27.5.2022 | Svátek má Valdemar


MIGRACE: Babiš kontra Bartoš

17.3.2021

„Za prvé budeme mít tady migranty, které oni by chtěli. To vidíme v západní Evropě, co se děje. Já jsem byl vždycky proti migraci a s Viktorem Orbánem jsme prosadili zrušení kvót,“ pravil Andrej Babiš vzhledem k tomu, že volby se blíží a Piráti dotahují ANO. Premiér pak ještě dodal, že Piráty řídí Evropský parlament, jsou extrémně levicovou stranou patřící k zeleným fanatikům a chtějí zničit hospodářství a průmysl. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat, to dá rozum, no a šéf Pirátů Ivan Bartoš na to mezi jiným opáčil, že se jedná o lživé a zkratkovité útoky a dodal ještě: “ Zvláštní, když toto říká bývalý člen KSČ a agent StB, který této zemi již čtvrtým rokem vládne s podporou KSČM. A který bohužel za poslední měsíce dohnal tuto zemi do opětovného lockdownu, nejvyššího počtu nakažených a stamiliardových dluhů.“

Myslím si, že se jedná zatím jen o takové oťukávání před hlavním kláním, přičemž je jasné, že stejně jako voličům Andreje Babiše nevadí jeho komunistická a STB minulost, tak voličům Pirátů je zase jedno, že se jedná tak trochu o Antifa stranu, která má blízko k zelené rakovině lidstva a není vůči migraci z Afriky stejně vyhrocená jako třeba Adolf Hitler v dnes již klasickém díle Mein Kampf. Jsem toho názoru, že boj o nerozhodné voliče se bude lámat hlavně na tom, jakým způsobem se nakonec vláda a její premiér vyrovnají s chřipkovou kalamitou a kvůli ní vyhlášené diktatuře národního státu, přičemž doposud to není, ruku na srdce, žádná sláva, ale spíše neřízený chaos a bezkoncepční zmatek. Nicméně do voleb je ještě času dost a nic není ztraceno.

Co se týče vztahu obou politiků k Evropské unii, tak ten je více méně obdobný, neboť Andrej Babiš je na EU a dotacích pro nadnárodní korporaci jeho manželky existenčně závislý, Piráti jsou zase stejně jako já zastánci nějaké formy Spojených států evropských. Premiér sice před svými voliči občas trochu nespokojeně brblá na Brusel jakýsi, ale reálně se jedná jen o opatrné pokusy o mírný pokrok v mezích zákona, nic převratného to není.

Migrace, kterou Andrej Babiš straší voliče, je samozřejmě důležité politické téma. Vzhledem k tomu, že jsem sám kdysi emigroval z totalitního komunistického Československa, nemohu mít k tomuto tématu objektivní nadhled, sám jsem kdysi získal politický azyl a jsem za to Francii dodnes vděčný. Dostal jsem se tak do země, která má díky své geografické poloze jinou historii než má rodná vlast, jež je uzavřená uvnitř evropského kontinentu, do země, která měla kolonie a má vzhledem k tomu mnohem pestřejší složení obyvatelstva než státní celky jako Česká republika. Ve Francii reálně existuje ono slavné multikulturní prostředí s oním u nás tak pomlouvaným etnickým mixem, vzhledem k jakobínskému centralismu francouzského státu je však postavené na odlišném modelu než v anglosaském světě, což je možné vidět na mnoha příkladech, jako je třeba nošení muslimských šátků ve škole a v prostorech francouzské republiky a mnohem benevolentnější přístup k této skutečnosti v anglo-americkém prostředí.

Na multietnický kotlík jsem si tady zvykl a nevadí mně, má své výhody i nevýhody, přijal jsem ho jako zdejší realitu, kterou stejně nemohu nijak ovlivnit, no a nijak podrobně nezkoumám jeho vývoj, nekladu si otázky o jeho smysluplnosti, prostě jsem se s ním sžil a je nedílnou součástí světa, jenž mne obklopuje. Nijak mne to nedráždí. Uvědomuji si, že státy střední a východní Evropy mají jinou historii a jsou etnicky o něco homogennější, chápu obavy svých spoluobčanů z neznáma, lidé u nás doposud nejsou dlouhodobě zvyklí na soužití s odlišnými etniky a rozumím tomu, že si v globálně mediálním světě nepřejí mít doma stejné problémy jako je mají u sousedů a jak je znají z televize, internetových médií a společenských sítí. Chápu, že jejich obavy vedou k odmítání migrace z Afriky a z Blízkého Východu. Západní a střední s východní Evropu prošly po druhé světové válce jiným vývojem, západ byl ušetřen komunistické ideologie a na ni navazující totalitní diktatury, oba dva geopolitické prostory jsou někde jinde a nemíním tím jen ekonomiku. I rozšíření Evropské unie směrem na východ bylo podle mne unáhlené a svým způsobem škodí procesu evropské federace, což je ale jiné téma.

