Chci požádat o zamyšlení nad slovy z úvodníku Neviditelného psa z 23.6.2023 - Žák udavač a paní učitelka.
Důvodem mého apelu je zejména použití slova „udavač“ v kontextu dané problematiky. Pokusím se vysvětlit, co mě na tom zaráží. Naprosto rozumím, že v situaci, kdy jsou zprávy (i denní praxe) plné dětí vyzbrojených chytrými telefony, které pronásledují učitele a v nejhorších případech si natáčejí a sdílejí i vlastní útoky na autority nebo dokonce týrání pedagogických i nepedagogických pracovníků, je velmi snadné podlehnout černo-bílému chápání světa a šmahem označit všechny případy pedagogem neschváleného použití záznamových zařízení žáky za nemravné, podlé nebo přímo ohavné. Obávám se ale, že právě takové odfiltrování kontextu a jednostranné vnímání problému je ve výsledku mnohem horší. V některých případech totiž není problematickým článkem žák nebo rodič, ale právě učitel. Například v jednom městysu nedaleko od nás učitel přírodopisu vysvětlovat deseti- a jedenáctiletým žákyním, že použití jakékoliv antikoncepce je vražda a sex mohou mít až po svatbě (skutečné sdělení bylo mnohem delší a barvitější). Některé žákyně to skutečně hluboce zasáhlo a doma pak v slzách vysvětlovaly rodičům, že nechtějí mít sex, aby nebyly vražedkyněmi. V desetileté hlavičce může taková informace pronášená autoritou skutečně vyvolat neuvěřitelný chaos. Učitel vlastně řekl jen svůj názor, ale co žáci, kteří to řekli doma? Byli to udavači a udavačky? Prvotní reakcí školy byla nedůvěra ke slovů rodičů, kteří si přišli na učitele stěžovat. Byli udavači i rodiče? Trvalo dost dlouho, než si vedení školy uvědomilo, že svérázný výklad pana učitele (mimo problému s „vražedkyněmi“ měl problém například i s Darwinem) není úplně v pořádku a pana učitele zbavilo břímě výuky biologie. Zoufalí rodiče v době školní nedůvery přemýšleli i o nahrání pana učitele na telefon...a nejsem si jistý, jestli k tomu nakonec opravdu nedošlo a právě tohle nestálo za „prozřením“ pana ředitele. Alternativou bylo podání oznámení České školní inspekci (a bylo by to udavačství?), nebo, jak preferoval jeden z rodičů, fyzická konfrontace pana učitele na školních záchodcích. Nevím, jakou formu vyřešení sporu byste preferoval Vy, ale pro mě je brachiální násilí sice přitažlivou alternativou (konec konců podstatu přírodního výběru z našich genů odfiltrovat nelze), ale pod tíhou rozumu a alespoň drobné civilizovanosti bych si zcela jistě vybral právě to „udavačství“ a šel po linii učitel -> vedení školy -> Česká školní inspekce -> Ministerstvo školství a tělovýchovy. Stejně jako násilí by mi přišlo hloupé i mlčet s tím, že „učitelé měli, mají a budou mít vždycky pravdu“. Podobných příkladů by se dalo najít jistě mnohem víc - od podobně „nevinných“ poklesků pedagogů až po vyloženě trestné chování typu sexuálního zneužívání.V každém z těch případů žák tahá za kratší konec provazu, protože:

• ve vztahu dítě<->rodič musí existovat důvěra, jinak dítě doma neřekne raději nic (a bude to řešit s kamarády, nebo to v sobě tutlat, nebo třeba na sociální síti s kdo ví kým...s kdo ví jakým výsledkem), nebo rodič dítěti neuvěří (a dítě to bude řešit s kamarády...)
• dítě je závislé na odvaze a morální integritě rodiče - v dost případech se dozví, že „za našich mladých let...“ nebo „s tím se musíš smířit...“ a podobné rozumy, které dítěti sdělí, že problémy se neřeší nebo že silnějsí má vždycky pravdu nebo že se má příště raději zeptat kamarádů na sociální síti...
• ve vztahu škola->dítě/rodič musí existovat důvěra a morální integrita na straně školy, jinak je dost možné, že vedení školy bude považovat stížnosti dětí a rodičů za „běžnou šikanu“ nebo bude největší starostí „aby se nic neprovalilo“ apod.

Vlastnictví záznamového zařízení a jeho použití v případě, kdy si žák není jistý, zda chování pedagoga (dospělé osoby) není za hranou zdravého rozumu, stanov školy nebo přímo zákona) ten provaz v rukou žáka dost prodlužuje.
Čili, když se na to podívám s odstupem - ano, existují situace, kdy sdělení informace o tom, co se děje v hodinách, skutečně je žádoucí bez ohledu na to, zda to někomu náhodou nepřipadá jako udavačství...mimochodem, pane Neffe, z toho provazu, který drží v ruce žák si za „udavače“ můžete odstřihnout další pořádný kus, protože si jako rozumná lidská bytost jistě umíte představit, kam vede veřejné nálepkování...zejména u dětí (není to tak dlouho, co se nosily nálepky mániček nebo mizerných kádrových profilů).
