Dne 11. 5. 2017 jsem se v úvodníku Neviditelného psa dočetl, že středční demonstrace na Václavském náměstí byla mdlá. Jak si pana Neffa vážím, mrzí mne takové vyjádření od člověka, který tam dle všeho ani nebyl.

Nejsem zrovna typ člověka, který demonstruje při první příležitosti, ale sem tam se z gauče zvednout nechám. Od dob Sametové revoluce jsem byl 17. listopadu 1999 na „Děkujeme odejděte“ a v prosinci 2000 před Českou televizí. Obě tyto akce by se daly označit za vlažné. Ne tak ta středeční.

Demonstrace „Proč? Proto!“ měla všechny atributy, které by od takto spontánní akce člověk čekal. Plamenné projevy řečníků, z nichž mnohé byly kostrbaté a nepřipravené, jiné až příliš heslovité, sledovaly jeden společný cíl - odstoupení pánů Babiše a Zemana. Účastníci projevy sledovali a aktivně reagovali na prohlášení a výzvy. Tohle nebyl shluk čumilů, tohle bylo shromáždění lidí, kterým došla trpělivost a přišli s rozhodnutím něco změnit.

Kromě výše zmíněného zaujala demonstrace i svojí početností. Mně osobně připadá odhad 20-30 tisíc lidí trochu nadsazený, ale rozhodně tam bylo hodně přes 10 tisíc demonstrantů (kvalifikovaný odhad ČRo 8300 osob – pozn. red.) a připočteme-li další z Brna, Plzně, Českých Budějovic či Liberce, jednalo se o masu, kterou už nelze jen tak přehlédnout.

Je pochopitelné, že nálada demonstrace nemohla být srovnatelná s těmi ze Sametové revoluce, a to i když se cinkalo klíči a zpívala hymna. Přesto byla uprostřed davu cítit sounáležitost, jakou jsem od roku 1989 necítil.

V různých článcích můžeme číst konstatování, že osobnosti a praktiky Babiše se Zemanem jsou dlouhodobě známy, a nikdo tak nemůže být překvapen. To je nepochybně pravda, ale jen v případě lidí, kteří mají o věc zájem. Pak je zde masa voličů, kteří až dosud strkali hlavu do písku a věřili mlžícím vysvětlením obou pánů a lidí okolo nich. Středeční demonstrace může pomoci otevřít oči některým z nich a třeba ještě změnit zdánlivě nezvratitelné. Další demonstrace se chystá na příští středu opět na Václavák. Třeba se tam uvidíme.