Nemyslím si, že největší chybou pana prezidenta Václava Klause je záměna švýcarského státního občanství Karla Schwarzenberga za občanství rakouské. Pan prezident se zkrátka o osoby, které nevzbuzují jeho sympatie, příliš nezajímá. Ale měl by. Výrok prezidenta v tak závažné věci by samozřejmě neměl být v rozporu se skutečností.

Český (zdůrazňuji český) šlechtický rod Schwarzenbergů je, ať chceme či nechceme, významnou součástí českých dějin a Karel Schwarzenberg má, na rozdíl od jiných person, které nastoupily do vrcholových státních funkcí v Česku, i české občanství. Takže mimo jiné. Předkové tohoto rodu pocházeli z původně německého rodu pánů ze Seinsheimu z Dolních Frank. Panství Schwarzenberg na počátku 15. století zakoupili a dalšími koupěmi, sňatky a děděním se postupně stali rozsahem svého rodového majetku i rozsahem svého vlivu v Čechách přirozenými nástupci Rožmberků. Od té doby (a není to z historického hlediska doba krátká) patří mezi českou šlechtu.

Vztah příslušníků tohoto rodu k české věci a českému národu lze velmi dobře dokumentovat i na výroku Karla Josefa Adama, knížete ze Schwarzenbergu, který po neúspěšných jednáních o rakousko-českém vyrovnání na adresu českého historického státního práva v českém zemském sněmu prohlásil „Chceme hájiti práva tohoto a chrániti je budeme, seč nám síly stačí, nechť se stane cokoli, až do těch hrdel a statků.“ To je výrok českého vlastence, který jistě dobře věděl, že tímto postojem sobě, ani svým zájmům příliš neprospívá. Byli tedy Schwarzenbergové Rakušané? Ano, právě tak jako moji předkové a předkové většiny příslušníků našeho národa, žijících v příslušné době na českém či moravském území. Současně se ale hlásili k českému národu a to jistě nebylo v té době málo.

Kladu si tedy otázku, proč taková antipatie ze strany pana prezidenta. Spočívá to v osobě Václava Havla, který senátora Schwarzenberga vždy prosazoval, nebo to je jen v osobě Karla Schwarzenberga samotného? Myslím, že zdroj postoje prezidenta Václava Klause spočívá v obou zmíněných osobách. Pan prezident dosáhl ve svém životě skutečně maximum, chtěl být docentem - byl docentem, chtěl být profesorem - byl profesorem, chtěl být ministrem, premiérem, prezidentem, stal se jimi. I kdyby se ale stal prezidentem celé Evropy, nikdy se nemůže stát Václavem Havlem.

Až jednou, za dlouhá léta, bude někdo vzpomínat na české prezidenty, vzpomene si u pana Klause spíše na jeho brilantní kravaty, možná na jeho názory na problémy evropské integrace, ale Václav Havel zůstane Václavem Havlem, protože jeho jméno je a zůstane pojmem, který se stal ve své lidské a filozofické dimenzi legendou a skutečnou součástí evropských dějin. Právě tak se ale pan Václav Klaus, přes všechny své nesporné životní úspěchy, přes svoji pověst jednoho z předním znalců a respektovaných vykladačů ekonomické teorie Miltona Friedmana, přes všechny ovace při přednáškách na řadě světových univerzit, skvělý aristokratický vzhled a chování, nikdy nestane knížetem ze Schwarzenbergu a nikdy ho nikdo nepozve na setkání starobylých evropských šlechtických rodů do Karlových Varů.

A tady je (možná) ten problém. On totiž nemá rád lidi, kteří z těch či oněch příčin zůstávají deset, či dvacet centimetrů za jeho dosahem, za hranicí jeho možností, na které zkrátka nikdy nedosáhne, ať dělá co dělá. Ta jeho antipatie k pánům Havlovi a Schwarzenbergovi je antipatií ke všem Havlům a Schwarzenbergům. Je možná podvědomá, ale je silná a nezvratitelná a její síla se bude dál a dál umocňovat s přibývajícími léty. Pan Václav Klaus se projevil jako člověk, který vedle svých nesporných předností má také řadu duchovních neduhů. Je prezident člověk? Jistě, dokonce i v souladu s Ústavou. Odpusťme mu to, stáří je zákeřná a neléčitelná nemoc.