Říkáte si, že než policie začne používat digitální rozeznávání tváří, v demokratické zemi to předem sdělí? Ale kdež. Víme to jen proto, že Policie ČR reagovala na kritiku organizace Iuridicum Remedium a přiznala se zpětně.

To neznamená, že Česko je jako Čína, kde tváře digitálně rozeznávají už léta. Nebo jako Írán, kde obnovili mravnostní policii a ta digitálně zjišťuje, kdo jsou ty ženy chodící bez hidžábu. Kdybychom byli fakt jako Čína či Írán, policie by kritikům neodpověděla a rovnou by je zavřela. Ale to neznamená, že demokratické státy jsou vůči rizikům imunní.

Policie ČR ve čtvrtek přiznala, že systém Digitální podoba osob (DPO) zkušebně používá už rok. A to ke zpětnému porovnání tváří z vyšetřovaných případů či k identifikaci neznámých mrtvých. To zní racionálně. Nicméně policie má nástroj, jímž může rozpoznávat tváře lidí kdekoliv a ztotožňovat je se snímky z databází občanů ve státních registrech. Máme v tom vidět příchod Velkého bratra?

To zatím ne, opravdu nejsme Čína nebo Írán. Ale jisté poučení z toho, co Policie ČR sdělila a ČTK ve čtvrtek večer publikovala, se nabízí. Za prvé. Při vší úctě k demokratickému systému této země to musíme vnímat takovým způsobem, že policie nám dává své „čestné pionýrské“. Opravdu systém DPO nemůže být zneužit k aktuálnímu sledování lidí? Třeba i demonstrantů? Opravdu s ním mohou zacházet jen speciálně vyškolení pracovníci policejního prezidia? Je to otázka důvěry ve stát a policii.

Za druhé. Pokud policie přiznala používání DPO až zpětně, proč by občané nebyli opatrní i jinde? Říká se, že lidé chtějící uchovat hotové peníze jsou magoři. Že rizika výhradně digitálních peněz přehánějí. Ale co když si budete kupovat digitální letenku, ta mašina vás ztotožní, vylustruje a odpoví: „Jak to, že už druhý rok po sobě si kupujete letenku? Tůdle.“ Jsou to jen výplody konspiračních myslí, či to může být cosi skutečného, k čemu se stát přizná až ex post?