Podzim máme podle kalendáře už týden, jenže léto se drží zuby nehty a podle předpovědi nám ještě vydrží, byť v podobě léta babího. Má to mnoho důsledků, mimo jiné i ten, že na zahrádce nenastal zimní klid. Práce pokračují, pořád je třeba něco zastřihávat a okopávat a plet.

U nás jsme na to dva. Spravedlivě řečeno, větší část práce odvede moje žena. Není to dáno jenom tím, že je pracovitější než já. Záleží na úhlu pohledu: na jednu stranu ona má větší všímavost pro detail, na druhou stranu je můj pohled jaksi velkorysejší a na malichernostech neulplývá. Rozhodně to ale není tak, že by se jenom ona dřela a já se jenom flákám.

Onehdy jsme se ale shodli ve stejném názoru na pojem „bezúdržbová zahrada‟. To je ideál mnoha lidí. Chtějí mít domek nebo chalupu nebo chatu a s přilehlou bezúdržbovou zahradu. Ano, chci mít zahrádku, zahrádka je hezká na pokoukání, ale nechci být její otrok a odmítám se na ní dřít.

Myslím, že u žádného aktuálního majitele zahrady nenajdete návod na bezúdržbovost. Samozřejmě, nabíledni je jedno řešení – prostě se na zahradu vykašlat a nechat ji žít svým životem. Funguje to, ale jenom krátkou dobu, než se promění v džungli. Před lety jsem navštěvoval jednoho zahradníka, specialistu na skalničky, tenkrát jsem se zabýval alpínkami. Měl doslova úchvatné alpínum na ploše desítek metrů. Umřel a zdědila zahradu dcera. Navštívil jsem ji asi po roce. Když to jen trochu přeženu, nemohl jsem ji uprostřed kopřiv najít.

Znám minimalistické zahrady. Je to v podstatě oplocený trávník. Ten se musí čas od času posekat a je na volbě každého minimalisty, jak nastaví rytmus, jednou týdně, jednou měsíčně…. objektivní měřítko je tempo růstu kopřiv. V prodeji jsou automaty na sekání, něco jako robotický vysavač, jenomže to jezdí po cik cak trávníku a seče ho. Vzniká takzvaná zelená poušť: kdyby to byl nazeleno natřený beton, bylo by to více méně totéž. Ano, pak by to byla bezúdržbová zahrada.

Nejsou žádné bezúdržbové zahrady, je to mýtus, něco jako cirkulární ekonomika nebo obnovitelný energetický zdroj. Zahrada je vždycky práce, je to uzurpovaný kus přírody a tím, že na zahradě pracujeme, odvádíme přírodě daň za uzurpování. Je to prostě vlastnost zahrady. Útěchou nám může být jediné. Když totiž přijde někdo z města a provolává nad zahradou nadšení a kape z něho závist, můžete bědovat: ale té dřiny co to dá! Kvůli práci si zahradu ani neužiju!

Už aby byl pořádný podzim, shrabu listí a pak bude zimní klid. Jen ten podzim ne a ne přijít.

Psáno pro ČRo Plus