Redakce deníku Lidové noviny udělala tento pátek nepochybně zajímavé a nejspíš i velmi moderní rozhodnutí. Rezignovala na zpravodajství o průběhu povolebního vyjednávání mezi domácími politickými subjekty a v sobotním vydání LN místo vnitropolitických zpráv nabídla čtenářům karikatury.

Šéfredaktor listu Veselin Vačkov zdůvodnil tuto změnu ve sloupku na první straně v podstatě tím, že postup předsedy Občanské demokratické strany Mirka Topolánka i předsedy České strany sociálně demokratické Jiřího Paroubka od vyhlášení výsledků voleb do Poslanecké sněmovny až do dnešních dnů si nezaslouží nic jiného než posměch. V souvislosti s tím, že se poslancům již šest neděl nepodařilo zvolit předsedkyni či předsedu dolní komory parlamentu, Vačkov použil slova jako cirkus nebo karikatura politiky.

Elektronická média mají mnohem aktuálnější zprávy než noviny nebo časopisy. Tisk by se proto měl více věnovat analýzám, kontextu, prognózám, trendům a komentářům. V sobotu za to ovšem Lidové noviny vzaly pořádně. Dost! Sdělily svým čtenářům. Otočte se k Topolánkovi a Paroubkovi zády! Tohle jim nebudeme trpět! Už o nich nechceme slyšet! Není to sice rozbor politické situace, není to ani objasnění příčin a důsledků událostí, není to ani předpověď toho, co se pravděpodobně stane, ale na sto procent to také není zpravodajství. Je to nejspíš takové symbolické gesto, umíráček klasickému zpravodajství v novinách. Zvoník, které tahá za provaz, to je vůdce, autorita, tvůrce mínění čtenářů. Předseda neformálního hnutí spotřebitelů tisku, jenž určuje politickou strategii a jehož moc přitom nemá institucionální sídlo. Mílí čtenáři, říká, už nepotřebujete informace, abyste si udělali názor. Názor vám udělám já a ten zní: pošklebujte se Topolánkovi a Paroubkovi.

Žádná změna není snadná a přímočará. Noviny pod tlakem elektronických médií se nezmění v přemýšlivé a vzdělané tituly ze dne na den. Prvním krokem na této bolestivé cestě, protože hodně náročné na peníze, zřejmě jsou návody na to, co si myslet o tom, o čem jsme slyšeli v rozhlase nebo viděli v televizi a na internetu. Takové návody jsou z hlediska transformace tištěných médií nejspíš něco jako koňka na počátku rozvoje hromadné dopravy. Hlavně že ale jsou, že Lidové noviny alespoň vykročily k té přeměně od zpracování a zveřejňování zastaralých zpráv k přemýšlení o informacích a publikování toho, co z takových úvah plyne. Zatím možná redakce LN zachází se svými čtenáři tak trochu jako s vyplašenými děcky, ale to jsou jen počáteční dětské chybičky na cestě k odražení technicky vyspělejší konkurence. Veselin Vačkov je kabrňák, že se do toho pustil. Sláva mu!

(Psáno pro Česká média)