19.10.2019 | Svátek má Michaela


POLEMIKA: Pavel Rychetský - zásadový obhájce americké dokonalosti

4.2.2008

Nedávno jsem se se zpožděním dozvěděl, že mým blogovým příspěvkům na Aktuálně.cz věnuje častou pozornost na Neviditelném psu pan Pavel Rychetský. Není to předseda Ústavního soudu, jak by se mohlo zdát, nýbrž český chemik pracující v arizonském Tucsonu.

Ve svých blogových příspěvcích jsem si dovolil kritizovat současnou americkou politiku a zpochybnit účelnost výstavby brdského radaru, resp. věrohodnost předkládaného zdůvodnění. Ačkoli jsem zdůraznil, že mám Ameriku rád (poměrně dlouho jsem tam žil) a že moje kritika není o nic tvrdší než kritika od naprosté většiny mých amerických vědeckých kolegů, mnoha demokratických politiků a expertů, a konec konců od většiny Američanů, pan Rychetský kupodivu čte, že v mém podání je „Amerika vykreslena jako říše zla přinejmenším ovládaná temnými silami vojenskoprůmyslového komplexu“.

V dalším příspěvku mě pan Rychetský srovnává s pomateným pubertálem (škoda, že aspoň můj věk tomu neodpovídá...), obviňuje ze “zavilého antiamerikanismu“ a domnívá se, že „Totožné názory v podání amerických levicových profesorů jsou cosi jiného“, protože oni jsou Američané, a tak svoji vládu kritizovat smějí, kdežto my Češi ne – my musíme být jen neskonale vděčni za veškeré dobro, kterým nás a celý svět v hojné míře Amerika vždy zahrnovala a nadále zahrnuje.

Američtí politikové jsou totiž pouze veskrze kladní hrdinové – něco jako Timur a jeho parta; pan Rychetský doslova říká: „Tamní profesionálové skoro vždy udělají, co je správné pro ně i pro svět, nepřátel se nelekají a na množství svatě spravedlivých nevděčníků nehledí“.

Pan Rychetský také říká: „Pojetí levice pana Hořejšího se však silně překrývá s chápáním komunistů, jejichž hlavním mottem je udělat ze světa Rusko, a proto dusit USA, protože ti jediní mají vůli a prostředky se tomuto scénáři vzepřít“.

Vida – Rusko = komunisté! Člověk se na NP někdy opravdu dozví novinky...

Pan Rychetský se do mě ovšem nejtvrději pustil zde. Shledává, že v mém psaní o tom, jestli se název „totalita“ dá použít pro celé období 1948-1989, se „zrcadlí prokletí českého národa“. Já si myslím že v plném slova smyslu to byla „totalita“ jen v těch krvavých stalinisticko-gottwaldovských padesátých letech (ve shodě např. s Václavem Havlem, který o normalizační době mluvil jako o „posttotalitní“), avšak pan Rychetský soudí, že rozdíl mezi krvavými padesátými lety a dobou, kdy byly zakázány písničky Karla Kryla, by nebyl schopen vysvětlit svému „arizonskému příteli Jimovi, který ve svých čtyřiadvaceti letech byl připraven postřílet celou federální armádu, jestliže by se mu zdálo, že mu při výběru daní vlezli na pozemek neoprávněně“.

Jim je jistě obdivuhodný chlapík; překvapuje mě jen, že v Arizoně chodí daně vybírat federální armáda. Doufám, že od něj pan Rychetský jeho ráznost pochytí a po návratu do Česka přispěje k odstranění přehnaně změkčilých postojů poplatníků k výběrčím daní. Inu, Amerika náš vzor! Nejlepší je každého (potenciálního) padoucha postřílet.

Teď ale vážněji a obecněji.

Publikoval jsem už řadu blogových příspěvků, z nichž některé byly (docela záměrně) jaksi „kontroverzní“. Jsem vždycky rád, když se k nim diskutuje – diskuse bývá někdy docela zajímavá a poučná. Co mně ale velice vadí je hrozivá netolerance až fanatismus některých diskutujících.

Myslím, že moje názory nejsou nijak extrémní, nýbrž zcela konvenční - jsem přesvědčeným zastáncem standardní „západní“ civilizace založené na individuální svobodě, tržní ekonomice s přiměřeně silnými sociálními prvky, parlamentní demokracii a silném právním státě, mám veskrze negativní názor na systém, který zde panoval do listopadu 1989, hlásím se k přírodovědeckému racionalistickému světonázoru (který se ale podle mě dá (a má!) docela dobře skloubit s „rozumným“ křesťanstvím).

