MÉDIA: Volební finiš v ČT
Senátní volby jsou vždy zajímavé tím, že o jediný mandát v relativně malém volebním obvodě se střetávají politici nejrůznějšího druhu. Ať jde o ostřílené senátní matadory, velké osobnosti minulých zásluh, celebrity jiných sfér společenského života nebo o vyslance komunální a regionální sféry, těžiště jejichž popularity leží právě v daném volebním obvodu horní komory.
Televize veřejné služby právě pro toto finálové kolo změnila svůj přístup k jednotlivým kandidujícím a rozhodla se uspořádat sérii duelů na svém zpravodajském kanále ČT24. Čtyři nejzajímavější obvody pak zařadila přímo do formátu Událostí a komentářů. Jde o naprostou změnu přístupu všech tří celoplošných televizí, v prvním kole to byla pouze Prima, která poskytla ve svém diskusním pořadu šanci jedinému senátnímu kandidátovi – Petru Pithartovi. A shodou okolností to byl právě volební obvod 44 – Chrudimsko a Havlíčkobrodsko, který se stal logickým otvírákem celé minisérie na ČT1. V prvním kole totiž Petr Pithart překvapivě prohrál s Janou Fischerovou, starostkou Havlíčkova Brodu.
Petr Pithart je jedním z nejvýznamnějších senátorů. Do velké politiky vstoupil v roce 1989 přímo z disentu a prakticky jí nikdy neopustil. Jeho prvním politickým vrcholem byla pozice předsedy české vlády v letech 1990-92, kdy proslul separátním vyjednáváním o osudu Československa s tehdejším slovenským premiérem Mečiarem. Po rozpadu OF se stal hlavním představitelem Občanského hnutí, které se pokoušelo pokračovat v původních ideálech nepolitické politiky Václava Havla. Po sérii neúspěchů vlastní strany spojil svůj osud s KDU-ČSL, za kterou úspěšně kandidoval v roce 1996 do senátu a do které v roce 1999 vstoupil. S působením v senátu je spojen druhý vrchol kariéry Petra Pitharta. Po celou dobu deseti let je předsedou, případně místopředsedou horní komory. Václav Havel jej považoval za svého logického nástupce ve funkci presidenta země, v presidentské volbě však Pert Pithart neuspěl a opětně nekandidoval. Je obecně považován za pravděpodobného vyzývatele Václava Klause po skončení Klausova prvního presidentského období v roce 2008.
Petr Pithart je členem Celostátní konference KDU-ČSL, což je orgán, který představuje obdobu ÚV v levicových stranách nebo Výkonné rady v ODS. Přesto se do stranické diskuse vyvolané dohodou mezi M. Kalouskem a J. Paroubkem o účasti KDU-ČSL na levicové vládě podporované KSČM nezapojil a ve volební kampani vystupuje spíše jako nezávislý v dresu KDU-ČSL.
Jana Fischerová je politikem, který vyrostl v komunální sféře. Do městské politiky v Havlíčkově Brodě vstoupila jako nezávislá a nadstavbu nad svojí prací hledala ve spolupráci s různými organizacemi nestranických politiků. Jako osobnost jednoho z okresních měst nově vzniklého kraje logicky vstoupila do politiky krajské a od roku 2000 zasedá i zastupitelstvu kraje. Jazyková vybavenost a práce ve Svazu měst a obcí jí přivedly až do vysoké evropské politiky, kde vystupuje jako vedoucí delegace ČR v Kongresu místních a regionálních samospráv Rady Evropy ve Štrasburku. Její silnou stránkou je schopnost získávat na svoji stranu lidi osobním kontaktem.
S Občanskou demokratickou stranou spolupracovala na koaličním základě prakticky od svého vstupu do komunálu. Spolupráce pak přerostla v roce 2003 ve vstup do ODS. S ní na čele kandidátky se v komunálních volbách 2006 stala ODS v Havlíčkově Brodě se sedmi mandáty nejsilnější stranou v pětadvacetičlenném zastupitelstvu.
