Mediální masáž k výročí 17. listopadu a následujícím událostem je obludná. Čekal jsem to, 30 let je holt 30 let, to se nedá svítit, ale že až tak? 

Připomíná mi to ten vtip, jak si borec zaplatí vyhlídkový let a pilot mu říká: „Hele, jste poslední kunčoft, mě už štve to poklidné létání celý den, mohu si trochu zablbnout?“ Kunčoft, že klidně. Tak pilot vystoupá, provede výkrut a zezadu kunčoft: „To jsem čekal.“ Pilot tedy vezme za knipl, vyfičí nahoru, vezme to do většího výkrutu a zezadu zase kunčoft: „To jsem také čekal.“ Tak pilot ještě přidá, hodí to přes záda do vývrtky a několika kaskadérských kousků a zezadu se ozve: „Tak to jsem teda nečekal.“ Po přistání pilot povidá: „Proč jste to dvakrát čekal a pak nečekal?“ Kunčoft na to: „Že se pobleju, to jsem čekal, že se poseru, to jsem také čekal, ale že mně to potom všechno nateče do kukly, to jsem fakt nečekal.“
Trochu jsem tyhle pocity měl a mám taky.

Naivně jsem nečekal, že toho na mě nateče až tak moc, člověk není nikdy dost prozíravý. Abych byl upřímný, tak ne všechno bylo špatně, zejména pořady, kde se dává prostor k vyjádření i bývalým vysokým papalášům KSČ a StB v konfrontaci s názory lidí, kteří se podíleli na organizaci protestů a demonstrací. Ty pořady jsou dobré a lze z nich vyčíst to, co víme už dost dlouho. Že totiž nešlo o revoluci v pravém smyslu slova, ale o víceméně dramatické, leč pokojné předání moci unavenými, impotentními komunisty s bonusem pro ně, že nebude na ně nebude pořádán hon ani štvanice. 

A bez ohledu na některé krvelačníky je dobře, že to tak proběhlo. Jen pro připomínku, KSČ v listopadu 1989 měla 1,7 milionu členů a mnozí z nich ještě dnes hejhulují na Letné, na to vsaďte boty. Vedení KSČ bylo již zcela neakceschopné, otěže držely určité složky StB a ty také v podstatě řídily konec čtyřicetileté vlády komunistů a jejich agentura byla dokonale infiltrována ve všech strukturách OF a VPN a o všem důležitém věděli. Opačný postup by byl masakr. Jestli bylo na místě zakázat KSČ, je rébus. Já osobně nejdřív myslel, že ano, ale jak chcete zakázat partaj s takovou masou členství. A co dál? Vyřadit je z veřejného života, každého, kdo tam byl, bez ohledu zda jako řadový člen, anebo jako funkcionář? Že nebyla zakázána, to bych Václavu Havlovi nevyčítal. Je dobře, že zachoval chladný rozum. Vyhnilo to a vyhnívá dál a dobře tak. Až se musí oživovat nenávisti, aby to mělo grády. Nechte staré bubáky být, oni dostraší sami.

Ale zpět k trvajícím oslavám den po dni. Mezi mladými (mladšími než 25 let) to nerezonuje vůbec, rodiče s nimi zjevně doma nepracují, nevysvětlili jim nic, a tak je šílené sledovat reportáže, kde se dětí ptají, zda si dovedou vůbec představit, že nebylo možno vždy koupit hajzlpapír nebo pastu na zuby. Panebože, jistě že nedovedou. Tak jako si nedovedou představit televizi bez dálkového ovládání, telefon s otáčecím číselníkem a jiné. Ale někdo by jim měl říkat, že se musela za komunistů držet huba a krok, mluvit o věcech potichu a ne veřejně a také připomínat, že ty doby se pomalu zase vracejí, jen v jiné barvě a kabátě. 

Svobodně se dnes vyjadřovat o ženách, mužích, pohlaví, barvě pleti, zeleném šílenství je toxické a stále více nebezpečné pro každého, kdo si pustí hubu na špacír. Měli by rozumní rodiče dětem a vnoučatům opakovat, že každé vymývání mozků je škodlivé a devastuje a je úplně jedno, jestli někdo tlačí na míchání černé do bílé v Evropě, jestli jde o vymývání rudé nebo zelené, proruské nebo prounijní. Kdo podává svoji pravdu jako jedinou a každý jiný názor považuje za zradu, je vymývačem. Děti jsou zase ve školách a na ČT Déčku vystaveny indoktrinaci. Takže až skončí tato několikatýdenní masáž, nabudou nevědomé děti dojem, že 17. listopad byl šílený masakr, revolucionáři nastavovali životy, že je štěstí že máme sto druhů toaletního papíru a mobilní teleföny, které slouží všemu jinému, než telefönování. A nakonec nabudou dojmu, že o bezpečný život se jim zasazuje EU, což je jedna z největších lži.

Tahle diverze se valí na nás posledních dvacet let, ať je u vesla kdokoli. Je to namazaný stroj. Veleben bude ten politik, kdo se postaví a první řekne rozhodné „ne, tohle si tady nenecháme líbit a nezavedeme to“. To teprve bude ten okamžik, kdy změny z konce roku 1989 získají ten správný význam: že totiž děláme také vlastní samostatnou a sebevědomou politiku ve věcech, které jsou národním zájmem. Všechno ostatní je jalová konverzace.