O pětatřicet korun mají vyrůst poplatky za televizi a rádio. Je kolem toho poprask, podivuhodný už proto, že suma pětatřiceti korun je nižší, než kolik průměrně zaplatíme za jedno pivo v hospodě. Aktuálně se v zemi strhl doslova finanční rej. Kdybych měl parafrázovat citát ze Švejka, miliardy létají sem a tam, jako by to bylo říkadlo od Pavly Moudré. Ve Švejkovi se ovšem mluví o hajzlech, ne o miliardách, ale s ohledem na situaci, ono je to vlastně jedno.

Takže pětatřicet korun je ostře nasvíceno v popředí veřejného jeviště. Zdá se, že třicítka má v sobě jakýsi magický náboj. Těžko se ubránit připomínce Jidášových třiceti stříbrných, za něž zradil Krista. Zůstaneme ale jen u číslic, finanční mohutnost je zásadně odlišná. Podle soudobých výpočtů obdržel Jidáš sumu rovnou dnešním patnácti tisícům eur. Jsme tedy v úplně jiné dimenzi než v jaké je navýšení poplatku za vysílanou veřejnou službu.

Ve stejném patře ale leží jiná třicítka. V roce 2008 zavedla vláda ODS, lidovců a Zelených třicetikorunový takzvaný poplatek regulační poplatek. Pivo stálo tehdy kolem pětadvaceti korun, takže poplatek jaksi bolel víc než jak štípne zamýšlené zvýšení poplatků za rozhlas a televizi. Přesto nastalo takzvané oranžové tsunami a sociální demokracie vyhrála všechny myslitelné i nemyslitelné volby. S velkou slávou pak regulační poplatky zrušila a čekárny lékařů se opět zaplnily. Byla to doba velké slávy strany oranžových a ODS ztratila vedoucí pozici takzvané pravice, pokud se u nás dá o pravici mluvit. Jidášova třicítka zafungovala.

Bude se to opakovat? Teď už to není prostá třicítka, je to pětatřicítka. Navýšení připoutalo pozornost k poplatkům za koukání a poslouchání. Lidé se dosud odevzdávali jako součást dalších otravných plateb a poplatků, souhrnně označovaných za daň z dejchání. S nadšením se ho ujal Andrej Babiš, konečně může použít něco konkrétního kromě pojmů jako neschopnost a kartel. Když posledně našel konkrétní téma, pohořel – lidé nespolkli jeho nápad, že by Ukrajina měla kapitulovat a my neměli plnit spojenecké závazky. Možná to byla myšlenka moc složitá. Ale pětatřicet korun navíc, to je něco, co si dovede představit každý, napěněný půllitr, to je přece něco, co se nemusí vysvětlovat.

Samozřejmě že to není tak, že jde jenom o výdaj v ceně jednoho piva navíc. Vláda má proti sobě i lidi schopné promlouvat souvislými větami. Budou mluvit o závislosti a nezávislosti veřejnoprávních médií. Nicméně poplatek, to bude ten obušek, hlavní zbraň zápasu.

Obušek je z pytle venku a zůstane venku, i kdyby Fialův tým dle svého zvyku couvl. Napadá mě, že by se do pytle vrátil jen jediným kouzlem: že by se v médiích zrušilo zpravodajství a hlavně komentáře a, vrátila se ČT3 a hrála by se víc dechovka a Goťák. To by si lidi možná i rádi připlatili.