Tuzemské televize nesouhlasí s tvrzením internetové firmy Google, která minulý týden prezentovala, že se internetový server YouTube stal nejsledovanějším televizním kanálem. Vyplývá to z vyjádření Asociace televizních organizací.

Google uvedl, že YouTube předstihl mezi mladými diváky do 35 let Novu i Primu a stal se kanálem s největším zásahem na českém televizním trhu. Společnost Google uvedla, že vnímá diskusi, kterou její zpráva vyvolala.

„Potvrzuje to stoupající zájem o digitální média na českém trhu,“ tvrdí. „Faktem zůstává, že na českém trhu neexistuje jednotný panel, a čeští zákazníci tak nemají přístup k datům, která by objektivním způsobem reflektovala všechna média,“ dodávají podle pravdy její zástupci.

Podle Asociace zpráva internetové společnosti například neváhá porovnávat deklarace s měřením, ignoruje odlišné cílové skupiny obecné televizní a internetové populace, a porovnává tak naprosto neporovnatelné.

„Je zcela nesmyslné srovnávat v jednom grafu čísla za online populaci a za TV populaci, jak Google činí u srovnání výkonu YouTube a TV stanic. Toto srovnání je pochopitelně výhodné pro YouTube,“ uvedl hlavní statistik peoplemetrového projektu ATO Tomáš Hanzák.

Jistě má svůj velký kus pravdy. Princip sporu je ve dvou věcech: Jednak v tom, že tu jde o velký byznys, spočívající v reklamě zveřejňované na televizních obrazovkách, nebo počítačových monitorech.

Účastnici soutěže o reklamu mají tedy nutně, a nelze se za to na ně zlobit, přirozenou touhu nafukovat vlastní důležitost a snižovat šance konkurence. Zejména když opravdu není žádné objektivní kritérium, které by rozhodlo, jak se to tedy má s tím zásahem komerčního sdělení v populaci.

Poeplemetry a jiná měření či dotazníky jsou jen mechanické pomůcky sloužící maximálně k získávání orientačních čísel podílu na diváckém trhu, z něhož pak televizní nebo webové společnosti odvozují svůj domnělý tržní nárok.

Je to však všechno tak trochu tichá dohoda: Dokud s tím všichni souhlasíme, funguje to. Běda však, když se jeden vymkne a začne zlobit.

Jako teď právě webový byznys se svým portálem YouTube. A to je ten druhý úhelný kámen sporu. Je naprosto zřejmé, že nelze srovnávat sledovanost soap-oper na tradičních televizích a užívanost (pojem sledovanost sem nepatří) YouTube. Na tomto portálu se totiž neobjevují standardní programy podléhající zákonitostem televizního programování.

Je tam spousta profesionálního i amatérského materiálu, propagační videoklipy, ale třeba i záznamy politických projevů, akademických přednášek, pouličních demonstrací, masových vražd převzatých ze zdrojů teroristických organizací nebo jim přímo sloužících atd. A to nemluvím o nesporném množství erotiky včetně takové, která je na hranici vkusu a zákona. To všechno na běžné televizi zpravidla nenajdete.

Už proto, pro tuto interaktivitu a obsahovou bezbřehost nelze ta dvě média srovnávat. Jiná věc je, zda mají tradiční televize do budoucna u nastupující generace šanci webovým zábavním a informačním zdrojům konkurovat. Jenže o tom se tato debata nevede. Ta se vede výhradně o penězích. A kdo tvrdí opak, neříká pravdu.