry z RaJ se ČSSD v Evropě neprosadí.

Ti, kdo zažili socialismus, si pamatují, že v RaJ byly čtyři cenové skupiny. V té první se stolovalo kulturně na čistých ubrusech, číšník se ukláněl a tomu odpovídaly ceny. Ve čtvrté cenové skupině byly špinavé ubrusy, číšník mával umouněnou utěrkou a buřty s cibulí s jedním pivkem pod míru stály pár korun. Někdy si myslím, jestli program modernizace ČSSD nestřihl Jiří Paroubek podle těchto skupin. Gentleman´s agreement se uzavírá v první skupině, v Evropě jiná ani není. A smluvní strany ji také dodržují. České dohody ze čtyřky však mívají krátké trvání. Většina jejich aktérů také končí na Čtyřce v Bartolomějské ulici. Je na ČSSD, kterou cenovou skupinu si vybere. Chce-li sedět u čistého stolu a pít Martini, pak musí dodržovat dohody. Jestliže chce kouřit retko u politého stolu a dát si dvojitý rum, pak se může radovat, jak zase někoho napálila. Otázka je, kdo se bude smát naposledy.