Nazývejme věci pravými jmény. Problémem nejsou esemeskové ankety jako takové, nýbrž žalostné výsledky sociálně demokratických lídrů v nich. A pak také fakt, že výsledky esemeskových anket v Otázkách speciál vůbec nekorelují s takzvaně oficiálními průzkumy veřejného mínění. Jenže tohle není problém veřejnosti ani České televize, nýbrž České strany sociálně demokratické a jejích žalostných lídrů.

Společenským problémem se celá věc může stát pouze tehdy, nechají-li se Česká televize a potažmo Rada pro rozhlasové a televizní vysílání do cenzorských hrátek se zakazováním podobných anket zatáhnout. Česká televize zatím odolává, RRTV naopak v prvním kole příliš neuspěla. Stačilo, že levicové Britské listy sesmolily stížnost a Rada již prošetřuje. Ano, dokud Rada pouze prošetřuje, nic se ještě neděje. Koneckonců od toho, aby prošetřovala, tu Rada je. Skutečně nezávislý orgán by ovšem podobně nehoráznou demagogii smetl ze stolu a vůbec by se jí nezabýval.

V komerčních televizích slouží podobné ankety ke zatraktivnění pořadu a zároveň fungují jako jakýsi kasa-podnik. Každý může hlasovat třeba stokrát, tisíckrát. V Otázkách speciál je to jinak. Cena esemesky je stanovena tak, aby se zaplatila režie, Česká televize na anketě nijak nevydělává. Ale především – a to je potřeba desetkrát podtrhnout – zde platí pravidlo: jeden telefon = jedna esemeska. Je to trochu hra, trochu dramaturgické koření, ale výsledek je poměrně věrohodný. Výsledkem nejsou volební preference, nýbrž obrázek nálady té části veřejnosti, která se o politiku zajímá ve zvýšené míře, pročež sleduje podobné pořady.

V ČSSD a Britských listech si ale zřejmě myslí, že co volič to blbec, který není s to rozlišovat mezi standardním průzkumem veřejného mínění a televizní esemeskovou anketou. Člověk musí být hodně velký demagog, aby na tento případ dokázal napasovat ustanovení zákona o povinnosti televize přinášet objektivní a vyvážené informace.

Ruku na srdce. Existoval by tento problém, kdyby nikoli Gandalovič Paroubka, ale Paroubek Gandaloviče rozdrtil padesát ku třiceti? Nebo kdyby žalostní západočeští a středočeští socanští lídři neodešli z ankety jak zpráskaní psi? Jenže kdo viděl kupříkladu ono západočeské měření sil, ve kterém stínový ministr spravedlnosti ODS Jiří Pospíšil převyšoval svého sociálně demokratického soupeře Václava Votavu nikoli o třídu, ale asi tak o pět, nemůže se podobným výsledkům divit. Naopak s lítostí si uvědomí, že ve volbách – narozdíl od podobných anket – nehlasují pouze ti chytří, přemýšliví a odpovědní, co se o politiku aktivně zajímají, ale i ti druzí. Přidat slůvko bohužel by bylo příliš troufalé.

Málokdy se naskytne tak průzračná příležitost sledovat takřka v přímém přenosu, zda nezávislé instituce – v tomto případě Česká televize a Rada pro rozhlasové a televizní vysílání – svoji nezávislost osvědčí i v praxi.

12. 4. 2006, www.petrstepanek.cz