Úterý 5. listopadu 2024, svátek má Miriam
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

OSOBNOST: Slovenský Čechoslovák

Milan Rastislav Štefánik a vznik ČSR

Posmrtné osudy Otců zakladatelů moderní státnosti Čechů a Slováků jsou si podobné: vysloveně přestali být sami sebou. Stali se váženými, nebo nenáviděnými symboly. Málo kriticky zkoumanými, a proto snadno zneužitelnými.

Nejzranitelnější je po stránce výkladu pravděpodobně Milan Rastislav Štefánik. Byl mužem rozporů, snoubila se v něm exaktní věda i vášně. Milan Rastislav ŠtefánikDvojdomostí povahy, zpoloviny i slovenským původem, byl do jisté míry podobný Tomáši Masarykovi, jenž pocházel ze Slovácka. Byl synem protestantského kněze, s nímž se ale během pražských studií – po přestupu na astronomii – rozešel. Snad také proto již tehdy přilnul k podstatně staršímu odpadlíkovi od katolictví bezmála synovskou láskou. Jejich válečné setkání ovlivnilo následně vývoj nejméně v celé střední Evropě. Výsledkem konjunkce planet profesora sociologie Masaryka a nadšeného hvězdáře Štefánika se stala Československá republika.

Velice konfliktní TGM, známý kritik titanismu, přehnané a bezbožné sebedůvěry člověka, se do ní z exilu vrátil takřka v pozici vyšší bytosti. Ústava zdůrazňovala jeho výlučnost, neboť neměl omezení počtu volebních období a za života si jej nikdo nedovolil kritizovat. Když přece, tak prostřednictvím blízkých spolupracovníků. Zejména skrze jeho nástupce v úřadu, třetího protirakouského „triumvira“, Eduarda Beneše.

Náhody neexistují, trojhvězdí nejslavnějších bořitelů „žaláře národů“ se poprvé potkalo na jedné akademické půdě, v rámci Karlovy univerzity. Poté, co zde čtyřiadvacetiletý Štefánik získává doktorát, odjíždí do Francie. Po těžkých začátcích navštěvuje v službách „galského kohouta“ mnoho zemí, aby se věnoval astronomickým, ale i dalším úkolům. Mámivě naň svítí slunce Tichomoří, takže na Tahiti s nadšením zakládá observatoř a plánuje tu zůstat trvale. Do začátku 1. světové války získává francouzské občanství a pocty. Přes nesporné vědecké a společenské zisky však daleko nejvýznamnější životní etapa takříkajíc „komety“ z malé obce Košariská teprve nadchází…

Proti Rakousku-Uhersku bojuje Štefánik od roku 1915. Přes chatrné zdraví je naturalizovaný Francouz bez obtíží vycvičen pilotem, načež operuje na balkánské frontě. Záhy se potkává s tehdy ještě velmi málo známými emigranty Masarykem a Benešem. Díky svým stykům v nejvyšší společnosti může oběma budoucím prezidentům vydatně prospět. Otevírá cestu do cizincům hermeticky uzavřených salónů a pracoven. Současně sám rychle stoupá po žebříčku hodností, který završuje generálskými epoletami. Spoluzakládá Československou národní radu v Paříži, jakousi prozatímní vládu budoucí republiky. Ve Francii, Itálii i jinde usilovně domlouvá zřízení zahraničních jednotek neexistujícího Československa. Postupuje horečně a přepíná síly. Jeho zdraví jej postupně čím dál tím více zrazuje. Má však vznešený cíl, v jehož prospěch, jak říkal: „věří, miluje, pracuje“.

Zvláštní kapitolou vysilujícího zápasu, na jehož konci nastalo zrození demokratického republikánského státu a smrt přesvědčením konstitučního monarchisty Štefánika, tvoří sibiřská anabáze československých legií. Asi 50 000 k boji odhodlaných vojáků uspělo u Zborova, jenže po dvou ruských revolucích roku 1917 tento korpus uvízl v hluboce změněné zemi. Hrozivé zmatky přiměly silné dobrovolecké jednotky, aby se pohybovaly tzv. „vlastním pořádkem“. Náročnou kontrolou Transsibiřské magistrály učinily v očích mezinárodního společenství z Tomáše Garriguea Masaryka „pána Sibiře“. A tak zlomily poslední pochybnosti o legitimitě československé zahraniční reprezentace.

Francouzský generál, současně ministr války ČSR Milan Rastislav Štefánik nejprve osobně usiloval o udržení hroutící se morálky našeho největšího kontingentu. Později zorganizoval odsun přeživších legionářů do nově vyhlášené vlasti. Do té se sám, nejspíše už velmi vážně nemocen, vrací s pocitem zneuznání 4. května 1919. Odmítá cestovat vlakem, volí obecně málo spolehlivý typ italského letounu. Krátce před přistáním se stroj za dodnes poněkud nevyjasněných podmínek řítí k zemi, za což zaplatí VIP pasažér spolu s celou apeninskou posádkou životem.