Pohled na migraci má své extrémy a něco mezi tím, mezi extrémy patří na jedné straně Hitlerův Mein Kampf, na druhé straně například britské hnutí Noborder Network, lidské pašeráctví, kterého se účastní neziskové organizace ve Středozemním moři, nebo humanistický výrok německé kancléřky: „Wir schaffen das (zvládneme to).“ Angela Merkel vzhledem ke své křesťanské výchově reagovala na tehdejší opravdu závažný problém a otevřela hranice Německa pro zhruba milion migrantů, kteří se již nacházeli v Maďarsku, Rakousku a jiných státech Evropské unie. Němci to i přes problémy, jež podobně masové přijetí obyvatelstva sebou přináší, skutečně zvládli, za což si zaslouží obdiv. Jsem ale toho názoru, že tímto způsobem nadále postupovat nejde.

Adolf Hitler svou vizi tehdejšího stavu migrace ve Francii zase popsal způsobem, jenž následně uvedu. Uvědomuji si, že se jedná o velmi nekorektní pohled na svět, jenž je v dnešní době postaven proti zákonu, z výchovných a studijních důvodů si ho však dovoluji citovat, neboť mám pocit, že se v různých obměnách bohužel objevuje až dodnes, přičemž v originálu použitý výraz pro Afričana, jenž má v dnešní době rasistický kontext, jsem nepoužil a nahradil jsem ho termínem černoch:

Ten lid, jenž upadá stále více na úroveň černochů, svou podporou Židů, jejichž cílem je světová nadvláda, vydává slepě do nebezpečí existenci bílé rasy v Evropě. Neboť kontaminace vyprovokovaná přílivem černošské krve k Rýnu do centra Evropy dobře odpovídá jak na žízeň po sadistické a perverzní pomstě vrozeného nepřítele našeho lidu, tak chladnému židovskému kalkulu, jenž v ní vidí prostředek k zahájení rasového míšení evropského kontinentu přímo v jeho centru a jenž má za cíl položení základů jeho vlastní nadvlády infikováním bílé rasy krví lidské spodiny.“

Adolf Hitler, Mein Kampf, Nouvelles Éditions Latines, str. 621

O něco méně extrémnější kritiku emigračního procesu ve Francii dobře popisuje článek „Muslimové nás kolonizu“ v Idnes pana premiéra a říkám si, jestli také vzhledem ke svému načasování není součástí vypuklé volební kampaně. Článek stojí za přečtení i z toho důvodu, že oproti jiným textům z našich médií a blogosféry reálně popisuje politickou situaci ve Francii a také skutečnost, že levice, která v posledních prezidentských volbách volila z donucení Macrona (její kandidáti se nedostali do druhého kola), ho již patrně volit nebude, neboť je pro ni pravicovým prezidentem bohatých a kapitálu. Očekává se tedy mnohem těsnější souboj mezi ním a Marine Le Pen, jež se posunula do středu a velmi obrousila kontroverzní hrany politiky a to i vůči Evropské unii, kterými byl lepenismus do jejího příchodu charakteristický.

Na závěr bych chtěl dodat, že migrace je samozřejmě citlivé společenské a politické téma, na které podle mne neexistuje nějaké jednoduché černobílé řešení. Není podle mne rozumné ani stavět neprostupné ploty a uzavírat se před světem, ani zrušit hranice a otevřít se komukoliv. Ten vhodný a všeobecně akceptovatelný kompromis se stále hledá a vyvíjí se, co se týče mne, jsem trpělivý a věřím tomu, že sociální smír zůstane v Evropě nadále zachován a žádné občanské války mezi různými nepřátelskými etniky v nějaké blízké budoucnosti nevypuknou.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem

Martin Mařák