Celkem se netajím ani tím, že v současných evropských podmínkách mi připadají jako nejpřijatelnější politické strany typu sociální demokracie, což ale neznamená, že by mi nějak zvlášť vadily strany jiné, trochu „více doprava“. Jsem totiž přesvědčen, že rozdíly mezi politikou praktikovanou (ne pouze předvolebně deklarovanou) různými demokratickými mírně pravicovými a mírně levicovými stranami jsou jen malé a neměly by být zdrojem žádné zbytečné nenávisti, nýbrž předmětem klidné diskuse (viz zde)

To ovšem neznamená, že by se mi bezvýhradně mělo líbit vše kolem nás jen proto, že se ty nejpodstatnější věci ve srovnání se situací před 20 lety zásadně zlepšily, ať už jde o fungování ekonomiky, lidská práva a demokratické svobody.

Naopak – jsem přesvědčen, že těchto práv a svobod máme využívat ke kritice všeho, co považujeme kolem sebe za špatné, že nesmíme v žádném případě přistupovat na staré známé schéma, podle kterého ten, kdo kritizuje, je podezřelým nepřítelem (druhdy „socialismu“, dnes „svobody a demokracie“), který svobodu „zneužívá“.

Musím bohužel říci (a z mých příspěvků je to asi docela zřejmé), že těch věcí, které mi vadí je dost - sprostota politiků rozeštvávajících občany, tendence k přílišnému omezování sociálních prvků politicko-ekonomického systému, neustálé vymlouvání se na 20 let starou minulost, lustrační skandalizace, slepá podpora některým špatným krokům a záměrům současné americké vlády, ale také stále obtížnější znečištění našeho životního prostředí všudypřítomnou stupidní a ohlupující reklamou, bulvarizace sdělovacích prostředků, malá snaha státu o účinné řešení vážných sociálních problémů („sociální vyloučení“ velkého množství občanů).

V prvních cca 5 letech po roce 1989 jsem byl plný optimismu, který ale v poslední době čím dál tím víc ztrácím – stále horší úpadek politické kultury (odstrašujícím příkladem je recentní konverzace v parlamentu mezi premiérem a stínovým ministrem zdravotnictví...), vymahatelnosti práva a stále více se rozmáhající bezohlednost a agresivita (vydávaná často dokonce za něco pozitivního) mě deprimují a naplňují obavami, aby nakonec v podstatě nezlikvidovaly ta základní pozitiva svobodné společnosti. Není snad alarmující zjištění, že 80% našich občanů nepovažuje dnešní politiky za lepší a úctyhodnější než ty předlistopadové???

Překvapuje mě proto (ba dokonce šokuje a vážně znepokojuje), jak mnozí diskutující, kteří se většinou deklarují jako „pravicoví“, reagují v diskusi zuřivě a nenávistně, téměř ve stylu článků J.Kojzara v Rudém Právu neblahé paměti.

Tito lidé zcela pravidelně přicházejí s kádrováckými dotazy jestli jsem byl v předlistopadové době v KSČ a jak to mám s lustračním osvědčením, jak je možné, že jsem se dostal v 80. letech na studijní pobyt do USA (samozřejmě to muselo být tím, že jsem byl agentem StB). Vkládají mi do úst (resp. do hlavy), že snad chválím předlistopadové poměry, ba dokonce i stalinistické zločiny.

Docela živě si dovedu představit, jak by tito lidé ochotně a s potěšením likvidovali politické resp. názorové oponenty, kdyby se jim k tomu naskytla možnost – a to nejen opravdové extremisty, ale kohokoli s poněkud odlišným názorem.

Poučná byla diskuse pod mým nedávným článkem polemizujícím s názorem, že celé období 1948-1989 bylo v pravém slova smyslu „totalitní“ i pod předchozími články o lustračním zákonu či o bratrech Mašínech.

Některým diskutujícím (podobně jako p. Rychetskému) nestačilo, že jsem ten „post-totalitní“ normalizační režim označil za „špatný, ekonomicky neefektivní, utlačovatelský, stupidní“ – v rámci jakéhosi rituálního prokletí je podle nich třeba trvat na tom, že byl „totalitní“, a že v podstatě nebylo rozdílu mezi krvavými lety padesátými a relativně svobodnými šedesátými, ani mezi Stalinem, Husákem, Dubčekem či Gorbačovem (a ti se podle nich zase nijak podstatně nelišili od nacistů).

Dobře si pamatuji, jak někdy v 80. letech psal jakýsi komunistický ideolog o nebezpečí úchylky tzv. „objektivismu“, tedy snahy objektivně, nikoli třídně-ideologicky hodnotit situaci u nás a v západních zemích. Myslím, že i mnohým našim diskutujícím je vlastní tento přístup – „raději se mýlit se Stranou (přijatou ideologií, předsudkem) než mít pravdu proti ní“.

Myslím, že taková programová ztráta soudnosti je až hrozivá, protože prozrazuje jakýsi latentní fanatismus srovnatelný snad až s fanatismem gottwaldovských svazáků či čínských rudých gardistů...

www.img.cas.cz/mi/VaclavHorejsi



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.