V zápisu obecní kroniky v Metylovicích, týkajícím se roku 1991, je mimo jiné uveden i tento text:
V březnu tohoto roku se v metylovské farnosti udála významná změna. Duchovní služby se ujal P. Antonín Bernáček, který se vrátil do vlasti po více než čtyřiceti letech prožitých v cizině. Narodil se 22. 5. 1914 ve Frýdku. Studoval ve Francii, kde ho zastihla válka. V Agde vstoupil do tvořící se československé zahraniční armády. Po kapitulaci Francie se po mnoha dobrodružstvích dostal přes Španělsko a Portugalsko do Anglie.
Po návratu do vlasti dostudoval v Olomouci bohosloví a v roce 1947 byl vysvěcen. Jelikož byl po komunistickém převratě několikrát předvolán k výslechu, rozhodl se ilegálně opustit Československo.
Působil mezi krajany v Kanadě, v USA, ve Francii, v Německu a ve Švýcarsku. Po listopadových událostech se rozhodl vrátit se do vlasti a přiložil ruku k dílu. A tak naše fara opět ožila. Dlouhá desetiletí byla neobydlená. Poslední metylovský farář zemřel v roce 1956 a od té doby spravovali naši farnost kněží z Palkovic. Výjimkou byla léta 1969-72, kdy zde působil P. Zdislav Škrabal. Ten však po třech letech působení ztratil státní souhlas a musel odejít.
Nadšení farníci během krátké doby upravili a vymalovali faru. Kostel zdálky svítí novým nátěrem, který provedli horolezci z Příbora. Byla ustavena farní rada, v jejímž čele stojí pan Josef Šigut. Zajišťuje opravy fary i kostela, pomáhá při práci s dětmi a mládeží a také v sociální oblasti. Na podzim zorganizoval setkání důchodců v restauraci Obecník. Sál byl nabitý, lidé si s chutí zazpívali a navzájem se pobavili.

Kdo byl Antonín Bernáček? Jeho snem bylo stát se misionářem. Proto studoval teologii v Paříži. Když v průběhu druhé světové války zaútočili Němci na Francii, přihlásil se dobrovolně do československé jednotky, která se formovala ve městě Agde u Montpellier. Zúčastnil se bojů na řece Marně, avšak po porážce Francie byl internován v pracovním táboře. O Vánocích roku 1942 se mu podařilo uprchnout přes Španělsko (kde byl také půl roku vězněn) do Anglie. Zde byl později jmenován československým spojovacím důstojníkem mezi československou a americkou armádou.

Podílel se aktivně na vylodění Spojenců v Normandii a s americkými jednotkami prošel Francii a bojoval v Porúří. Již v březnu 1945 zřídil pro totálně nasazené československé dělníky dva tábory a organizoval jejich návraty domů. V červnu 1945 se vrátil jako kapitán československé armády do vlasti. Na podzim 1945 vstoupil do kněžského semináře v Olomouci a 1. března 1947 byl vysvěcen na kněze. Primiční mši svatou sloužil v místě svého rodiště, ve frýdeckém poutním chrámu Panny Marie.

Komunistický únorový puč v roce 1948 ho zastihl jako faráře v Uhelné u Javorníka ve Slezsku. Krátce nato byl několikrát vyslýchán, zejména proto, že se veřejně vyjádřil proti zákazu vydávání katolického tisku. Při výsleších na služebně StB v Jeseníku pochopil, že mu hrozí vězení. A tak znovu (tentokrát ilegálně) opouští vlast, o jejíž svobodu se tolik zasloužil, a odchází do ciziny.

S pomocí katolického faráře Jilečka ve Vimperku překročil 28. dubna 1948 hranice do Bavorska. Doprovázel ho synovec později zavražděné Milady Horákové (1901-1950). Netušil, že to bude na dlouhých čtyřicet let. Zapojil se do práce církevních organizací mezi krajany v Evropě i v zámoří.

V Českých listech vydávaných v kanadském Torontu píše například Jan Buben:

Česká farnost sv. Václava v Torontu vznikala koncem čtyřicátých let 20. století, po příchodu většího počtu uprchlíků z Československa. Slovenští krajané měli v Torontu svou farnost s kostelem sv. Cyrila a Metoděje již před druhou světovou válkou. Popud k založení farnosti dal český misionář František Dostál, který na sloužení bohoslužeb dojížděl do Toronta z Chathamu. Na přání skupiny českých katolíků požádal o vyslání českého kněze z uprchlických táborů v Německu. Jeho žádosti bylo vyhověno, přijel P. Antonín Bernáček, za něhož se farnost v roce 1951 řádně ustavila.