Skon mladého hrdiny působí stylem antické báje, kdy Ikaros hyne pádem z nebes, takže tragická smrt podnes rozněcuje obraznost. Zánik v troskách letounu, s nímž měl shůry dosednout na půdě svobodné vlasti, nedaleko Bratislavy, jakoby si přímo říkal o interpretace. – Vedle střízlivějších teorií o veliké poruchovosti užitého aeroplánu, případně o bezvědomí či sebevraždě duševně nestabilního, romantizujícího generála, existují skutečně neuvěřitelné konstrukce. Kupříkladu někteří slovenští národovci, zatížení tragikomickým komplexem ublíženosti, oživují, ba rozvíjejí scestné teorie spiknutí. Mělo prý jít o sestřelení nadějného státníka na pokyn Masaryka či Beneše, s nímž měl Milan Rastislav Štefánik prokazatelné spory. Vyskytly se temné mýty o přežití vzácného pasažéra včasným skokem z paluby dvojplošníku, což údajně přimělo přítomného českého důstojníka k doražení kulkou do hlavy.

Ač na tom je dost, daleko horšími se jeví dezinterpretace astronomových čistě politických náhledů. Nejotřesnější příklady demagogie vyřčené nad jeho památkou stvořili luďáci a komunisté. První změnili syna protestantského pastora a přesvědčeného čechoslovakistu v bezmála katolíka a slovenského autonomistu. Pochybní historiografové druhé skupiny učinili z triády Masaryka, Beneše a Štefánika zaprodance západního imperialismu.

Ale zdůrazněme ještě jednu nežádoucí „interpretaci“ velikého Čechoslováka: zapomnění. Za minulého režimu převažovala ambice hodně zploštit historickou úlohu Štefánika a spol. Když ale minulý rok u nás probíhalo „osudově-osmičkové“ šílenství, na Slováky nesmírně uctívaného Milana Rastislava nikdo ani nevzdechnul. V obou zemích byla nadto paradoxně zcela opuštěna idea čechoslovakismu, Štefánikova pevná vize a zásluha. Když potom patříme na jeho nadživotní sochy, obrazy, jemu zasvěcenou horskou chatu, ulice, náměstí, vojenskou vysokou školu či dokonce květinu, rezonuje v nich skutečně on sám. Památnou větou „Jaká tragédie a jaká komedie je ten život.“

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Aston Ondřej Neff
5. 11. 2024

Třeba se jednou bude psát o veverce Buráčkovi, že rozhodla volby 2024, jisté to není.

Tomáš Prouza
5. 11. 2024

Ani jeden z kandidátů na prezidenta Spojených států nezmiňuje Evropu jako prioritu zahraniční...

Ivo Fencl
5. 11. 2024

Byl to Alfred Hitchcock, kdo nejvýrazněji proslavil postřeh, že tlustí takřka vždycky bývají...

Vratislav Hlubuček
5. 11. 2024

Dnes by řadě afrických zemí bylo lépe, kdyby zůstaly koloniemi.

přečetl Panikář
5. 11. 2024

Demokraté ve špatný čas a špatným způsobem vybrali špatnou kandidátku.

Aston Ondřej Neff
2. 11. 2024

Vláda Petra Fialy pracuje na sebezničení s pozoruhodným úsilím.

Aston Ondřej Neff
4. 11. 2024

Nevěřte blábolům, že by soukromníci zachovali aktuální rozsah poskytovaný ČT a ČRo.

Aston Ondřej Neff
5. 11. 2024

Třeba se jednou bude psát o veverce Buráčkovi, že rozhodla volby 2024, jisté to není.

Marian Kechlibar
4. 11. 2024

Základním problémem merkelovské éry byla líbivá politika ve stylu „uspávače hadů“.

Benjamin Kuras
2. 11. 2024

Nejnovějším takovým přírůstkem fackování občana je dopravní podnik města Prahy.

Ondřej Horák
5. 11. 2024

Románový debut Ondřeje Šance je složen z toho, co důvěrně známe z klasických knih. Ne nadarmo se v...

gor Monika Gordíková
2. 11. 2024

Hasiči definitivně zlikvidovali požár na skládce Celio u Litvínova, kde v sobotu odpoledne začaly...

kop Josef Kopecký
5. 11. 2024

Evropa potřebuje silné Spojené státy americké a USA potřebují silného lídra, to je to, proč...

Martin Zvěřina
5. 11. 2024

Již od jara je jasné, že zdravotní pojišťovny nechtějí platit porodnice, ve kterých se nerodí....

ČTK, dtt Ditta Stein
5. 11. 2024

Ukrajinská vojska se poprvé střetla v boji se severokorejskými vojáky, nasazenými na straně Ruska,...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz