Vážení pánové,

děkuji za dopis, jímž reagujete na můj úvodník v Neviditelném psu ze dne 19. srpna 2020. Hned v úvodu v něm tvrdíte, že jsem na text Václava Klause nevložil odkaz. Přehlédli jste ho, odkaz v textu byl a dosud je. Silnými slovy o konsternaci a fabulaci odvádíte pozornost od hlavní myšlenky mého textu.

Opakovaně v něm odmítám srovnávání ukrajinského Majdanu se situací v Bělorusku, ostatně této myšlenky se držíte i vy ve svém dopise. Ukrajinskou krizi dlouhodobě pokládám za důsledek iluzivní politiky Evropské unie, která v jedné části ukrajinského politického spektra vyvolala nereálné naděje a vehnala ji do konfrontace. To jsem kriticky komentoval tenkrát a dělám to dodnes. Běloruská krize je důsledek nestoudného zfalšování voleb, kterým přetekla trpělivost významné části veřejnosti. Není to důsledek nějakých expanzivních choutek EU (jak tomu bylo v případě Ukrajiny). V tomto smyslu jsem psal, že o Bělorusko nemá nikdo zájem – usuzujete, že považuji veřejnost za hlupáky. To je opravdu zbytečně silácké překroucení teze, která je jednoznačná: Na členství Běloruska v EU opravdu není reálný zájem, o NATO nemluvě.

Mlčení Miloše Zemana bylo předmětem oprávněné kritiky a to platilo i v úterý, kdy jsem svůj článek psal. V poledne se přidal ke společné deklaraci prezidentů V4, což jsem do článku zaznamenal a komentoval s uspokojením.

Institut Václava Klause je významná prestižní instituce a její stanovisko má vždycky velkou váhu. Přál bych si, aby ovlivňoval politickou scénu víc, než tomu je. Proto ten zájem o vyjádření k běloruské krizi – a proto to zklamání, když z něho vyplynula jakási ne-podpora a vykonstruované varování před reprízou jakéhosi Majdanu – to ostatně obsahuje i váš dopis. Těžko mohu toto stanovisko nezařadit do souvislosti s jinými projevy vztahů k Rusku a Putinovu režimu. Zeman je proruský otevřeně, mnohdy za hranicí grotesknosti. Václav Klaus je v tomto ohledu sofistikovanější, protože, jak jsem napsal, je chytřejší. Vyznění je stejné a věřte, že mě to upřímně mrzí, právě proto, že se většinou s vašimi postoji ztotožňuji. 

Úvahy o tom, co mě zajímá a nezajímá a že něco konstruuji, abych měl příležitost Václava Klause urazit, jsou hodné amatérských diskusí pod komentáři na zpravodajských webech, avšak nejsou důstojné představitelů takové instituce, jako je IVK. Ano, to je smutné.