A tak se nakonec kněz Antonín Bernáček dočkal. V roce 1990 se vrací do své vlasti na přímé pozvání kardinála Františka Tomáška (1899-1992) tehdy již arcibiskupa pražského a primase českého. Znali se dobře. Hned po osvobození v roce 1945 byl František Tomášek dva roky Bernáčkovým profesorem katechetiky a pastrorálky na olomoucké bohoslovecké fakultě. Avšak byli ve spojení i v době Bernáčkovy emigrace. P. Bernáček se v roce 1985 například opovážil přijet do tehdejšího Československa, však byl švýcarským občanem. Ovšem na hranicích byl zadržen, sledován, později ho znovu zadrželi u jeho příbuzných v Kunčicích pod Ondřejníkem s tím, že se musí hlásit na ministerstvu vnitra v Praze, kam ho také příslušníci tajné služby doprovodili. Nakonec ho museli pustit a on využil svého pobytu v Praze, aby navštívil kardinála Tomáška.

V roce 1990, v době Bernáčkova návratu všichni chtěli, aby zůstal v Praze. Avšak bylo velice obtížné pro něj sehnat slušné bydlení, takže ho olomoucký arcibiskup a metropolita moravský František Vaňák (1916-1991) jmenoval v dubnu 1991 farářem v Metylovicích, v Bernáčkově rodném kraji. V říjnu 1991 byl P. Antonín Bernáček, ministerstvem národní obrany v uznání zásluh za svobodné Československo povýšen do hodnosti plukovníka ve výslužbě.

V Metylovicích udělal jako farář obrovský kus práce. Obnovil duchovní život farnosti, získal většinu dětí do vyučování náboženství a oslovil většinu občanů. Počátkem července 1994, kdy se konal v Praze konečně regulérní XII. všesokolský slet, sešlo se na Strahově 23 000 cvičenců a z toho bylo i 1 800 zahraničních Sokolů. Mezi hosty sletu byl i kanadský starosta Sokola Jan Valdauf a jeho paní Vlasta Valdaufová, rozená Tichopádová, jinak náčelnice Sokola v Kanadě. A ti také přijeli P. Bernáčka navštívit v jeho farnosti v Metylovicích. Z čehož lze vyvodit, jak velice byl tento muž v našem exilu vážen (a to nejen v Kanadě).

A ve svobodné vlasti také nemlčí.V roce 1993 vydává svou první knihu vzpomínek na druhý odboj v letech 1938-1945 a o tři roky později v roce 1996 vydává knihu „Z Čech až na kraj světa“, v níž popisuje skromně svůj život a ideály, za které bojoval nejen on, ale i tisíce českých vlastenců, jimž bylo krutým způsobem znemožněno, aby se dál podíleli na rozvoji svobodného světa, pro který nasazovali své životy.

V roce 1990 předal starosta francouzského města Agde P. Antonínu Bernáčkovi diplom, jímž je jmenován čestným občanem města. Francouzi nezapomínají. Za svoji činnost ve francouzské armádě v letech 1939-1940 obdržel P. Bernáček již předtím francouzský Válečný kříž 1939-1945 za zásluhy o osvobození Francie.

Život našeho krajana P. Antonína Bernáčka je příkladem toho, že lidé, kteří mají zájem o uplatnění svobody, demokracie a pravdy, mohou být různého zaměření, různého povolání, avšak pouze jednoho poslání. A konkrétně v tomto případě: kněží, kteří si zaslouží naši nezměrnou úctu za své postoje v minulosti a konec konců i dnes, jsou základním rysem církve, nebo chcete-li církví, dneška. Lidé se špatným svědomím nebo s mizerným vzděláním vidí za slovem církev ihned církevní restituce. Je dobré si v těchto případech připomínat takové osobnosti, jakou nesporně byl i kněz Antonín Bernášek.

Ke konci svého života ještě pracoval ve farnosti Chlebovice a 5. července 1998, pár měsíců po dovršení 84 let, odešel z tohoto světa. Jeho sen o misii se vlastně splnil. Měla pouze poněkud jiný průběh než misie, o kterých snil. Místa, v nichž se pohyboval, včetně jeho rodné země, stále dobré misionáře potřebují. Jakkoli si to někdy (bohužel) nechceme přiznat.

Text je z připravované publikace „O lidech v Beskydech a o pozoruhodných památkách a přírodních zajímavostech II“, která vyjde v listopadu 2016 péčí Okrašlovacího spolku Rozhledna v Čeladné. Díl I. vyšel v listopadu 2015 a je stále ještě zájemcům k dispozici.