V případě paní Bednářové je situace podobná jako u nejmenovaného pana učitele nejmenované ZŠ. Paní Bednářová sdělila svůj názor, který se některým žákům zdál být za hranou (rozumu, školního řádu, slušnosti, možná i zákona...kdo ví, co se adolescentům vylíhne v hlavě...taky jste jistě býval adolescent). Některým z těch žáků se jako přitežující okolnost možná zdála i přítomnost ukrajinské uprchlice, která musela poslouchat „zaručené informace“ o Sorrosově ČT1 a ukrajinských nacistech. Situace byla divná a rozhodnutí ji zachytit a konzultovat (podle míry důvěry s rodiči, kamarády, jiným učitelem,...) není nic špatného. Naopak by bylo mnohem horší, kdyby děti vzaly informace autority jako fakt a pro svůj další rozvoj počítaly s tím, že pravda je na aeronetu, nebo že vlastně ani žádná pravda neexistuje, všechno je relativní a o ničem nelze jednoznačně rozhodnout, nebo že je nejlepší se na nic neptat a svůj názor říkat nanejvýš do dobře zamčeného šuplíku... To je super generace připravená na akceptaci návratu jakékoliv diktatury, protože...no...ta demokracie je přeci taky relativní a důležité je hlavně si hledět svého. Je úplně jedno, co na hodině padlo, protože jde o princip - potenciálně závadná nebo nesrozumitelná situace by měla být vysvětlena. Už jen proto, že pokud dojde k podobné situaci v budoucnu, je možné čerpat ze zkušenosti, porozumnět aktérům...a ten telefon vůbec nevytahovat.
Ze svého osobního pohledu mohu říct, že souhlasím, že k soudu s paní Bednářovou za to, co řekla, vůbec nemuselo dojít. Úplně stačilo s ní rozvázat pracovní poměr a to zejména z důvodu chování neslučitelného s povoláním a posláním pedagogického pracovníka. Hloupost není trestná a Bohu díky za to, protože jinak bych v přeplněném nápravném zařízení seděl zaručeně i já. Oznámení chování paní Bednářové v hodině českého jazyka ze strany žáků se mi zdá, s ohledem na vše výše zmíněné, také v pořádku a žáci by měli dostat objektivní vysvětlení situace, aby se mohli poučit - ať už zaznamenání chování učitelky a dotaz na správnost jejího chování bylo nebo nebylo oprávněné. Píšu to s plným vědomím toho, že připravit někoho o místo za názor vypadá jako řešení z dob normalizace. Jenže, skutečně jsem přesvědčen, že onen vyhazov není za názor, ale za chování neslučitelné s danou pozicí. Například, i já byl na stejné barikádě jako paní Bednářová, jen úplně na druhé straně - 25.2.2022 jsem informoval ruskou pobočku naší nadnárodní firmy, že je Putin nový Hitler. Byl to můj názor, jen vyjádřený prostřednictvím firemních ICT prostředků a tedy neslučitelný s vykonávanou vedoucí pozicí v ICT oddělení. Velmi rychle jsem přišel o dobře placené místo a i když rusové Ukrajinu během tří následujících dnů nedobyli a vnímání mého prohřešku (oficiálně kybernetického útoku na ruskou pobočku) se od té doby značně posunulo, stále jsem přesvědčen, že bylo rozvázání pracovního poměru v pořádku, protože nebylo za názor (Putin je nový Hitler) ale za chování neslučitelné s tehdy zastávanou pozicí (nastavení hesla 24-2-2022*PutinIsNewHitler pro ruské uživatele mnou spravovaného informačního systému). Stejně tak je v pořádku, když paní Bednářová vypráví o Ukrajinském nacismu (ať už je nebo není skutečně erudovanou odbornicí na historii Ukrajiny), ale není v pořádku, když to hustí do dětí v hodině z titulu své pozice.
Žádám o zamyšlení se nad tím, zda je vhodné paušálně označit oznámení potenciálně škodlivého nebo zmatečného chování pedagogického pracovníka přímými svědky jako udavačství. Dále Vás žádám o přezkum rozhodnutí označit žáky (nebo jednotlivce) ve veřejném článku za udavače a to i s přihlédnutím k věku oznamovatele. A v poslední řadě Vás žádám, pokud dojdete k závěru, že Vaše zhodnocení žáků bylo neadekvátní situaci, ve které se rozhodli chování učitelky zaznamenat a zveřejnit, abyste se jim na stránkách Neviditelného psa jako slušný a morálně pevný člověk omluvil. V opačném případě Vás prosím o osvětlení pojmu „udavač“, protože se přiznám, že tedy vůbec netuším, co udavačstvím je a co jím není.