Jana Fischerová v kampani vystupuje jako silná a sebevědomá osobnost, která po zralé úvaze svůj politický osud spojila se silnou politickou stranou a která dokáže spojit výhodu kvalitního zázemí se svým osobním přínosem a schopností oslovit voliče.
Senátní obvod Chrudim je do značné míry atypickým. Je to různě široký pás země, který na severu začíná Chrudimí a na jihu končí Havlíčkovým Brodem, dvěma největšími městy obvodu. Velké části přirozeného zázemí obou měst jsou připojeny k jiným senátním obvodům. Vedle obou okresních měst a několika místních center leží na území obvodu přibližně sto třicet malých obcí, s nichž naprostá většina má pouze několik set obyvatel. Obvod je dnes rozdělen i do dvou různých krajů.
Tato konfigurace výrazně ztěžuje šanci komunálního, případně regionálního politika využít svůj domácí potenciál proti celostátně uznávané celebritě, která navíc funkci senátora zastává již dvě volební období. Pro Janu Fischerovou tak byla senátní kampaň v podstatě závodem s časem, kdy musela hledat cestu, jak se dostatečně představit co největšímu množství voličů, protože „povinné“ vítězství v Havlíčkově Brodě mohlo stačit nejvýše na účast v druhém kole v pozici outsidera. Že svůj závod nedokončila, svědčí rozbor voličské podpory. Její volební výsledek byl postaven na výrazné převaze v okresních městech a ta se s klesající velikostí obce snižovala.
Debata v Událostech a komentářích tak byla šancí především pro havlíčkobrodskou starostku. Oba protagonisté se snažili uplatnit svoje přednosti. Petr Pithart nepochybně představuje prototyp senátora jako uvážlivého staršího. Prezentoval svoje desetileté senátorství, konexe dané jeho vysokou ústavní funkcí, které využívá pro volební obvod. Jana Fischerová se prezentovala jako úspěšná žena zakotvená ve svém místě, o téměř generaci mladší, oproti kabinetnímu politiku Pithartovi jako člověk z praxe. Zatímco Petr Pithart představoval serióznost a uvážlivost, Jana Fischerová bezprostřednost, dynamiku a úsměv.
Daniela Drtinová v roli moderátora tentokrát obstála. Dala by se jí vytknout především malá připravenost v oblasti reálií volebního obvodu a rozboru volebního výsledku, proto její otázky mnohem více směřovaly do „velké“ politiky. Do jaké míry je to chybou moderátora a do jaké míry nedostatkem analytického zázemí, které mu musí logicky poskytovat ČT, nedokáži posoudit. Přesto se jí podařilo dotknout nestejných výchozích podmínek pro oba kandidáty, i když označení obvodu Chrudim za „Pithartovu venkovskou faru“ jako zkratka bylo dosti provokativní. Že nedokázala reagovat na nepřesnost Petra Pitharta při popisu způsobu, jakým se účastnil na zabránění nákupu Gripenů, nejde vyčítat již vůbec. Prověřit předem takový detail by vyžadoval skutečně profesionální monitoring po dobu celé kampaně.
Moderátorka se výrazně soustředila na otázky kolem smyslu senátu, což ve formátu duelu na dvacet minut zpravodajské relace odpovědět nelze. Výsledkem toho byly úniky od tématu, kdy Petr Pithart prezentoval vlastní zásluhy, zatímco Jana Fischerová převedla řeč na problematiku imunity senátorského důstojenství nedůstojné.
Televizní duel byl zcela jistě důležitější událostí pro paní starostku, než pro pana docenta. Zatímco Petr Pithart je osobností dostatečně známou, Jana Fischerová stále vyrovnává ztrátu danou konfigurací obvodu a tento duel pro ní byl první možností oslovit své voliče z obrazovky celoplošné televize. Z hlediska televizního diváka oba obstáli, oba se představili divákům tak, jak se představit chtěli. Z hlediska možného dopadu na volební výsledek na střetnutí získala Jana Fischerová. Možnost Petra Pitharta sdělit voliči něco nového, překvapivého, se fakticky vyčerpala deseti lety senátorství.
