Debata odstranění fotek žen z knihovny Akademie věd je vskutku povznášející. Argumenty obou stran jsou vynikající směsicí skrytého pokrytectví a sociálního inženýrství v té nejesenciálnější podobě. Dovolím si podotknout, že smutné je, že debatu vyvolaly snímky spíše průměrné umělecké úrovně. Zobrazení ženské krásy na této úrovni si takovou pozornost nezaslouží.

Zaujal mne však argument, že nechápeme ty, kteří si myslí, že feministické bojůvky jsou v mnoha případech sdružení hysterických žen, jak úžasný je světový vývoj a jak všechno špatné bude brzy překonáno, odvrženo a nahrazeno novým a krásnějším. Možná že tato úvaha platí v technice, ale už třeba ne rozhodně v právu - a právo je to, o co jde. Právo totiž zobrazuje lidské vztahy takové, jaké skutečně jsou, v dlouhodobém horizontu dává odpověď na to, jaká by měla být společnost. V krátkodobém horizontu ukazuje, kolik hloupých nápadů je společnost schopná vytvořit sama pro sebe za účelem lepšího uspořádání našich vlastních životů. Ti, kdo se honosí myšlenkou, že je naprosto skvělé, až budeme mít 50% podíl žen při řízení všeho, by si měli položit otázku, jestli to tak ženy chtějí a jestli náhodou není z hlediska přežití lidstva rozhodující poslání ženy mateřství a rozhodující poslání muže ochrana ženy a dítěte.

Žijeme ve společnosti, kde se opětovně stává ve veřejném prostoru nepřístupné říkat A, i když se všichni chovají doma podle B. Tváříme se, jak je vše úžasné, zkrácené pracovní úvazky a školky, ale chceme, aby naše dítě mělo co největší něhu a péči rodičů. Ženy touží být dobývány a muži dobývat a dvořit se, každý touží být milován, ale nějaký chytrák nám říká, že nesmíme říct ženě, že je hezká, ona se vlastně nesmí chtít líbit a už vůbec popíráme všechny vzorce sexuálního chování, kterými nás vybavila příroda.

Vrchol podobného cynického populismu lze spatřit ve zkratce, kterou údajně glosoval kanadský premiér, proč má ve vládě 50 % žen. Odvětil: „Protože je rok 2015.“.Ano, to je zdůvodnění jako víno. Ve vládě nemám ženy, protože bych je tam chtěl, ve vládě nejsou, protože mají nějaké schopnosti, ve vládě jsou, protože to společenská norma předepisuje a je mi houby po tom, kdo o co stojí a jakých jsou kvalit. Připomíná mi to stejné pokusy nedávné moderní doby, boje o ženy traktoristky, které rozorají meze a my jim to všichni umožníme.

Ano, stávající společnost, jaká aktuálně je, vyžaduje nastavení vzorců chování a modelů spolupráce mužů, žen a děti směřujícímu k vyšší kooperaci a různým modelovým vztahům. Ženy v armádě, ženy v policii, muži jako chůva. Cokoliv, ale dobrovolně. Ponaučení z této kauzy plyne, že míra terorismu menšiny většinou přesahuje už míru, kdy začíná ohrožovat fungování společnosti, a když se vrátím na začátek, dokazuje, že „nové a krásné“ bývá často ve společenských vztazích a v dlouhodobém horizontu horší a bude dobře se vrátit k tomu „starému a špatnému“.

Autor je advokát