Strana zelených se snaží voliče přesvědčit, že nebude v žádném případě spolupracovat s komunisty a nechce se ani podílet na vládě touto stranou podporované. Neměl jsem důvod zeleným v této otázce nevěřit, než jsem si přečetl zmíněný Pávkův článek. Při čtení jsem měl chvílemi pocit, že autor není jen členem Strany zelených, ale i skrytým členem Komunistického svazu mládeže. Za použitou rétoriku by se nemuseli stydět ani soudruzi na předlistopadových sjezdech KSČ, kde se to jen hemžilo útoky na hnusné ziskuchtivé kapitalisty, kteří bezohledně vysávají nebohé pracující. Soudruhům by nad jejich pokračovatelem i slza ukápla. Pávek útočí na společnost ČEZ, která "české spotřebitele okrádá na cenách za energii" a poukazuje na "ziskuchtivost všech, kteří na ziscích participují". Neznám podnikatele, jehož cílem by nebyla maximalizace zisku. Petr Pávek si zřejmě nevšiml, že doba, kdy hlavním cílem našich podniků bylo naplňování závěrů sjezdů KSČ, je nenávratně pryč. Pokud jsem takové názory slýchával od pánů Beránka a Patočky, nepřekvapovalo mě to, ale Martin Bursík se snaží voliče přesvědčit, že se jeho strana změnila.

Ve Straně zelených se stalo módou kritizovat společnost ČEZ. Zelení ale zapomínají, že koncovým zákazníkům prodávají elektřinu i další firmy. Cena elektřiny se netvoří s cílem okrádat zákazníka, ale na dnes už plně liberalizovaném trhu. Nikdo nenutí distribuční firmy nakupovat elektřinu od společnosti ČEZ. Pokud se naskytne příležitost uzavřít kontrakt za lepší cenu, jistě ji obchodníci využijí. Fakt, že většina elektřiny prodávané českým zákazníkům pochází z elektráren ČEZ, svědčí o tom, že její cena je pro obchodníky nejlepší. Pokud Petr Pávek tvrdí, že se ceny elektřiny zvyšují "bez jakéhokoliv opodstatněného důvodu", potvrzuje jen moje konstatování, že zelení nemají odborníky na energetiku. Poptávka po elektřině stále roste, v blízké budoucnosti se nevyhneme nutnosti výstavby nových zdrojů. Souhlasím, že je třeba se zaměřit i na úspory, ale představa, že nás spasí, je naivní iluzí. Situace v Evropě svědčí o tom, že současné ceny elektřiny nejsou dostatečně motivující k výstavbě nových elektráren. Sečteno a podtrženo - ceny elektřiny i nadále nevyhnutelně porostou, bez ohledu na "ziskuchtivost" kohokoliv. Taková prostě je a bude ekonomická realita.

V jednom mě však Petr Pávek potěšil. Jsem rád, že se shodneme na tom, že naše energetika musí být konkurenceschopná. Ovšem například zákon 180/2005 o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, jehož štědrosti v kombinaci s podporou Státního fondu životního prostředí Pávek obratně využívá, je učebnicovou ukázkou, jak deformovat trh a narušovat konkurenceschopnost. Dalším hřebíčkem do rakve konkurenceschopnosti české energetiky by pak mohla být ekologická daňová reforma, kterou se zelení s oblibou zaklínají.

Autor je členem výboru České nukleární společnosti